Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými dalšími narozeninami. Obává se, že jeho matka prožívá románek s new-age pošukem Grahamem, a tak monitoruje dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel a falšuje sugestivní milostné dopisy matky otci. Zároveň se pokouší dvořit své spolužačce Jordaně, žhářce, která osobně dohlíží na to, co si Oliver zapisuje do svého deníku – obzvláště na pasáže, které se týkají jí samotné. Když se jí něco nezdá, Oliver musí škrtat. Film vznikl podle slavné knižní předlohy Joea Dunthornea a jde o nekonvenční a podmanivý příběh o dospívání.
Standardní, nenápadný a mírně depresivní malý film o zvláštním, uzavřeném chlapci s velkými plány a pochybnými existencemi, kolem sebe. Nepříliš originální a už vůbec ne vtipné.
O ničem. Byl sem šťastnej, když se objevil epilog, protože sem věděl, že už to brzo skončí. Že to natočil ten z IT Crowd, to nemuže snad nikoho ovlivnit v hodnocení, když je to taková blbost. Na tenhle film asi musi mět člověk náladu a to sem neměl. Neřikám, že se tam nenajde pár světlejších momentů, ale proto taky nedávám odpad. Pro mě to byl jenom film, kterej plyne. Ničim mě nezaujal, ani tou červenou karkulkou, co má ráda oheň a šikanu, ani krizema ve vztazích, ani tím, že Oliver Tate je divnej a má divny myšlenky a kecy...
Málem jsem spadl z židle po zjištění, kdo seděl na té režisérské stoličce. Ovšem za tohle se u mě body navíc nedávají. Submarine, ikdyž bojuje s těmi typickými zbraněmi pro tenhle žánr (strašně chytré hlavní dospívající postavy, retro atmosféra a libový soundtrack), tak jako celek mě prostě až tak neoslovil. Přišlo mi to až příliš umělé a příliš scénkovité - jako celek to prostě vážně moc nefunguje...5.5/10