Recenze filmu Kmotr II

Komentáře a recenze 41

Brenan88

47 170 bodů •12. 3. 2017

10

Tam kde první díl končí začíná druhý. V kvalitě není žádný rozdíl a Coppola opět dokázal natočit geniální gangsterskou podívanou ve které exceluje Al Pacino. Zahrané i natočené je to s naprostou precizností,tak jak jsme si v prvním díle zvykli. Do filmu tentokrát naskočil i Robert De Niro,který ztvárnil mladší verzi Vita Corleono. Nutno dodat,že jeho výkon byl přímo fenomenální. Druhý díl je minimálně stejně dobrý jako první,možná i o chlup lepší.

Chrustyn

43 674 bodů •7. 5. 2007

10

Je to sice o dost pomalejší a tím pádem i zdlouhavější než první díl ale i tak výborný film. Navíc nám přibyl vynikající Robert De Niro, který zde hraje mladého Vita Corleoneho.

Pete69

32 609 bodů •5. 11. 2017

7

Kmotr mi bůh ví proč k srdci zkrátka nepřirostl. Ve druhé části mi chybí Marlon Brando, ale je to prostě pokračování příběhu kmotra další generace. Robert De Niro se však role Vita Corleoneho ujal velmi dobře a vlastně mě ta časová linie s ním bavila více, než ta hlavní s Al Pacinem. Druhý kmotr se nese ve stejném duchu, je to kvalitní filmařina, ale přeci jen je to strašně natažené a prázdnější, než první Kmotr.

xxmartinxx

22 532 bodů •1. 4. 2009

10

Stejně jako v případě prvního Kmotra, i tento díl jsem docenil až časem. Strhující příběh mafiánské rodiny má něco do sebe. Takovéhle filmy by už dnes vzniknout nemohly...

kunafix

20 062 bodů •9. 10. 2011

6

Tak jako v první části, i tady slouží různý oslavy jako průstřihy pro různý nekalosti a mafiánské neřády. Ok, neva, ale někdy byly ty oslavy opět otravné a zbytečně zdlouhavé. Taky ta délka filmu byla dost zajímavá a vubec se nedivim, že tam byla v půlce plánovaná přestávka - člověk by se u toho jinak asi dochcal jak Fuxa. Celkově je to takový zdlouhavý a někdy mi stihly uniknout souvislosti, ale né nějak extrémně. Sága prostě pokračuje a mrtvol přibývá. Výlety do historie Corleonů v podání De Nira bylo pěkně osvěžující. Spokojenost? Nic moc, ale dalo se.

Spooner

15 878 bodů •1. 10. 2006

8

První díl Kmotra mám velice rád, je to famózní film, a právem patří do mé top 5. Na jeho pokračování jsem byl tedy velmi zvědavý. Jenže teď jsem trochu zklamánl, protože nenaplnil moje očekávání a v kvalitě zůstal daleko za prvním dílem. A je to především kvůli 2 věcem, které mi zde nesedly. Nejdříve to je ta nepříliš důležitá dějová linie okolo mládí Vita Corleona. De Niro předvádí sice mistrovský výkon, jinak je ale tento příběh velice zdlouhavý a místami dokonce nudný. No a tou druhou věcí je délka filmu, protože mně 3 a půl hoďky už připadá už docela moc, a ke konci jsem se v křesle docela vrtěl. Jinak je to ale film více než výborný. Al Pacino je ještě o třídu lepší než minule a celá ta hlavní příběhová linie je natočena výborně a u ní jsem se opravdu moc nenudil (což se o té druhé říct nedalo). Coppola se za toto pokračování určitě nemusí stydět a normálně bych tomuto filmu dal asi 5*. Když si ale vzpomenu na mistrovský první díl, tak se neubráním srovnání a musím dát 4*. Ale i tak si Coppola, Pacino a spol. zaslouží potlesk

lamps

15 320 bodů •18. 4. 2016

10

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo!

