Články o Nespoutaný Django

Roku 1985 měli ve Spojených státech vedle plných McDonaldů jednu jistotu – ať už jste vzali do ruky jakýkoli celonárodní plátek, z titulní strany na vás hleděl „nejstylovější obličej osmdesátek“ náležící Donu Johnsonovi. Čerstvá hvězda seriálu Miami Vice si televizní dominanci prodloužila i do následné dekády díky vlastnoručně koncipovanému seriálu Nash Bridges, ale publikum je s věčným hezounem obeznámené i dnes. Johnsona, jenž musel překonat komplikované účetní období a herečku nechtěně vychoval také ze slavné dcery Dakoty, režiséři jako Quentin Tarantino nebo S. Craig Zahler přetvarovali do úlisnějších poloh, které jeho veřejné image nemohou víc protiřečit. A je v nich rovněž perfektní.

Méně nápadité téma si sice vybrat nemohla, ale dvaapadesátiletá herečka Cameron Diaz přece jen po dekádě v ústraní vrací úder na nejvyšší hollywoodské scéně. Spolu s Jamiem Foxxem (Nespoutaný Django) se hvězda Masky, Charlieho andílků či Gangů New Yorku představuje v prvním traileru akční komedie Netflixu Návrat do akce (Back in Action), která od 15. ledna rozproudí vzpomínky na její zlaté časy, kdy s širokým úsměvem a nakažlivým elánem řádila právě v projektech na pomezí akční a komické náplně. Nic speciálního nám tahle streamovací vložka od žánrového rutinéra Setha Gordona (Šéfové na zabití) možná nenabídne, ale Diaz po setrvačné covidové karanténě alespoň ukazuje, že podobné zakázky pořád zvládne levou zadní.

Leonardo DiCaprio patří k těm hercům, kteří neúnavně pracují od začátku své dlouhé kariéry. Právě dnes slaví 50 let, což je ideální čas připomenout si, v čem zazářil. Od béčkového hororu Critters 3 a nezávislého dramatu Co žere Gilberta Grapea? se výrazně posunul, i během požívání výhod hvězdného statusu však dokázal využít svůj obrovský talent a dodnes si vybírá projekty, v nichž uplatňuje svůj značný rozsah. My jsme se pokusili vybrat desítku jeho nejvýraznějších či nejdůležitějších výkonů. i když v případě této hollywoodské hvězdy to byl opravdu náročný úkol.

Bylo nebylo, v nacisty okupované Francii… Quentin Tarantino tímhle pohádkovým obratem přesně před patnácti lety zahájil exkurzi do nejtemnější části 20. století, již si na příběhu jedné zamotané spojenecké operace a osobní židovské msty upravil k obrazu svému. Hanebný pancharti (Inglorious Basterds) stojí ve stínu Pulp Fiction či Nespoutaného Djanga, přitom jsou nejsilnější a nejrafinovanější v tom, co Quentin dlouhodobě razí jako svou tvůrčí výsadu – spojování dramatu s absurdní černou komedií a především reálné historie s tou, kterou nám z pohledu žánru a přidružených formálních aspektů prezentují milované filmy.

Na konci 18. století se za nezávislost nebojovalo pouze ve Spojených státech, kde za ideály George Washingtona pozvedl zbraň i polský generál a pevnostní architekt Tadeusz Kościuszko (Jacek Braciak). U našich severních sousedů se rozmáhal imperialistický carský režim, jemuž se často ochotně podřizovali šlechtici v obavách o vlastní léno, na němž dřeli nevolníci zvalchovaní ranami vlastníků podobně jako američtí otroci. Kościuszka doprovází bývalý černošský otrok Domingo (Jason Mitchell) a jejich cesty se zkříží s prchajícím bastardem po zesnulém feudálovi, jemuž je v patách čistokrevný nevlastní bratr. V okolí navíc větří kapitán ruské kavalerie Dunin (Robert Więckiewicz), jenž hodlá potlačit hrozící generálovo povstání hned v zárodku.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Šlo sice o jejich již pátou spolupráci, ale teprve až jako bratři–zločinci v klasice Pravá a levá ruka ďábla (1970) Bud Spencer a Terence Hill získali status hvězd. Málem k tomu však vůbec nedošlo.

Nadcházející satirická komedie s šíleným názvem The American Society of Magical Negroes, která do amerických kin zamíří 22. března, vyvolala prvním trailerem vášnivou internetovou diskuzi. Snímek s osobitou fantaskní premisou, kdy tajné společenství Afroameričanů dohlíží na duševní pohodu svých bělošských spoluobčanů a tedy i na vlastní bezpečnost, totiž zahrnuje i dost agresivní argumentaci v podobě kontroverzního dialogu. „Jaké je nejnebezpečnější zvíře na světě?“ ptá se zkušenější člen organizace mladého nováčka. „Bílí lidé, pokud nejsou ve své kůži,“ odvětí si postava sama.

Hrdinové a hrdinky stříbrného plátna potřebují mít po ruce zloduchy, na nichž mohou dokazovat svou statečnost a odhodlání bránit spravedlnost. Někteří záporáci jsou tak výjimeční, že jejich proslulost se v popkultuře vyrovná klaďasům. Řada z nich však špinavou práci nechává na svých poskocích, které vysílá bojovat do první linie a spoléhá na jejich dovednosti, dokud se při závěrečném zúčtování nemusí protagonistovi postavit sami. Pobočníci filmových padouchů jsou díky pevným žánrovým šablonám snadno rozpoznatelní a někteří evidentně vyčnívají.

Pokud je na světě něčeho málo, jsou to streamovací služby. Na český trh tedy vstupuje jedna další. Po nedávném a zatím poněkud rozpačitém startu SkyShowtime to je online verze původem francouzské stanice Canal+, jež má za sebou silnou tradici na poli evropské televizní a filmové produkce. Slibuje i aktivní účast na české tvorbě.