Neposkvrněná Sydney Sweeney jakž takž zachraňuje nesmyslný brutální horor o jeptiškách

Pod hororem je podepsán Michael Mohan, s nímž Sweeney už spolupracovala na komediálním seriálu Everything Sucks! i thrilleru Voyeuři. Stejně jako v případě účasti na výrazně nevydařené komiksovce Madam Web by se tedy mohlo zdát, že Sweeney na roli kývla v době, kdy si ještě nemohla vybírat tolik jako nyní. Opak je však pravdou – jde o první projekt, který herečka zaštítila i producentsky.

Už v roce 2014 se ucházela o hlavní roli, ale z natáčení následně sešlo. O pár let později se úspěšně pokusila o resuscitaci projektu. Koupila scénář debutujícího Andrewa Lobela a na režii najala svého známého Mohana. Zjevně tedy šlo o její srdeční záležitost a skutečně, na papíře to nemuselo vypadat špatně. Jenže co platí pro papír, nemusí platit pro plátno.

Na něm totiž publikum vidí nekoherentní a zmatený slepenec různých motivů a žánrů, v nichž se orientuje jen velmi složitě. Po prologu, jenž poměrně rutinním způsobem naznačí, že se v jednom odlehlém klášteře dějí jakési nepěkné věci, se setkáváme s hlavní hrdinkou. Tou je sestra Cecilia, mladá jeptiška, jejíž atraktivitu okamžitě komentují i italští imigrační úředníci. Právě kamsi do Itálie totiž Cecilia přilétá, aby spojila svůj život se službou v klášteře pro stárnoucí jeptišky. Není úplně jasné, proč Cecilii láká práce v církevním hospici v cizí zemi, jejíž jazyk stále neovládá, ale budiž – volání Boží musí být vyslyšeno.

Cecilia se spřátelí s další novickou Gwen (Benedetta Porcaroli), velmi přívětivě působí i otec Tedeschi (Álvaro Morte), naopak výše postavená sestra Isabella (Giulia Heathfield Di Renzi) se k milé a snaživé Cecilii chová velmi odměřeně. Relevantních postav bychom spočítali na prstech jedné ruky a nad rámec takto jednoduchých charakteristik se povětšinou nedostaneme. Cecilia se chvíli snaží zorientovat ve specifických klášterních pravidlech a občas ji lehce rozruší momenty nasvědčující tomu, že s tímto konventem opravdu není vše v pořádku – například když si všimne, že ji z protějšího okna sleduje několik postav s červenou látkou přetaženou přes celý obličej. Nepříjemné, že.

Ještě nepříjemnější však je, že Cecilia otěhotní. Slibu čistoty se nevzepřela, a tak jí není jasné, co se vlastně děje. Klášterní vedení se ze zázraku raduje, hrdinka s rostoucím těhotenským břichem však postupně zjišťuje, jak se věci mají. Tedy lépe řečeno – snaží se to zjistit, neboť ze série nahodilých a ne zcela pochopitelných interakcí s různými postavami si smysluplný obrázek nevytvoří ani ona, ani diváctvo. Nutno však uznat, že tato střední pasáž dokáže udržet napětí, jednotlivé scény jsou natočeny zručně a když odhlédneme od nepochopitelnosti děje, dokážeme se zoufalou hrdinkou drženou proti své vůli na nepřátelském místě soucítit.

V poslední části naštěstí střídmé, ani ne hodinu a půl dlouhé stopáže se však naplno ukáže hlavní slabina celého filmu. Ten se totiž pod motivickou zatěžkaností zcela rozpadne a tvůrci si namísto katarze vypomáhají množstvím akčních a notně krvavých scén. Ty jsou ale přítomné už dříve a na své si přijdou hlavně příznivci trhání nehtů, uřezávání jazyka či obecně všudypřítomné krve.

Jde o skutečně laciný způsob, jak se snažit diváky děsit. Tematicky částečně podobná Sestra se aspoň spolehla na řemeslně zvládnuté lekačky, na atmosféře stojící jeptiškovské drama Ida zase nabídlo mnohem hlubší psychologický ponor a o komplexní znepokojivosti slavného filmu Rosemary má děťátko si může Neposkvrněná také jen nechat zdát. Nedávná Benedetta, rovněž se nevyhýbající násilným momentům či kritice církevního dogmatu, představuje mnohem subtilnější a vrstevnatější dílo nežli Mohanova taškařice, jež má místy nejblíž k seriózní variaci na Sestru v akci s Whoopi Goldberg. Žánrovým fanouškům se pak ke konci připomene Mandy s Nicolasem Cagem, což sice není špatná společnost, ale přece jen asi ne taková, do níž Sweeney s Mohanem na začátku projektu úplně směřovali.

Nejpregnantněji to před pár dny vyjádřil filmař Edgar Wright, který na svých sociálních sítích označil Neposkvrněnou za „twisted nun fun“, tedy zvrácenou jeptiškovskou zábavu. Navzdory zdánlivě vážným a zajímavým tématům ji totiž skutečně nejde brát jako něco víc než oddychové béčko, které se občas spolehne na lekačku, občas na krvavé hody a skoro neustále na nikam nevedoucí exploataci náboženských témat a ikonografie.

Horor Neposkvrněná můžete vidět od tohoto čtvrtka v kinech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších hororů.