Pro mě nejslabší Spielbergův film. Od začátku do konce jsem se nudil a bylo mi úplně jedno jak to skončí. Ale je pravda, že je to tak 12 let co jsem to naposledy viděl.
Taková jednoduchá sociologická výpověď o ženě snažící se dát dohromady svojí rodinu i za cenu zločinu. Svému manželovi pomůže uprchnout z vězení a společně unesou svého syna z pěstounské rodiny. A dobrodružná cesta napříč Amerikou může začít. Něco takového však ale potřebuje pevný plán. Ten ale nemá. Události tady naberou jiný spád než jaký očekávala. Atmosféricky a vůbec konceptem příběhu to hodně připomíná snímek 'Bonnie a Clyde' (1967). Steven Spielberg se snažil podívat do hloubky daného problému, ale ne v každé scéně se mu to povedlo. Onen sociologický průzkum se hodně pere s thrillerovým žánrem, ve kterém uchvátí hlavně gigantické policejní síly. V rámci popcornové zábavy je něco takového samozřejmost, ale to by zároveň nesměla být tak výrazně znát přímočará symbolika dané rodinné tragédie. Každopádně příběh byl napsán na základě skutečného příběhu, jehož vrcholem je právě epická honička s policií. Snímek tedy pokládá otázky převážně o tom, jaká práva mají ženy ve společnosti s dominancí mužů a tím tak přináší jisté sympatie s antihrdinkou prchající před doslova armádou policie. Dramatický rozsah jinak v celku povrchního příběhu vyčnívá z každé scény v dané reálnosti a představ diváka. A že něco takového Steven Spielberg umí už dokázal předchozím snímkem 'Duel' (1971).
Je vtipné pozorovat první filmy Scorseseho, Coppoly, Lucase a Spielberga a vidět, jak strašně si byli podobní. Sugarland Express je každopádně vynikající relativizující road-movie vypovídající především o své době a americkém životě. Spielbergův kino-debut skutečně má co nabídnout jak Stevenovým fanouškům, tak i těm, co si na něj nepotrpí.
Tak tohle byl Spielberg, když ještě uměl točit filmy. Pak se pokazil těma svejma megalomanskejma a komerčníma sračkama a to trvá přibližně doposud. Ale i když to bylo lepší než 95% jeho filmů, pořád se to pohybovalo na hranici průměru. Z nedokonalostí budu jmenovat tyto: nesouvislost děje (čímž později Spielberg trpí čím dál víc), v tomto filmu jsem si toho všiml jen jednou (když projížděli jedním městem s lidma, tak jim na střeše seděli děcka a pak ne) a další věc byla barva Clovisovi krve, což byl kečup ředěnej temperama. Což jsou fakt jenom maličkosti, který nevaděj. Jinak děj byl dobrej. A pokud to bylo podle pravdy, tak se mi mozek zastavuje nad třema věcma: proč za nima jelo tolik polijecních aut (asi ten Sugarlandskej Express), proč se do nich pustili ti soukromí lovci na parkovišti a proč do nich střílela hraniční hlídka, když věděli, že uvnitř je strážník. Hádám, že důvod je jednoduchý - jsou to pitomí amíci a jejich podělaná posedlost zbraněmi.
Spielbergův film z doby, kdy na filmového režiséra teprve aspiroval a z doby, kdy režíroval jako hostující režisér různé kriminální show. Chápu, že se chtěl vymanit, chápu, že zvolil netradiční příběh i jeho vyprávění a upřímně mě hodně překvapil, že se toho zhostil zrovna takhle, protože v pozdější kariéře nikdy nic podobného nenatočil. Geniální to není, zajímavé to je určitě a možná, kdyby to udělal kdokoli jiný, tak bych asi nebyl tak přísný. Nevím. OK film, ale až tak mě to nechytlo.
