Mladá studentka se vrací do rodného městečka, rozervaná trýznivou láskou ke svému učiteli angličtiny. Její matka se však zajímá jen o volby a vítězství "její", tedy té pravé strany, zatímco otec si libuje v přehánění svých zdravotních problémů. Dívka nakonec musí sedět ve volební komisi, kde se všichni nudí a vymýšlejí si různé způsoby, jak se zabavit. Když se s dívkou přes mobil učitel rozejde, tak v zuřivosti roztrhá všechny platné volební lístky. Ale co? Vždyť se dá dotazy v okolních obvodech odvodit průměr. Život - a někdy i smrt - jsou totiž důležitější.
Suchařípa nezaměnitelně perlil a ostatní taky byli vynikající. Akorát tomu něco chybělo. Nebudu tady dělat žádnýho chytráka, protože stejně nevím, co to bylo.
Špatného zvuku jsem si v tomto případě nevšimla, ale je to blbina, kterou nezachrání ani Iva Janžurová, Eva Holubová nebo Leoš Suchařípa. Jana v podání Theodory Remundové je prostě na pár facek, tu zas nezachrání ani to, že je dcerou dvou významných českých herců. Jinde u Alice Nellis to není až zas tak výrazné ta její "natrčená" tvář, jako právě v tomto filmu. Někde jsem četla: "Skvělé Evě Holubové nezbývá než věřit její agitátorské nasazení." No prosím, já jí ho věřím, ale na kvalitě to tomuto filmu nepřidá. A že kdo jednou byl ve volební komisi, tak ví, že tam lze zažít četná dobrodružství? A jaká, proboha?! Já tam byla vícekrát, dokonce jako předsedkyně, ale že bych tam zažila něco mimořádného, na to se nějak nepamatuji!!!