Články o Rosemary má děťátko

Do nikdy nekončící a vždy subjektivní debaty o nejlepších hororových filmech historie vstoupil věhlasný magazín Variety, který vybral hned stovku pilířů oblíbeného žánru, u něhož strach, bezmoc a někdy i čiré znechucení zastupují kýžené reakce publika. V první desítce komplexního žebříčku, jenž zohledňuje různorodé žánrové odrůdy vzhledem k jejich přetrvávajícímu efektu i obecnému vlivu na vývoj média, najdeme několik notoricky známých a také poměrně překvapivých titulů. Horor není jen o krvavé hrozbě zabijáků a hysterickém úprku obětí, což tato mnohovýznamová topka dokládá.

Na konci 60. let vznikl jeden z největších hitů nejen Romana Polanskiho, ale celého hororového žánru. Film Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby) zestárl velmi dobře, a to především proto, že se spíše než na prvoplánové lekačky či výjevy monster zaměřuje na těžko uchopitelný, psychologický teror, jemuž musí čelit mladá žena po nastěhování do zdánlivě idylického manhattanského bytu. Zanedlouho se dočkáme prequelu s názvem Apartment 7A, v němž nepůjde ani tak o překvapivé pointy jako spíše o vrcholně znepokojivou atmosféru.

Některým hercům či herečkám se vyhýbají oscarové vavříny či role ve sledovaných mainstreamových produkcích, a přece o sobě mohou tvrdit, že byli ve své branži výjimeční. Gena Rowlands, která v rodinném kruhu naposledy vydechla tuto středu ve věku 94 let, ani netoužila po kariéře vrchní hollywoodské hvězdy. Svůj život i tvůrčí dráhu spojila s dlouholetým manželem a pionýrem amerického nezávislého filmu Johnem Cassavetesem, jehož múzou byla v nezapomenutelných klasikách jako Tváře (Faces), Minnie a Moskowitz, Žena pod vlivem (A Woman Under the Influence) nebo Gloria. Zahrála si rovněž v Zápisníku jedné lásky (The Notebook) v režii svého syna Nicka Cassavetese, kde její postava trpěla demencí – Rowlands v závěru života musela bojovat s Alzheimerem.

Jeden z nejmrazivějších filmových hororů historie natočil roku 1968 polský režisér Roman Polanski, jehož nestárnoucí Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby) nyní obdrží dějového předchůdce s názvem Apartment 7A. Julia Garner (Neskutečná Anna) a držitelka dvou Oscarů Dianne Wiest (Hana a její sestry) se na prvních fotografiích vrací do roku 1965 a rozehrávají dosud neobjasněný příběh mladé ženy Terry, která se léčí z drogové závislosti pod dohledem starého manželského páru, z něhož se v původním filmu vyklubali uctívači satanistického kultu. Garner se představí v hlavní úloze, již v originálu krátce zastala Victoria Vetri, a Wiest přebírá roli sousedky Minnie Castevet, která před šestapadesáti lety vynesla Oscara Ruth Gordon.

Některé kinematografické záhady opravdu nepotřebují vysvětlovat. Dvakrát to platí u tematiky satanismu, již tvůrci pochopitelně vyždímali až k neúrodnému pramenu, odkud se čerstvě vymanil také horor První znamení: Přichází satan! (The First Omen). Dějový předchůdce klasického snímku Přichází Satan! (The Omen) s Gregorym Peckem, který roku 1976 děsil záběry na tvář zdánlivě obyčejného malého chlapce Damiena, rozplétá církevní konspirace a zrození antikrista s mateřským znaménkem v podobě tří šestek zasazuje do stále oblíbenější formy klášterního hororu s jeptiškami. Bohužel je zhola zbytečný jako součást zavedeného příběhu a naprosto nicneříkající také jako žánrovka pro novou generaci.

Do kin vstupuje horor Neposkvrněná (Immaculate), jehož propagace stojí především na tom, že jedna z nejzářivějších hvězd současnosti Sydney Sweeney v něm hraje jeptišku. Šestadvacetiletá herečka platí za největší sexsymbol současného Hollywoodu, k čemuž jí dopomohla seriálová Euforie i nedávná romantická komedie S tebou nikdy. Zasazení této persony do klášterního prostředí je tedy samo o sobě provokativní, ale tím se bohužel výčet toho zajímavého na Neposkvrněné rychle chýlí ke konci.

Horory zaplňují kina jako na běžícím pásu, ale zrovna ten údajně nejpovedenější a nejoriginálnější za poslední roky se do tuzemské distribuce nedostal. Australský snímek Late Night with the Devil vyjde 22. března v USA a následně poputuje na hororovou streamovací službu Shudder, odkud už si snad najde cestu i do našich obýváků. Příběh enormně chválené festivalovky ostatně pojednává o fiktivní talk show, která se roku 1977 zvrhne do okultního teroru, jenž v živém přenosu proniká do ochromených domácností. První plnokrevný trailer přináší myšlenkové přesahy, prozkoušenou a stále efektivní lekačku či oslavné ódy recenzentů včetně mistra strachu Stephena Kinga.

Až se bude v budoucnu uzavírat žebříček nejsmyslnějších hereček 21. století, Sydney Sweeney si v něm ve svých šestadvaceti letech rezervovala přední pozici. To však neznamená, že herečka proslulá hanbatými scénami z kontroverzní Euforie (Euphoria) a bikinovou propagací aktuální romantické komedie S tebou nikdy (Anyone But You) nezvládá náročné a temné herecké polohy. Jako hlavní herečka a koproducentka se nyní představuje v první upoutávce hororu Immaculate, který společnost Neon pošle do amerických kin 22. března.

Žánr true crime, jehož podstatou je rekonstrukce kriminálního činu, v posledních letech válcuje žebříčky sledovanosti. Příběhy o policejní korupci, šokujících vraždách a nevysvětlených záhadách budou vždy přitažlivé. A diváci a divačky v nich rádi zapojují vlastní detektivní představivost při hledání stop.

Je to jedna z nejpodivnějších romantických komedií všech dob. Ani Opilí láskou od Paula Thomase Andersona nejsou tak vyšinutí jako Minnie a Moskowitz od Johna Cassavetese. Film z roku 1971 jako by vzniknul z odporu k tomu, jak Hollywood ukazuje lásku a nahrazuje ji něčím, co už v budoucnu ani nejde filmařsky opakovat.