Mám rád krátký film Jeana-Pierra Jeuneta Things I Like and Things I don’t Like. Nemám rád Amélii z Montmartru. Líbí se mi snímky Wese Andersona. Nesnáším, když se někdo snaží předstírat, že točí podobné. Mám rád seriál Garth Marenghi’s Darkplace Richarda Ayoada. Nesnáším jeho dlouhometrážní debut Jmenuji se Oliver Tate.
Osoba Richarda Ayoadea je v našich končinách proslavená především ztvárněním Mosse v britském sitcomu IT Crowd. Nyní se do našich kin dostane i jeho celovečerní režijní debut Jmenuji se Oliver Tate, adaptace u nás neznámé knihy Submarine spisovatele Joea Dunthornea. Aoyade není úplný režisérský nováček. Kromě britského televizního seriálu Garth Marenghi’s Darkplace natočil kupříklad záznam koncertu skupiny Arctic Monkeys. Není proto tak velkým překvapením, že právě v režii je Oliver Tate nejsilnější.
Staromódní sestřih, láska k francouzským šansonům, oldschool oblečení, melancholický výraz, zoufalá snaha přijít o panictví a zachránit přitom i krachující manželství rodičů. Oliver Tate nemá lehký život. Je mu totiž zrovna patnáct a svět se proti němu spikl.
Jsem rád sám, protože tak mám čas přemýšlet. Máma se mi svěřila, že kdyby byl požár, zachránila by prvního mě, a ne tátu, ale měla by výčitky. Táta říkal, že by v takovém případě první zachránil mámu, aby byli dva a měli tak větší šanci, že zachrání mě.
Karlovarský Thermal konečně vydechl, ale mysl filmového fanouška stále zpracovává čerstvě nabyté zážitky. Co nám tedy filmový festival letos naservíroval?
Patnáctiletý Oliver žije ve Swansea ve Walesu, někdy v 80. letech. Má problémy s rodiči a s novou holkou. Všichni jsou totiž divní. Přesněji řečeno, jinak divní, než on.
