Recenze filmu Melancholie

Komentáře a recenze 60

Chrustyn

43 674 bodů •22. 11. 2011

6

Bizarní a úchylný vypravěč Trier a jeho nejméně podivný a nejméně provokativní film. Příběh nepovedené svatby a života nevěsty po ní v kulisách blížícího se konce světa. Zvláštní, mnohokrát působivé, zajímavě vyprávěné a výborně zahrané. Bohužel však zbytečně dlouhé a až moc melancholické nebo spíše nudné abych byl přesný.

martin-mickey-stusak

36 594 bodů •30. 1. 2020

10

Příběh dvou sester na pokraji hrozící katastrofy srážky jiné planety se Zemí. Film pro náročné diváky mající cit pro umění a myšlenkovou rozmanitost, neboť se jedná o jeden z nejmoudřejších a zároveň nejobtížnějších snímků dekády. Dánský režisér a scenárista v jedné osobě Lars von Trier se snažil o rozmanitost minimalismu a naturalistických sekvencí v daném spektru myšlenek o životním bytí každého z nás. Celé se to zabývá představami o životě na Zemi a smrti se zaměřením na konkrétní osoby. Emocionálně do všeho pronikají deprese a úzkosti, a to obzvlášť u diváků, kteří některé podobné situace zde vyobrazené sami osobně prožili. Děj jako takový tu však nemá v podstatě žádný význam. Centrem dění je převážně smysl okamžiku a jeho filozofie. Film je svou silou hodný k zamyšlení nad sebou samým v zájmu pokusit se oprostit se od životního chaosu a vymanit se z depresivní tmy a nicoty. Film, který rozhodně není pro diváky hledající jen popcornovou zábavu. Tady se musí setsakramentsky přemýšlet a divák, který vše podstatné plně pochopí, stoprocentně vyhrál.

Pete69

32 609 bodů •27. 3. 2021

8.5

Krásně natočený snímek plný skvělých záběrů. Perfektní výkon předvedla hlavně Kirsten Dunst a to v příběhově méně záživné první části, která jí patřila, tak v té druhé, kde byla se svými depresemi nepřekonatelná. Náraz planety, který se blížil zahušťoval atmosféru neskutečným způsobem. Konec nehollywoodský, zpracování perfektní.. Hodně povedené.

xxmartinxx

22 532 bodů •27. 6. 2011

10

Melancholia zkoumá hranice uměleckého kýče a mnozí ji proto nepřekvapivě za umělecký kýč i považují. Rozhodně jde ale o zajímavý film, který má potenciál diváka na konci smést spolu s hrdiny. U mě se mu topodařilo.

kunafix

20 062 bodů •5. 3. 2012

2

Lars von Trier je většinou borec, ale tohle mu nežeru. Nečekal jsem nic, což jsem udělal dobře, protože jsem dostal ještě míň. Ok, libila se mi Kirsten Dunst, která se konečně od podělanýho Spidermana vzpamatovala a zase je v rovině, kterou u ní mám rád. Taky další herci v menších rolích potěšili, ale jenom tím, že tam byli, né tím, že by se mi jejich postavy líbíly. První polovina svatební nenapovídá vůbec, že by to mělo být sci-fi...a je to nuda. Druhá polovina naznačuje, že se něco sci-fi děje, ale stejně se skoro nic neděje... a je to nuda. Mě je jedno, jak moc to je sci-fi, ale neni mi jedno, že jsem se u toho tak moc nudil. Skoro tak, jak u filmů toho ruskýho režiséra, kterýho každej tak uznává, ale já ne... (myslim, že Tarkovskij). Takže hlavní minus je, že to bylo hrozně zdlouhavý a skoro nic se tam nedělo... a to byla ta hlavní nuda, protože vic mě zajímalo, kolik ještě zbývá do konce a všechno ostatní, protože jsem věděl, že i když u toho budu dělat něco jinyho, tak mi stejně nic neuteče. Neuteklo, děj jsem stihl všechen, leč sic tyč moč syč pič...