Civilní a lidský příběh pojatý jako velké a ničím nevázané dobrodružství, v němž Steven úplatňuje svůj talent zfilmovat snad jakoukoli látku pro diváka maximálně přitažlivým způsobem. Goldie Hawn a Ben Johnson unikají policejním autem napříč Amerikou, za nimi se postupně hromadí blikající policejní sirény a kilometr po kilometru se stávají většími a většími mediálními hvězdami. To vše podáváno velmi svižně, zábavně a samozřejmě tak, aby oba uprchlíci nakonec vypadali jako skuteční američtí hrdinové, kteří jsou pro lásku k dítěti schopni čehokoli. Jejich situace je poutavě nasnímána z několika úhlů pohledu, které se v průběhu výborně prolínají a ponořují diváka do víru absurdity a nenávratnosti, jenž jednání našich hrdinů nejlépe charakterizuje. Že tahle cesta nemůže skončit šťastně víme už dlouho dopředu, ale zde nefunguje závěrečná pointa jako záchytný a stěžejní bod vyprávění, nýbrž pouze jako logické a neodvratné vyústění. Spielberg stvořil krásný a oslovující snímek, který si v jeho filmografii rozhodně zaslouží své výsadní místo, stejně jako mezi filmy s kolonkou road-movie.
Režijní legendu jménem Steven Spielberg není vzhledem k její pověsti nutné představovat, i Spielberg ovšem musel někde začínat. Dávno před Čelistmi, sérii Indiana Jones, Jurským parkem, Schindlerovým seznamem či Zachraňte vojína Ryana Spielberg začínal u televize a obstaral třeba pilot legendárního Columba. Spielberg též natočil několik televizních filmů, kdy takový Duel patří mezi nejlepší televizní filmy všech dob. Jednou ovšem přišel čas na celovečerní debut. A tím se pro Spielberga stal snímek Sugarlandský expres. Ten je možná zastíněn všemi těmi slavnými Spielbergovými filmy, úplné ignorování si ovšem nezaslouží především kvůli tomu, že už tady šlo poznat, že by to Spielberg mohl někam dotáhnout. I když by mu tak výslednou legendární pověst tehdy tipoval nejspíš málokdo. Ze všech Spielbergových filmů Sugarlandský expres rozhodně nepatří mezi ty nejpopulárnější. Dost možná se vlastně jedná o jeden z těch filmů ve Spielbergově kariéře, který je většinou diváků spíše přehlížený a za první výrazný kus v rámci Spielbergovy kariéry považují Čelisti, které ho představili širšímu mainstreamovému publiku. Je to skutečně škoda i proto, že Sugarlandský expres je společně s Duelem ten film, který Spielbergovi otevřel dveře do Hollywoodu. Už zde dokázal kombinovat napínavé, zábavné i emocionální momenty, z v podstatě jednoduché zápletky Spielberg dokázal vytřískat maximum. V průběhu se atmosféra Sugarlandského expresu stává temnější a temnější, žánr kriminálního dramatu se později stal jedním ze žánrů, které Spielberg ve své kariéře již v podstatě nezopakoval. V roce 1974 šlo o menší vzhled do stavu tehdejší Ameriky, tehdy 28-letý Spielberg už zde dokázal projevit své výrazné audiovizuální vypravěčské schopnosti a vytvořil jeden z nejvýraznějších celovečerních debutů všech dob. Scénář dvojice Hal Barwood a Matthew Robbins skutečně od počátku graduje a servíruje komplikovanou mozaiku, kde se sympatie a pocity mohou snadno měnit jako na horské dráze. Tenhle kriminální road movie se jako většina Spielbergových filmů stává vtahujícím dobrodružstvím, kde se v průběhu vyvíjí vztahy postav, zoufalství ústředních postav je v průběhu větší a větší a bezvýchodnost situace se jen zvyšuje a zvyšuje. Spielberg vždy uměl koketovat s vážnými tématy, které se mu většinou podařilo zavařit do půvabné slupky a to v jistém ohledu platí i o Sugarlandském expresu. Ze všech Spielbergových filmů ovšem ve finále Sugarlandský expres rozhodně patří mezi jeho nejdrsnější a v součtu i nejdepresivnější. Snadno by se dalo namítnout, že se Amerika od té doby posunula a její komentář už z dnešního pohledu možná není tak