Smrt vepsaná ve tváři. Tito herci předvedli svůj nejlepší výkon v poslední filmové roli

Britský herec s uhrančivou vizáží začal sbírat první výraznější role již v šedesátých letech. Známe jej například z oscarového muzikálu Oliver!, kterého režíroval jeho strýc Carol Reed, či z kultovních filmů jako Ďáblové nebo Mláďata. Jednu z hlavních rolí si mohl zahrát dokonce v Čelistech Stevena Spielberga, ale odmítl. Svou zřejmě nejpamátnější úlohu tedy ztvárnil na sklonku tisíciletí v historickém Gladiátorovi, kde si publikum podmanil v roli obchodníka s otroky a bývalého gladiátora Proxima. Úloha životem ošlehaného drsňáka symbolicky uzavřela Creedovu profesní i životní dráhu, neboť během natáčení na Maltě zemřel na infarkt. Bylo mu jednašedesát let a dost možná jej dohnal jeho nezřízený životní styl ve znamení alkoholu a s ním spojených všemožných výstřelků.

Po rodičích Australan se narodil roku 1916 v Londýně a pro herectví jej objevil sám Laurence Olivier. Finch, jenž měl románek s Olivierovou slavnou a psychicky labilní manželkou Vivien Leigh (Jih proti Severu), zúročil své počáteční divadelní zkušenosti ve filmové kariéře, která se začala úspěšně rozjíždět v průběhu šedesátých let. Zahrál si v oceňovaných filmech Johna Schlesingera Daleko od hlučícího davu či Mizerná neděle, za niž obdržel první oscarovou nominaci. Ta druhá přišla roku 1977 za hlavní roli ve vynikající mediální satiře Televizní společnost (The Network), kde se zaskvěli také William Holden či Faye Dunaway. Finch zde ztvárnil „osvíceného“ moderátora zpráv, který svými věšteckými výstupy způsobuje rekordní sledovanost, a stal se ozdobou hvězdně obsazeného snímku. Jeho nominace bohužel přišla posmrtně, neboť jej v šedesáti letech přemohl infarkt. Finch nakonec Oscara in memoriam, dokonce jako první herec historii, získal.

Brandon Lee, jehož otcem byl mistr bojových umění Bruce Lee, měl na začátku devadesátých let nakročeno k tomu, aby se ze stínu svého předčasně zesnulého rodiče vymanil. A co víc, rolemi ve filmech jako Zúčtování v Malém Tokiu či Rychlý jako blesk jej mohl coby herec ještě překonat. Definitivním vstupem mezi akční elitu měla být pro tehdy osmadvacetiletého Brandona účast v komiksové adaptaci Vrána od Alexe Proyase, ovšem zabránila tomu tragédie. Lee sice natočil drtivou většinu filmu a předvedl jasně nejlepší výkon své kariéry, v němž zúročil své tajuplné charisma, ale nedožil se toho, aby se mohl z úspěchu filmu těšit. Při natáčení náročné akční sekvence jej totiž trefil ostrý projektil za zbraně hereckého kolegy Michaela Masseeho. Lee po několikahodinové operaci bohužel zemřel a tato událost zůstává asi nejznámější (byť ne nejtragičtější) nehodou v dějinách filmové produkce.

Krásných osmdesáti let se dožil sympatický americký herec Richard Farnsworth, jenž obdržel první oscarovou nominaci roku 1979 za snímek Přijíždí jezdec a jehož si pamatujeme také z Misery nechce zemřít či Přirozeného talentu. Vedl vzorný rodinný život v dlouholetém manželství a poté, co se stal vdovcem, žil na ranči v Novém Mexiku. Tam si také v říjnu roku 2000 sám vzal život, jelikož se nacházel v pokročilém stádiu rakoviny, která jej částečně paralyzovala. Bylo to jen pár měsíců poté, co se účastnil oscarového ceremoniálu, a to díky nominaci za jeho poslední film Příběh Alvina Straighta. V něm Farnsworth bezvadně ztvárnil stárnoucího rančera, jenž urazí několik set mil na zahradním traktůrku, aby se naposledy sešel s umírajícím bratrem. Vědomí vážné nemoci a blízké smrti hlavního herce ještě prohlubuje emocionální zážitek z citlivého snímku a dodává tomuto skvělému poslednímu výkonu další rozměr.

