Nejosobněji laděné dílo Andreje Tarkovského, v němž vzpomíná na své dětství a především na matku jako určující osobu svého života. Fascinující obrazy interiérů venkovské chalupy a moskevského bytu, podbarvené hypnotickými tóny Eduarda Artěmjeva, jsou zdrojem mimořádného duchovního zážitku. (LFŠ 2006)
Tak ještě dva filmy a mám režijní díla Andreje Tarkovskijho kompletně zhlédnuté. S jeho filmy mám často problém, jsou pro mě nepřehledné až příliš poetické a někdy se v nich ztrácím. Zrcadlo je zajímavý počin, doslova lyrické dílko.. opět ale díky tomu, že si režisér nedělal starosti ve skocích v čase a návazností děje.. jsem se ztrácel.. Skvělý výkon předvedla krásná Margarita Terekhova a film celkově ve mě zanechal zvláštní pocit.
Jak se dá hodnotit takovýhle film? Nevím. Vůbec nevím, co tím Tarkovskij zamýšlí. Zatímco třeba u Stalkera jsem věděl, co mi chce, a u Rubleva jsem alespoň mohl interpretovat, zde nemám, čeho bych se chytil. Vizuálně je to pěkné, má to typickou Tarkovského atmosféru, ale já prostě nevím - nevím, jestli je dobře nebo špatně, že to nechápu. Nevím ani, podle čeho bych měl hodnotit. Nevím vůbec nic. (Po úkladném zamyšlení jsem dal čtyři hvězdy... no nevím.)