Příběh filmu tvoří mozaika osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Záměrem scenáristky a režisérky Alice Nellis je ukázat pomocí souběžného vyprávění několika příběhů, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoliv jednotlivé postavy. „Spoje mezi příběhy, přechody tam a zpět mezi různými světy a různými podobami téhož principu vyjadřují relativitu a absurditu daných situací,“ říká Alice Nellis a dodává: „Zatímco vidíme, že žena zvažující možnost dát dítě k adopci věří, že její problém by jednoduše vyřešil dostatek peněz, příběh lékařky, která ztratila své dítě, nám sděluje, že peníze neznamenají nic. Zatímco mladý pár směřující k interrupci si myslí, že svůj život zachrání tím, když nebude mít dítě, manželé, kteří se rozhodnou pro adopci, jsou přesvědčeni, že jejich vztah dítě zachrání. Všechna řešení jsou relativní. V jádru se vždycky dostaneme k jednoduchým přírodním zákonitostem, těm o životě a smrti, a našim přirozeným vrozeným povinnostem a zákonům, které nejsme schopni obejít, bez ohledu na to, jak moc se snažíme. Ale stejně se o to stále pokoušíme.“ Téma vztahů mezi rodiči a dětmi se prolíná vlastně všemi filmy Alice Nellis – od debutu Ene Bene až Tajnostem. Čím ji právě rodičovství tolik přitahuje, že se na něj stále snaží dívat z rozličných úhlů? (Oficiální text distributora)
Na rozdíl od přiblblých seriálů sice nesází na atraktivní slupku a důsledně se pídí po jeho trýznivém obsahu, nedokázala ale vyhmátnout podstatu problému. Volí sice rafinované překrývání časových rovin (podobně jako finále Zoufalců), ale nedokázala se (stejně jako Vladimír Michálek ve filmu O rodičích a dětech) dostat až na samotnou dřeň tématu.
Mamas & Papas