hanys_

18 781 bodů •29. 9. 2012

6

Stejně jako u Antikrista mám i u Melancholie rozporuplné pocity - opět snový úvod a parádní první polovina (tyhle rodinné dramata prostě můžu), naproti tomu ale dost zdlouhavý a ne tak zajímavý druhý part. Suma sumárum zase lepší průměr, který ale zase jen tak nejde dostat z hlavy. PS - Kirsten Dunst má fakt krásný prsa. 5.5/10

Sheldon

16 079 bodů •20. 10. 2015

8.5

Melancholia nabízí nesmírně silné, výtvarně pečlivě koncipované obrazy a nezapře inspiraci v dílech Stanleyho Kubricka, Ridleyho Scotta, Andreje Tarkovského, Luchina Viscontiho, ale i Rolanda Emmericha. Von Trier opět dostává ze svých herců vynikající herecké výkony. Nejvíc mě překvapil Kiefer Sutherland, jehož nedoceněný herecký talent, režisér využil naprosto dokonale. Lars Von Trier:,,Teď jsem zmatený a mám pocit viny. Co jsem to provedl? Má to být „Trierův odchod“? Snažím se doufat, že ve vší té šlehačce se skrývá úlomek kosti, o který si někdo nakonec odštípne kus zubu… Zavírám oči a držím si palce!“

Spooner

15 878 bodů •31. 10. 2011

8

První polovina na svatební hostině byla téměř fascinující, herecky výborná psychologická sonda. Atmosféra se dala v některých okamžicích krájet a hodně to přípomínalo tu starou dobrou severskou kinematografii, akorát s hollywoodskými herci. Škoda, že druhá polovina už vyznívá malinko do ztracena. Po psychologické stránce Trier stále neselhává, ale tempo filmu se začíná čím dál více rozmělňovat a divákovi pomalu ale jistě začíná docházet, že to vlastně celé vede "odnikud nikam". Kdo má ale rád Triera a výborně napsané postavy, určitě nebude zklamán. Navíc, když se jedná o Trierův vizuálně nejnápaditější film.

