Na tuzemské streamovací služby konečně doputoval jeden z nejoriginálnějších hororů nejen poslední doby, který svou formou a námětem primárně imponuje americkému publiku. Talkshow s ďáblem (Late Night with the Devil) už v zámoří nadchla kritickou i diváckou obec včetně spisovatele Stephena Kinga nebývalým spojením dobové i obrazové autenticity s kulturní mytologií sedmdesátých let, kdy uctívači Satana i podružných démonických entit v ilegální, vědecké i otevřené mediální sféře soupeřili třeba s hnutím skeptiků. Také tyto názorové či ideologické proudy měly prostor v diskuzních talkshow, přičemž smyšlený pořad Night Owls moderátora Jacka Delroye (David Dastmalchian) na Halloween roku 1977 hostí směsici senzibilů, parapsychologů a skeptiků, kteří vyhodnocují realitu či fikci kolem démonické posedlosti a posmrtné duchovní aktivity. Jde o výjimečný zážitek, který dokáže pohltit opakovaně.
Články 15
Legenda mezi americkými herečkami Faye Dunaway byla vždy náročnou dámou i v tom negativně pojímaném, ale především v obdivuhodném smyslu slova. „Udělat to správně si žádá velkou dřinu,“ prozradila po focení pro časopis Harper's Bazaar roku 2016 hvězda filmů jako Bonnie a Clyde, Čínská čtvrť či Televizní společnost, kterou dnešní tiktoková generace může teoreticky znát z oscarového trapasu, kdy spolu s „Clydem“ Warrenem Beattym roku 2017 špatně vyhlásili vítězný snímek ročníku. Letitý kronikář Stevena Spielberga či zmiňované Čínské čtvrti Laurent Bouzerea natočil o nespoutané charakterní osobnosti dokumentární portrét Faye, který na červencovou premiéru v rámci streamovací služby Max láká prvním trailerem. A těžko si představit lepší osvěžení feminity hollywoodských 70. let, kdy se na scéně údajně fackovalo a některé herečky odmítaly tančit podle macho pískotu.
Nechybělo málo a Sidney Lumet mohl být velikánem polského filmu. Jeho otec, sám velmi aktivní v branži, měl rozhodně jasno v tom, jakým směrem syna vést. Protože ale s manželkou ještě před jeho narozením emigroval do Spojených států, otevřel svému synovi širší dveře. Z Lumeta se stal jeden z velikánů amerického filmu, který dal světu hned několik ikonických titulů. Opanoval především 70. léta, ale točil ještě v tomto století. Narodil se před 100 lety a opustil nás v roce 2011.
Horory zaplňují kina jako na běžícím pásu, ale zrovna ten údajně nejpovedenější a nejoriginálnější za poslední roky se do tuzemské distribuce nedostal. Australský snímek Late Night with the Devil vyjde 22. března v USA a následně poputuje na hororovou streamovací službu Shudder, odkud už si snad najde cestu i do našich obýváků. Příběh enormně chválené festivalovky ostatně pojednává o fiktivní talk show, která se roku 1977 zvrhne do okultního teroru, jenž v živém přenosu proniká do ochromených domácností. První plnokrevný trailer přináší myšlenkové přesahy, prozkoušenou a stále efektivní lekačku či oslavné ódy recenzentů včetně mistra strachu Stephena Kinga.
Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.
Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.
Dlouhé proslovy nejsou jen doménou divadla, i ve filmu totiž lze vykouzlit strhující monology, jež dávají prostor jak hercům a herečkám, tak i využití filmové řeči. A právě na takové kinematografické perly se dnes podíváme.
Bědování nad nekonečným přívalem nepůvodních děl, pokračování a remaků je ve filmovém průmyslu možná oprávněné, ale rozhodně existují pozitivní výjimky. Některá pokračování milovaných hitů lidé zkrátka chtějí vidět, nové kabáty opatřené moderními efekty či aktuálními společenskými tématy mnohým látkám sluší. A proč by nešlo pomocí moderních technologií a současných autorů a autorek znovuoživit třeba následující díla, na nichž se zub času z různých důvodů podepsal a jejichž sdělení si zaslouží připomínat?
Antikapitalismus táhne. Dokonce tak moc, že přední zástupci kapitalismu okatě brojí proti ideologii, jež je dostala na výsluní. Moderní chytré komedie mívají přesah do satirického žánru, ve skutečnosti však nic měnit nechtějí.
Následující herecké osobnosti měly rozdílné životní osudy. Někdo se dožil krásného věku a zazářil v nespočtu filmů, další potkala smrt v mladém věku a na vrcholu jejich kariérního vzestupu. Společné však mají jedno – svůj zřejmě nejlepší a nejvíce vzpomínaný výkon tito herci a herečky předvedli v projektu, který byl jejich definitivně posledním.