filmfanouch6

12 644 bodů •27. 6. 2016

10

Pokračování velmi kvalitních a velmi oblíbených filmů jsou vždy obtížná disciplína. Při použití známého ´´ dvakrát do stejné řeky nevkročíš ´´ někdy ani nemusí pomoct stačit fakt, že se vrací tvůrce původního filmu. Přesto dokážeme vyjmenovat pokračování, které si svou existenci dokáží naprosto obhájit a dá se dokonce v jistých případech i polemizovat nad tím, zda přeci jen nepřekonali své předchůdce. Terminátor 2, Vetřelci, Impérium vrací úder, Temný rytíř, Spider-Man 2 či Kmotr 2. Původní Kmotr si došel pro Oscara za nejlepší film a pokus vyrovnat se mu byl tedy obtížná mise. Francis Ford Coppola ovšem v roce 1974, dva roky po premiéře původního filmu skutečně dokázal přijít s pokračováním, které se svému předchůdci (minimálně) vyrovná. V roce 1974 tak Francis Ford Coppola realizoval další parádní kriminální epos, který do jisté míry s Kmotrem 1 tvoří jeden velký příběh. A na rodinu Corleonů vrhá tak trochu jiný pohled. Kmotr II totiž není jen pokračováním příběhu Michaela Corleona na pozici Dona, ale také Kmotr II paralelně vypráví o původu Vita Corleoneho. Kmotr II tak vypráví dva separátní příběhy, které od sebe dělí časové zasazení a spojuje je jen fakt, že jde o příběh jedné rodiny/dvou generací. Příběh o tom, jak se z Vita Corleoneho stává někdo i příběh o tom, jak se jeho synovi o pár dekád později tak trochu láme led pod nohami a při snaze o spasení svého kriminálního impéria dochází i k narušení toho nejcennějšího - rodiny. Z Kmotra II tak čpí nádech tragédie, který ještě více umocňuje fakt, že po smrti Vita Corleoneho už rodina Corleonových není jako dřív. Francis Ford Coppola vlastně k pokračování přestoupil zcela jinak, bylo poté vlastně riskantní vyprávět dvě příběhové linie v rámci jednoho filmu. Díky délce 200 minut a důrazu na obě linie to ovšem skvěle funguje. I tentokrát dochází ke kolotoči zrad, úmrtí a ztracených ideálů, opět je to řemeslně vyladěné do nejmenšího detailu a i tentokrát se musí sklonit klobouk nad tím, jak Coppola po druhé za sebou vypráví jeden (vlastně dva) velký strhující příběh, který Coppola spolu s Mario Puzem dokázali skvěle vyladit do jednoho funkčního celku, staré postavy dokázali ještě více rozpracovat a ty nové udělat stejně zajímavými. Kráčet tehdy ve stopách vyšlapané Marlonem Brandem rozhodně nemohlo být jednoduché, Robert De Niro byl ovšem skvělá náhrada, kdy se dalo snadno uvěřit tomu, že je jeho Vito Corleone skutečně mladší verzi Vita Corleoneho v podání Marlona Branda. Přeskakování do Vitovy minulosti, kdy pomalu šplhá po potravním řetězci a stává se uznávaným a spravedlivým Kmotrem dohromady poté vrhá na tuto postavu tak trochu jiné světlo, především i k přihlédnutí nad tragickým úvodem z Vitova dětství. Celá linka z minulosti naprosto dokáže osvětlit, proč se Corleonova rodina dočkala tak významného postavení. Je ovšem jasné, že Michael Corleone není svým otcem, i když by možná chtěl být jako on. V průběhu Kmotra II je zajímavé uvažovat nad tím, jak by Vito svému synovi poradil a v jistých případech se dá snadno odhadnout, že by Vito v jistých momentech na svého syna vyloženě pyšný nebyl. V podání Al Pacina se z Michaela Corleoneho definitivně v Kmotrovi II stává veskrze tragická figura, která při snaze o rozšíření své moci zároveň přijde o to, co je pro něj přeci jen důležitější. Přesně to, co člověku začne chybět až v momentě, kdy o to přijde. Závěrečná scéna naprosto skvěle funguje nejen díky opět famózní hudbě Nino Roty (tentokrát ve spolupráci s Francesocou Penninou a Carminem Coppolou, otcem Francise Forda Coppoly), ale především i díky faktu, že Pacino dokáže prodat Michaelovo aktuální rozpoložení skrze pouhý kamenný výraz. Coppolův um na tehdejším vrcholu jeho sil za pochodu tkví ze všech stran. Kmotr II opět v jeho podání působil velkolepě, z různých scén tkví ta správná energie, Coppola přesně ví, kdy se hodí nostalgické vzpomínání na časy, kdy bylo líp i momenty, které sází na herecké výkony na vrcholu sil. Neplatí to jen o Pacinovi a De Nirovi, ale také o Robertu Duvallovi, Diane Keaton, Johnu Cazaleovi či Lee Strasbergovi a Michael V. Gazzovi. Právě tito dva se jako Hyman Roth respektive Frank Pentangeli představují jako další dvě stěžejní postavy v trilogii Kmotr a posílili už tak silně nabitý casting. Jak se postupně prolínají linky o splněném americkém snu a pádu na dno, definitivně se tím vlastně ukazuje o čem je celá trilogie Kmotr jako celek. O hodnotách. Těch hodnotách, které si Vito Corleone uvědomoval a měl je na prvním místě, jeho syn Michael ovšem skutečně není svým otcem. První dva díly Kmotra tak vedle sebe víceméně fungují ve skvělém kontrastu a především dohromady skutečně parádně fungují jako celek. První Kmotr možná lépe drží při sobě (především proto, že nemusí přeskakovat z jedné časové linie do druhé), Kmotr II je ovšem vynikající pokračování, které se po právu dočkalo na Oscarech ceny za nejlepší film roku 1974. Coppola si poté právem došel pro Oscara za režii, De Niro právem pro Oscara za nejlepšího vedlejšího herce a neostrouhali ani hudebníci, výprava a především scénář dvojice Coppola/Puzo. Naopak i podruhé (a ne naposled) v rámci Kmotra ostrouhal Al Pacino, na druhou stranu ovšem dokázal, že je v rámci Oscarů Michael Corleone jeden z nejvíce nedoceněných hereckých výkonů všech dob (platí to víceméně o libovolném díle trilogie). Kmotr II je fenomenální pokračování fenomenálního filmu, které by příběh rodiny Corleonových mohlo uzavřít skvěle. Kmotr III vznikl v roce 1990 a oproti svým dvěma předchůdcům už není tak zásadní a především vtahující. Jeho existence ovšem alespoň vyznění Kmotra II dává ještě o řádek víc. I když Kmotr II toho vlastně zas tak moc navíc nepotřebuje a Kmotr III už toho vlastně moc navíc říct nemohl. I když se nedá říct, že Coppola potenciál úplně vyčerpal, Kmotr II přeci jen ve své době příběh rodiny Corleonů uzavřel fenomenálně. A čas mu dal tak trochu za pravdu, že tohle by bylo těžké nějakým způsobem překonat....