vypovídající, o tehdejší době je ovšem výpovědní hodnota pořád funkční. Goldie Hawn je poté herečka, která se většinu kariéry specializovala na komediální role. Už v době natáčení Sugarlandského expresu obdržela Oscara za výkon v romantické komedii Kaktusový svět a přesto se těžko dalo odvozovat, zda pro ní bude role Jean Poplin ideální. Jenomže Hawn se vážnější roli představila v tak silné formě, že je vlastně škoda, že se následně zbytek kariéry i nadále věnovala spíše komediálním rolím. Sugarlandský expres je v kariéře Stevena Spielberga důležitý též i z jiného důvodu. Šlo o první spolupráci Spielberga a skladatele Johna Williamse, který následně složil hudbu i pro většinu filmů Stevena Spielberga. Williams měl tehdy ještě před původními Star Wars a období své největší slávy měl tedy před sebou, už tehdy ovšem dokázal přijít s dokonalým soundtrackem, který dokázal též pracovat s emocemi a podtrhovat v průběhu atmosféru. Spielberg si už na počátku své kariéry vybral bravurního skladatele, kdy je i v tomto případě pochopitelně jeho soundtrack k Sugarlandskému expresu zastíněn soundtracky k Spielbergovým starším a slavnějším filmům. A je to v tomhle případě opět strašná škoda. Houstnoucí atmosféra dělá v součtu skutečně hodně, důležité je ovšem právě tvůrčí uchopení Spielberga. Z jeho pozdější tvorby jde definitivně odvodit, že nesejde na tom, zda Spielberg točí velkolepý film ve stylu Indiana Jonese nebo Války světů či komornější filmy jako Akta Pentagon či Sugarlandský expres. Tak či onak jsou totiž jeho filmy pořád pojaté jako strhující dobrodružství, kde dvakrát nesejde na velkoleposti samotné látky. Málokdo by tuhle víceméně směšnou látku dokázal pojmout tak strhujícím způsobem jako v roce 1974 Štefan Spielbergů. A i to ho definitivně vyslalo na cestu, která z něj z dnešního pohledu dělá filmařskou legendu. Sugarlandský expres je filmem, který pro velkou část diváků představuje v rámci kariéry Stevena Spielberga mezeru a je to rozhodně škoda. Spielberg má na kontě lepší a zásadnější filmy, právě jeho celovečerní debut totiž ovšem ukazuje jeho prvopočátky a ukazuje jeho klasické trademarky v zárodcích. I proto se jedná o jeden z nejzásadnějších celovečerních debutů všech dob......
Keby mal film 80-90 minút, išlo by o fresh naháňačku policajtov s uprchlíkmi. Spielberg ale pretiahol dĺžku a tak si označenie fresh kľudne odmyslite. Sugarlandský expres má ale napriek tomu čo ponúknuť aj dnes. Je pekne natočený, obstojne zahraný a uhladený nádych starej školy cítiť po celý čas. Len je to všetko zbytočne uťahané, bez výrazných momentov čo by som si pamätal a nie až tak napínavé ako sa tvári. Asi som si očakávania nastavil privysoko. No a Goldie Hawn mi liezla od začiatku na nervy.
Spielberg mě překvapil. jeho první celovečerák byl úžasný. Hezky zfilmovaný pravdivý příběh se mi líbil, až na to, že hlavní postavy se synchronizovali prazvláštně hystericky, což mě někdy opravdu vadilo, ale jako začátek.... dobrý Stevene!
Silné 3 hvězdy. Uvědomuji si, jak povrchní látku dokázal roztahat Spielberg do komediálního road-trip movie, který ale sahá hlouběji, než se na první pohled zdá. Ten osobitý trademark věčného dítěte jde cítit už tady a nejlépe zrovna přes Goldie a její cíl, za kterým si jde přes všechny absurdity. V pozadí militární, politická, silná Amerika, která stojí na tradicích a samotná by se na ten Sugerland mohla přejmenovat. Jen mi to nedosedlo asi úplně a nedokážu popsat, co to přesně bylo. Kamera je perfektní, všeříkající. Stylizace trochu do westernu je také chytlavá. Možná jen ta stopáž? Hlušší místa jsem vnímal především, když se stálo na místě. Ale i tak jde o povedený start Spielberga, který si vypůjčil svůj osobitý koncept už z předchozího Duelu.