Micimutr

Nad královským hradem krouží stín velikého draka, princezna Karolína si s pláčem zkouší černé smuteční šaty a na nádvoří hoduje pár pozvaných princů. Při dobrém jídle probírají, co by se mělo podniknout. První princ navrhuje nabídnout drakovi místo princezny pár set poddaných, druhý zase soudí, že v království zanedbali prevenci a že by se to drakovi mělo rozmluvit, a třetí princ o tom pro změnu zase složil píseň. Ale postavit se drakovi se žádnému z nich nechce. A tak je to nakonec loutkář Vítek, který sebere všechnu odvahu a z lásky k princezně se pustí do marného boje. Když je nejhůř, dostane se mu nečekané pomoci od kouzelnice se záhadným jménem Micimutr. Drak je sice přemožen, ale princezna se nesmí dozvědět, kdo je její zachránce. Protože, jak říká Micimutr, dobré skutky se přece nedělají s vyhlídkou na odměnu. A tak zatímco se Vítek jen těžko smiřuje s tím, že se Karolína zasnoubila s princem Vladimírem, Micimutr se vrací z pohádky domů, do malého domovnického bytu v domě kdesi na pražském Žižkově. Ve stejném domě bydlí také desetiletý Jirka, který má hrozně rád svého psa Dódu. Jenže Dóda je teď vážně nemocný a zdá se, že mu není pomoci. Jirka se pro něj trápí, Vítek se trápí pro princeznu a šťastná není ani Karolína. Micimutr nezbývá, než se vrátit do pohádky a pokusit se to všechno nějak vyřešit. A Jirku vezme sebou…