Články o Zuřící býk

Letošní podzimní akvizice Asociace českých filmových klubů přichází do kin jen pár měsíců poté, co jsme mohli sledovat džudistické zápolení na olympijských kolbištích. Snímek Tatami, který v předpremiéře viděli návštěvníci Letní filmové školy, názvem i hlavním tématem směřuje do sportovního prostředí, názorně však ukazuje, jak pomýlené jsou názory mnoha diskutujících na sociálních sítích, kteří halekají, že „politika do sportu nepatří“.

Obdivovaný filmař a v posledních letech i poněkud vyhrocený přispěvatel na sociální sítě Paul Schrader sám režíroval řadu zajímavých filmů (Zoufalství a naděje, Kočičí lidé, Modré límečky), především však proslul jako scenárista. Hned čtyřikrát totiž spolupracoval s Martinem Scorsesem, a to nejen na Posledním pokušení Krista (The Last Temptation of Christ) či Počítání mrtvých (Bringing Out the Dead), ale především na Taxikářovi (Taxi Driver) a Zuřícím býkovi (Raging Bull). A právě kvůli jedné scéně v posledním zmíněném filmu se dostal do křížku s hvězdným Robertem De Nirem.

Oscarové výsledky bývají sázkou do loterie a mnohokrát se stalo, že favorizovaný titul se v nejprestižnější kategorii musel poklonit překvapivému vítězi. Nejlepším filmem roku se tudíž nestali Dobyvatelé ztracené archy, Zuřící býk, E.T. Mimozemšťan, Zachraňte vojína Ryana nebo Zkrocená hora, která přitom měla během ceremoniálu roku 2006 slušně nakročeno. Citlivý příběh o dvou kovbojích, jejichž náklonnost přerůstá v zakázanou romanci, vcházel do oscarového večera s osmi nominacemi, z nichž proměnil ty za nejlepší původní hudbu, nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší režii pro Anga Lee. Tchaj-wanský režisér se po letech vrátil k tomu, co mohlo stát za překvapivou ztrátou v poslední a nejdůležitější kategorii, kde mu vypálilo rybník mnohými zpochybňované drama Crash.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Dalších 25 filmů letos přibylo do cenného archivu kulturně či esteticky hodnotných děl Národního filmového registru USA. Tato kolekce podléhající radě National Film Preservation Board (NFPB) vznikla roku 1988 na popud věhlasných režisérů jako Martin Scorsese nebo Frank Capra, kteří chtěli zabránit komerčnímu přetváření klasických filmů. Přestože seznam zahrnuje řadu kanonických hollywoodských snímků, až letos přibyly oceňované klasiky jako Sám doma, Terminátor 2: Den zúčtování nebo Ukradené Vánoce Tima Burtona.

Robert De Niro musí v libovolném žebříčku nejvlivnějších amerických herců historie okupovat nejpřednější pozice. Jeho unikátní neústupné charisma, oddanost svým rolím a variabilita, s níž se chápe všech žánrů od lehké komedie až po horor, z něj učinily nedotknutelnou ikonu a osobnost, jejímž názorům veřejnost naslouchá. Pět snímků, v nichž si zahrál, figuruje v žebříčku sta nejlepších filmů americké kinematografie dle tamního filmového institutu. A skutečné klenoty můžeme nalézt i mezi více přehlíženými a upozaďovanými díly, v nichž manhattanský rodák zářil především v 80. a 90. letech.

Dlouho vyhlížený Oppenheimer je už za rohem, a tak je ideální čas věnovat se pár novinkám, které v souvislosti s jedním z nejočekávanějších filmů roku čeří internetové vody. Navíc pro vás máme pětiminutový sestřih z filmu, na který se můžete podívat.

Adonis už potřetí rozdává nekompromisní direkty, háky i zvedáky. Syn Apolla Creeda s mytologicky neméně zajímavým jménem se však musí hříchům minulosti postavit bez svého mentora Rockyho, jehož absence je však mnohem méně bolestná, než si chceme přiznat.

Fyzické proměny hvězd ve jménu jejich rolí jsou oblíbeným tématem filmového marketingu. Ať už mluvíme o měsících strávených v posilovně, ve fast foodu či o mučivých hodinách v maskérně, tyto praktiky vždy budí zvědavost. Podívejme se na deset nejvýraznějších příkladů a zapřemýšlejme, jestli je všechen ten humbuk spíš k užitku, nebo naopak ke škodě.

Není tajemstvím, že veleúspěšný Joker Todda Phillipse si toho hodně vypůjčil z kinematografie 70. a 80. let. Network, Taxikář, Koně se také střílejí. Jednou z předních inspirací mu byl Král komedie, který si ve Spojených státech odbyl premiéru přesně před 40 lety. Krutý klenot Martina Scorseseho ale Joker nenahradil, právě naopak. V porovnání s novější nápodobou bude pro mnohé stále vycházet jako vítěz.