Polská válka za nezávislost se může opakovat. Historický Kos jitří nezhojitelné rány

Nic víc než zárodek protiruského hnutí z roku 1794 ostatně historický snímek Kos od režiséra Pawła Maślony neznázorňuje. Minimálně z faktografického hlediska je skoupý na učebnicové přednášky a hned v úvodních titulcích charakterizuje nejvýznamnějšího aktéra, jenž po návratu ze zámoří burcuje k povstání zejména nuzné a vykořisťované sedláky. Burcovat je ale příliš silným slovem, Kościuszko se v příběhu vedeném na dvou liniích nárazově objevuje bez náznaku charakterních rysů, jež z něj mají vytvořit největšího soudobého Poláka.

S výřečnějším Domingem, jenž si nahlas všímá podobností mezi sociálním rozpoložením v Americe a v evropských hájích, kde lidé k pozvednutí biče či kyje ani nepotřebují impulz rasismu, se generál filmem pohybuje trochu jako kamuflovaný doktor Schultz s Nespoutaným Djangem. Ne že by Maślona usiloval o Tarantinovu poetiku. Kos se pokouší o vcelku naturalistické okénko do období, kdy si člověk ve střední Evropě stále nemohl být jistý, že jej na potkání nezastřelí nebo nepřepadnou bandité. Potažmo důstojník carské družiny, která má „nezvladatelnou“ zemi postavit do latě.

Nějaké dnešní asociace? „Jen Mať Rus může vnést do věcí pořádek a ochránit slušné občany, kteří chtějí žít v míru a dle Božích zákonů,“ prohlašuje arogantní Dunin u večeře, kde se v polovině filmu nečekaně schází s dvojicí amerických veteránů. Ti skrývají totožnost a příběh opravdu parafrázuje Tarantinovy dialogové hry se záměnami identit. Čeká se na vyhrocení situace a postavy si vyměňují imperiální či naopak osvoboditelské fráze, přičemž skrývaná rivalita se převléká třeba do karetní partičky, v níž se hraje o zbraně.

Film nicméně neargumentuje pouze u jídelního stolu. Druhým protagonistou je zdánlivě zotročený Ignác (Bartosz Bielenia), jemuž umírající otec v závěti přislíbil zasloužené dědictví. Musí jej ale uhájit před krutým nevlastním bratrem Stáňou (Piotr Pacek), jenž se žene za Ignácem prchajícím se závětí a současně na hejtmanův povel spřádá sítě na Kościuszka, jehož někteří kolaborující Poláci pomáhají odpravit. Obě linie se shodou náhod setkávají u vypečené večeře na statku, který obklopuje Duninova unavená jednotka.

Na to, že debutující scenárista Michał A. Zieliński, jenž si za svou práci z loňských Polských filmových cen odnesl cenu za nejlepší scénář, nemá zase tolik podnětů k dvouhodinovému vyprávění, snímek se mu pod rukama skoro nedrolí. Funguje ostatně hlavně jako obrázek doby, v níž se schyluje k revoluci, a také společnosti, která si sama splétá oprátku a není připravená čelit vtírajícím se východním silám. Padouchy jsou nejen Rusové reprezentovaní nacionalistickým Duninem, ale i polští otrokáři libující si v tom, že poddaným dokazují jejich maličkost a zbytnost.

Horší už je efekt buřičského příběhu o zrodu rozhodujícího protestního impulzu, v němž je jinak duchaplnější Kos podobně chabý jako Jáklův Jan Žižka. Sledujeme názorné doklady tehdejší krutosti, velmi ležérní „Schultz s Djangem“ nás ovšem moc nestrhnou a Ignácovu rodinnému pnutí úplně neprospívá vklínění do národního rebelského semínka. Dostaneme i větší akční scénu, opět tarantinovsky v prostorách obléhané vily, a závěrečný zuřivý souboj s kordy. Jenže nahodilost jednoho bizarního posezení u partičky karet s černochem, americkým hrdinou, polským nevolníkem a carským důstojníkem se přenáší i do finální rezonance. Prostě to z historického úhlu nějak nebaštíme, ačkoli chápeme okolnosti i stále aktuální paralely.

Až na opakující se flashbacky z Ignácovy minulosti, jež mají v pravou chvíli znásobit rivalitu se Stáňou i tragičnost protagonisty, si ale film zachovává rytmus a dokáže zabavit na úrovni jednotlivých scén. Týká se to hlavně pasáží s Duninem, jehož si oceňovaný polský pardál Więckiewicz příkladně vychutnává a dělá z něj skvělého žánrového záporáka. Také Kos je někde na hraně mezi řemeslně zručnou, ryze seriózní encyklopedií a symbolicky vycentrovaným příběhem, u něhož se vlastně dobře bavíte. A to není úplně dobře, i když pořád lepší než šíleně drastický příklon k torture porn ve stylu druhoválečné Volyně.

Polské historické drama Kos můžete od tohoto čtvrtka v našich kinech, podívejte se také na žebříček nejlepších filmů letošního roku podle uživatelů a uživatelek databáze Kinobox.