Skvělý počin Clinta Eastwooda. Filmů, ve kterých vidíte válku v pacifiku také očima Japonců je poksrovnu a tento velkofilm se povedl. Film je hodně odbarvený a to podkresluje atmosféru na sopečném ostrově uprostřed druhé světové války. Nečekejte hektolitry krve, špíše zmar, nouzi, oddanost "své pravdě" a fanatičnost japonských vojáků. Pěkný snímek.
Tohle bylo už přeci jenom spíš o umírání než o vlajkách našich otců. Líbilo se mi propojení děje z obou filmů, ale i kdybych neviděl oba, tak by to ničemu nevadilo. Ke konci to sice trochu skomíralo, ale dalo se to přežít. Banzai.
Rozhodně lepší než Clintův pohled na americkou stranu. Tady se to totiž Clint věnoval hlavně bitvě samotné, než nějakým osudům vojáků v Americe. Celý to tak působí daleko uceleněji a divák se taky daleko více zžije s postavama. Po tomhle filmu bych skoro více fandil Japoncům, protože u těch v tomto dvojfilmu aspoň člověk zná motivaci. A navíc herci hrajou fakt úžasně v čele s Kenem Watanabem. Na Eastwoodovi nejlepší snímky to ale pořád hodně ztrácí.
Já jsem si tenhle snímek velmi užíval. Je to pro mě zase úplně jiný pohled na stokrát omleté téma druhé světové války, tentokráte z té "opačné" strany barikády, která se nehonosí hvězdami na vlajce ani neprůstřelnou demokracií. Japonci jsou líčeni jako hrdý národ, který by raději padl do posledního muže, než aby podstoupil své území a hlavně své životy úhlavnímu nepříteli. což se na celkovém obrazu filmu hodně odráží. Eastwood pojal bitvu u Iwo Jimy zčásti jako sondu do duše těchto odhodlaných vojáků, o čemž svědčí i bojové sekvence udržující si po celou dobu silně hmatatelnou dramatickou tvář. K hlavním hrdinům se postupně dostaneme tak blízko, jako bychom stáli přímo vedle nich a krčili se s nimi skryti před nepřátelskou palbou. Bylo mi opravdu líto těch vcelku milých lidí, kteří museli krok po kroku ustupovat před nelítostnou americkou expanzí a v rámci zachování své cti si raději dobrovolně sáhnout na život. Clint to natočil výborně, s citem a se všemi životními zkušenostmi, které za celý svůj život nasbíral. A mně nezbývá nic jiného než uznale smeknout. BRAVO, MISTŘE!
Pohled na válku očima nepřítele ze druhé strany barikády. Příběh ze strany japonců je mnohem silnější, už jen kvůli jejich sebevražednému bojovému úsilí a respektu k císaři, ketrý je pro většinu lidí nepochopitelný. Zkrátka Vlajky našich otců na mě tolik nezapůsobily jako Dopisy z Iwo jimy...8/10.
Je to tak úžasně natočené, že jsem měl dojem, že sleduji japonský film od výborného japonského režiséra, až tak se to Clintu Eastwoodovi povedlo. Dle mě značně lepší než jeho související dílo Vlajky našich otců (2006), které je pohledem na stejnou bitvu o ostrov Iwo Jima z americké strany. To porozumnění a cit pro japonskou kulturu jsou obdivuhodné a postavy jsou opravdoví lidé z masa a kostí, žádné povrchní figurky dobroty a nebo naopak zla. Skvěle zachycení lidé uprostřed šílené doby, místa a excesů lidské společnosti, jež nutí lidi jít až na svou vlastní dřeň. Jedinečný filmový zážitek, kopat ty jeskyně muselo být něco šíleného a ještě snad víc pak v nich být v těch podmínkách.
Vynikající snímek z 2.světové války. Poněkud netradičně zde sledujeme bitvu o Iwo Jimu z pohledu vojáků císařského Japonska. Kteří zde nejsou vykresleni jako nemyslící fanatici, nýbrž reálně. Jako chlapci kteří byli vytrženi z náručí matek a manželek aby byli vrženi do válečného pekla bojů v Pacifiku. Především pak sledujeme osud mladého vojáka který pochybuje o smyslu obrany ostrova a neustále myslí na slib který dal svému nenarozenému dítěti. A strasti velitele obrany, který se musí potýkat s nekompetencí ze strany nadřízených i přímých podřízených.
O dost lepší než Vlajky našich otců. Sice to také trpí lehkou rozvláčností a občasnými zbytečnými "zdržovadly", ale jako celek to na mě zapůsobilo velmi silně.