hrumsrt

10 687 bodů •23. 5. 2018

10

Ještě si snad ani diváci nezvykli, že mohou pravidelně vídat na obrazovkách prvního Kmotra a on už Francis Ford Coppola přispěchal s pokračováním A Kmotr II je jeden z těch případů, kdy se nejen dorovnává svému předchůdci, ale už navždy bude plynout debata, tak který že díl, je lepší.. Zatímco první film mluvil o rodině, o tradicích a vyprávěl o tíze předání rodinné pochodně, tak ve svém pokračování se motiv rodiny prohlubuje do mnohem tragičtějších rozměrů a už není vykládán jako konstantní, nýbrž naopak jako břemeno.. Rozmáchlejší pokračování, ve kterém se tvůrci rozhodli odvyprávět hned dvě dějové linii, když v jedné sledujeme úvodní vzestup malého imigranta Vita Corleoneho, zatímco proti ní si bere čas Michaelovo redefinování vztahů napříč velkými gangsterskými rodinami. Zatímco v minulosti operující Vito v podání teprve rozjíždějícího se Roberta De Nira, má daleko přímočařejší vyprávění linoucí se s podobnou grácií jako první film, který zpětně působí lehce překonaně absolutnem žánru - Tenkrát v Americe, tak právě současná linka okolo Michaela dělá z Kmotra II možná i lepší film, než ten první.. Kmotr II je dekonstrukcí zásad nastavené rodinou Corleone, mezi nimiž zůstává jen pravidlo o netknutosti drog. Micheal nemá soupeře jen v původních gangsterských rodinách, kteří pokaždé nesouhlasí s nastaveným směrem, ale především ve svých vlastních řadách, když se musí vypořádat s neloajálním labilním starším bratrem Fredou.. Al Pacino se pro mě sice nevyrovnává charizmatu svého filmového otce Marlona Branda, ale i tak se právě on tady stává plnoprávně ústředním protagonistou, který hodlá rozdávat polibky lásky, či smrti na všechny strany.. Rozmáchlejší snímek, který mě nutí přemýšlet, jestli byl první díl překonán nebo ne. Ale není větší radosti, než si umět oba kousky užít samostatně. Nikoli tak kultovní, ale i nadále bezchybný kus filmové historie! 100%

JosefTomas

9 986 bodů •15. 1. 2017

9.5

Dvojka má mnohem tvrdší atmosféru, kterou si cením a rozhodně jde o jedno z nejlepších pokračování.