Chtěli jsme zdokonalit lidskou rasu, místo toho jsme přišli o pozici pánů tvorstva. Zrození planety opic barvitě a napínavě líčí revoluci, která vedla k tomu, že nás na piedestalu civilizace vystřídali nižší primáti. Remake kultovní klasiky je unikátní v tom, že je z větší části líčen z pohledu opic, a také tím, že v něm nehrají herci v maskách, ale primáti, kteří jsou jako živí. Slůvko „jako“ je velmi důležité, protože většina z nich existovala pouze v počítačích trikové společnosti Weta Digital, která celý svět okouzlila Avatarem.
Pořekadlo, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, platí v tomto příběhu přímo ukázkově. Mladý vědec Will Rodman (James Franco) vyvíjí lék proti Alzheimerově nemoci, kterou trpí i jeho otec (John Lithgow). Slibný výzkum se ovšem zadrhává kvůli nežádoucím vedlejším účinkům, které vykazují pokusní živočichové po aplikaci léčebné látky. Zklamaný vědec opouští výzkum, odchází pečovat o otce a jako bonus si tajně odnáší šimpanzí mládě, jehož rodiče zemřeli při Willových pokusech. U šimpanze Caesara se postupně začne projevovat vysoká inteligence a Will zjistí, že za to zřejmě může působení jeho léku. Začne mu ho tajně podávat a tím nechtěně otevře bránu k lidské zkáze. Čím dál inteligentnější zvíře se po čase ocitne v přírodní rezervaci, kde začne v čele ostatních opic pomaloučku připravovat vzpouru proti těm, kdo zabili jeho rodiče a jeho zavřeli do tohoto „fešáckého kriminálu“. Tedy proti lidem.
Původní planetu opic jsem odjakživa nesnášel,ale tahle verze je úplně jiný šálek kávy. Film nám znovu nabízí pohled na zrod planety opic,ale tentokrát je to geniálně zpracované a plné silných scén. Ve chvíli kdy Ceasar poprvé promluví mi běhal mráz po zádech. Kamera byla líbivá a herci výborní. Tohle zrození je pro mne největším překvapením roku.
Musím uznat, že legendární klasika "Planeta opic" nebyla můj šálek kávy a i přes propracovanost děje a skvělé masky mi v hlavě kromě legendárního konce nezůstala jediná minuta filmu. Co se však týká "Zrození Planety opic" (která by se dala nazvat rebootem) je tomu úplně jinak a i druhý den po shlédnutí mám v hlavě každou minutu. Jedná se o ten typ filmu, který není typickým blockbusterem a nebudou se na něj stát takové fronty jako na jiné trháky ale o to lepší to je film a rozhodně se jedná nejen o překvapení roku ale zároveň o jeden z nejlepších filmů roku. Neznámý Rupert Wyatt má režii pevně v rukou a skoro až banální příběh o vypěstování léku, který může zachraňovat životy a zároveň dávat překvapivě vysokou inteligenci, dokáže vyprávět ve strhujícím tempu, kdy je jen minimum míst, které by se mohly nazvat nudnými. Ale nejen pan režisér je hvězdou snímku, pozadu nezůstává ani herecké obsazení, které sice ničím nepřekvapí ale do filmu přesně pasuje. Největším a zároveň i nejlepším lákadlem ale samozřejmě zůstávají "nelidští" herci a to především šimpanz Caesar, který je dalším triumfem společnosti WETA a Andyho Serkise. Po Glumovi a King Kongovi se opět spojili a opět přinášejí něco neuvěřitelného. Caesar vypadá naprosto úchvatně a jeho neverbální komunikace je v Serkisově podání, tak působivá, že každá jeho scéna zůstává nezapomenutelnou (trikový Oskar už má svého majitele). Když si k tomu ještě divák připočte i ostatní fungující aspekty jako je působivá hudba nebo profesionální kamera (přinášející opravdu krásné a vizuálně působivé obrázky) vznikne z toho působivý snímek, který nemá výrazné chyby ale není "tak velký" aby mohl být dokonalý. Přesto se jedná o nádherné překvapení a pro mě druhý nejlepší film roku.
Jak to všechno začalo. Tak jednoduše by mohlo znít motto tohoto filmu, který na první pohled vypadá dobře, ale i tak nelze neopomenout několik výrazných ale. Příběh je plně zaměřen na opice, takže lidské postavy jsou nevýrazné a v podstatě vedlejší. První polovina příběhu dokonce vyznívá jako obyčejný rodinný film. Výchova opičky v domácnosti. No, proč ne? Zajímavé je porovnání mladé inteligentní opice se starším člověkem trpící Alzheimerovou chorobou. Sice již víme, co vědci na opicích testují a proč, avšak přesto… No nic. Každopádně náhlé projevy nepochopení a hlavně násilí již odvádí události jinam a opravdu se začnou dít věci. Dramatizace se postupně zvyšuje a vše míří do finálního konfliktu. A jsme u toho ale. Hlavní opičí hrdina získal inteligenci testovaným sérem. Opice v ZOO ji získali jak? A kde se jich vlastně najednou tolik vzalo? V ZOO jich přece tolik nebylo. A co ta séra, v lednici vedle jogurtů, která mají vedlejší účinky způsobující virus, který efektivně a hlavně rychle může očistit svět od nadvlády primátů? A dalo by se pokračovat dál. Tvůrci neopomněli původní film „Planeta opic“ (1968), a tak jsou přítomny některé zmínky, jako třeba o právě probíhající vesmírné mise. Coby prequel tak tedy tento nový snímek funguje poměrně dobře. Děj má svůj přirozený vývoj, dobře načasovanou dynamiku a hlavně v druhé polovině celkové stopáže atmosféru plnou napětí a temna. Vizuální stránka je plně dle daných současných možností. Opice uchvátí svou reálností podob a pohybů, i když někde je ta umělá animace přece jen ještě poměrně znát. Coby restart série však v rámci ryze popcornového blockbusteru snímek vykročil rázným krokem, který osloví a nechává diváka se těšit na pokračování.
Zrození Planety opic je druhým filmem, kde Andy Serkis hraje opici. Prvním byl King Kong Petera Jacksona z roku 2005.
Jméno postavy ztvárněné Tomem Feltonem "Dodge Landon" je odkazem na Dodge (Jeff Burton) a Landona (Robert Gunner), dva astronauty doprovázející Kolonela Taylora (Charlton Heston) v původní Planetě opic.
V jedné scéně Cézar skládá hlavolam v podobě Sochy Svobody, které odkazuje na závěrečnou scénu původní Planety opic.