filmfanouch6

12 644 bodů •3. 5. 2021

8

Lars von Trier je výrazným dánským filmařem. A to nejen díky seriálu Království ale i jeho celovečerním filmům. Prolomit vlny, Jack staví dům nebo Melancholia. Filmům von Triera se nedá upřít zajímavá práce s atmosférou a především to, že si skutečně nebere servítky a nebojí se ve svých filmech zpracovávat obtížná témata. Ať už je to život sériového vraha v Jack staví dům, závislost na sexu v dvoudílném filmu Nymfomanka nebo konec světa v Melancholii. Melancholia ovšem není katastrofický film. Film je sice o planetě, která by měla brzy narazit do Země a ukončit tak život na naší planetě, k tomu ovšem pořádně dojde až ve druhé polovině. V prvních několika minutách sledujeme, která přeskakuje mezi záběry na hlavní hrdiny a pohledy na vesmír, kde už se titulní planeta připravuje na tu naší. Už od začátku je přitom jasné, že v Melancholii bude velmi převládat vizuální stránka a stylizace Melancholie je od začátku výtečná. A pak se ukáže, že je film rozdělen do dvou částí, přičemž každá je tak trochu odlišná. První hodina se točí kolem svatby, druhá hodina poté kolem brzkého očekávání příchodu planety Melancholia. Tyhle dvě části se tak vydávají zcela jiným směrem, přesto je pohromady drží nejen hlavní postavy, ale i von Trierův styl. Melancholia je uměleckým filmem až na půdu. Ať už v rámci různé symboliky či filozofických myšlenek. Je to ten příklad filmu, který pravděpodobně mnoho diváků nestráví. Ať už kvůli tomu, že trvá přes 2 hodiny a jistým způsobem se vleče, důraz se tu klade především na dialogy a charaktery a ´´ nic se tam neděje´´. Na druhou stranu ovšem von Trier v Melancholii nadále předvádí svůj zajímavý černý humor, vizuální stylizace je působivá a zároveň jistý a zároveň správným způsobem nepříjemná a jde do jisté míry o specifický zážitek. Je to ale samo o sobě dobře? U filmu, který je rozdělený na dvě části se diváci velmi pravděpodobně budou přiklánět k jedné z kapitol. Ty jsou pojmenované dle dvou hlavních sester Justine/Claire v podání Kirsten Dunst a Charlotte Gainsbourg. O něco zajímavější je paradoxně ta první kapitola, která nemá s titulní planetou v podstatě nic společného, přesto je ovšem pojem ´´ melancholie´´ přítomný v podobě hlavní hrdinky Justine v podání Kirsten Dunst. Prim tu hraje kontrast povah dvou hlavních hrdinek. Sester, kteří se od sebe nemohou více lišit. Trier se snaží o psychologizaci postav a především skutečně dokáže pracovat nejen s černým humorem, ale očividně si rád utahuje z lidí vyšší třídy. Především i způsob jakým se linka se svatbou vyvine je neskutečně překvapující, přesto se ovšem nedá říct, že těžko takový výsledek čekat od někoho jiného než právě od Triera. S druhou polovinou je to výrazně komplikovanější. V té už všichni očekávají příchod planety Melancholia a kvůli ní se postavy chovají tak trochu iracionálním způsobem, přesto se ovšem dá říct, že by se takhle choval každý v momentě, kdy mu kvůli brzkému příchodu obří planety hrozí poslední momenty jeho života. Přesto se ovšem Melancholii nedá upřít, že se dialogy tak trochu vlečou, postavy jsou už jistým způsobem opotřebované a pokus o Trierovu hlavní myšlenku nefunguje tím ideálním způsobem. Přesto je Melancholia pořád nadále tak výrazným zážitkem, že za vidění určitě stojí. Melancholia má bravurní herecké výkony. Kirsten Dunst a Charlotte Gaisbourg jsou jako dvě hlavní hrdinky skvělé, kromě nich tu také jsou poté Alexander Skarsgård, Kiefer Sutherland nebo Charlotte Rampling. Trierův vizuál má po celou dobu neskutečné kouzlo. Přesto se dá do velké míry říct, že pokus o Trierův přesah se snadno může i u náročnějšího diváka minout účinkem. Využívá sice hudbu Richarda Wagnera, ve finále je ovšem Melancholia duchem plná pouze tak napůl. Jde nicméně o netradiční pohled na konec světa, přesto jeho zajímavější část je ta, kdy má ke konci světa v podstatě blízko. Škoda, že Trierův komplexní zážitek působí v jistých ohledech až příliš zahleděný sám do sebe, má v sobě totiž mnoho silných aspektů. Melancholia Larse von Triera je zvláštní podívaná, která každému sedne jiným způsobem. Trierův scénář, silná vizuální stránka a výtečná volba nepůvodní hudby, na druhou stranu lehké přetažení a především jen poloviční duchovní naplnění jde z Melancholie do velké míry cítit. Jde o zajímavé dílo, umělecký film ve všech ohledech a velice zajímavý zážitek. K jeho dokonalosti přesto chybí celkem dost. Na druhou stranu jde o velmi specifický zážitek, který zcela jasně pochází z pera Larse von Triera......

avenis

11 266 bodů •5. 2. 2023

6

Dalo se očekávat, že film tohoto druhu bude mít své zastánce i odpůrce. Rozhodně se jedná o dílo, které se nedá tak snadno zařadit do šuplíku toho či onoho druhu. Můj šuplík má název "K zamyšlení". První, co mě upoutalo, byly teplé měkké barvy, které jako by dusně navozovaly svatební atmosféru, kterou ještě umocňovala starobylá nádhera zámku. Absurdita povinného svatebního scénáře se zrcadlí v nevěstině nutkání odejít... Sestra Claire to vnímá, ale přesto se snaží řídit oslavu tak, "jak se patří". Krachu však nelze zabránit. Stejně jako nelze zastavit blížící se planetu... Celkový dojem z filmu shrnu do několika slov. Náročné, tíživé, vizuelně krásné, roztřesené, znervózňující, hudebně krásné. Jako celek zajímavý film, osobně spíš depresivní než povznášenící. (9.2.2020)