Předčasně zesnulý herec byl na konci sedmdesátých let hereckým pokladem, jenž měl za sebou účinkování pouze v těch nejoslavovanějších filmech své doby. Ať už jde o Kmotra, Psí odpoledne nebo Rozhovor, v každém případě mluvíme o snímku nominovaném na Oscara za nejlepší film. A byť John Cazale pokaždé přijal vedlejší roli, vždy ji dokázal pozvednout a vrýt publiku do paměti. A to se týká také jeho posledního, pátého projektu, jímž byl oscarový (jak jinak) Lovec jelenů. Psychologicky devastující popis vietnamského syndromu a duševního vyhoření veteránů natáčel zesláblý a teprve dvaačtyřicetiletý herec navzdory postupující rakovině kostí a při výrobě se dokonce zasnoubil s kolegyní Meryl Streep. Trpěl však velkými bolestmi a bylo zapotřebí, aby všechny své scény mohl natočit jako první. Studio jej chtělo vyhodit, ale postavili se za něj Streep i režisér Michael Cimino a kolega Robert De Niro dokonce zaplatil za jeho pojištění. Cazale svou poslední práci odvedl se vším všudy, ale zemřel ještě před koncem natáčení. Je těžké posoudit, v jakém z pěti ikonických filmů zanechal nejvýraznější dojem, ale i vzhledem k okolnostem si nejvíce obdivu zaslouží za Lovce jelenů.

Legendární hollywoodský rebel bez příčiny opustil svět příliš brzy vinou autonehody, která jej připravila o život v pouhých čtyřiadvaceti letech. Nedožil se tedy uvedení svého třetího významného filmu Gigant, který následoval po Rebelovi bez příčiny a Na východ od ráje, za nějž obdržel oscarovou nominaci. V dvousetminutovém eposu Dean ztvárňuje temperamentního mladého předáka na ranči, z něhož se postupně stává ropný magnát, a v každé scéně ukazuje svůj nebývalý talent. Po boku Elizabeth Taylor a Rocka Hudsona zanechá tehdejší pubertální ikona největší dojem a její smrt pouhé dva týdny po skončení natáčení dodnes naplňuje hořkostí nad promarněnou budoucností velkého herce se stoupající tendencí svých výkonů. Z Giganta vzešla oscarová nominace in memoriam, ovšem zůstala neproměněna.

Velká hvězda třicátých let se o zlatou sošku ucházela už za snímek Její komorník roku 1937, kdy jí bylo 29 let. O dva roky později se talentovaná herečka provdala za slavného Clarka Gablea, jemuž ženy padaly k nohám hlavně zásluhou Jihu proti Severu, a utvořili tak nejsledovanější hollywoodský pár té doby. Budoucnost měla být jen růžová, ale vše zhatila neočekávaná tragédie. 16. ledna 1942 letěla třiatřicetiletá Lombard se svou matkou a dalšími cestujícími do Kalifornie, ovšem stroj se zřítil poblíž Las Vegas. Nikdo nepřežil. Zdrcený Gable vstoupil do armády. Lombard naposledy zazářila ve válečné komedii Ernsta Lubitche Být či nebýt, kde předvedla možná nejvšestrannější výkon své kariéry. Ukazuje svůj herecký rozsah a je jasně největší ozdobou filmu, který bývá ve svém žánru zařazovaný mezi elitu – Americký filmový institut jej například vybral mezi stovku nejzábavnějších amerických snímků všech dob.

Legenda klasického Hollywoodu, schopná zazářit v psychologických dramatech, soudních konverzačkách i westernech, má na kontě hned dva Oscary a dalších sedm nominací. Hledat naprostý vrchol v jeho filmografii a hereckém odkazu je tedy takřka nemožné. Klidně by jím ale mohla být poslední hlavní role v inteligentní dramatické komedii Hádej, kdo přijde na večeři z roku 1967. Tracy si zde zahrál zásadového muže s rasistickými předsudky, který společně s manželkou (Katharine Hepburn) musí zvládnout dosud nepředstavitelnou výzvu – jejich příkladná dcera (Katharine Houghton) si totiž na společnou večeři přivede partnera černé pleti (Sidney Poitier).

Ve filmu plném břitkých dialogů, který překvapivě není adaptací divadelní hry, se to skvělými hereckými výkony hemží a Tracy tradičně kraluje díky přirozenému charismatu a schopnosti zachytit i ty nejdrobnější emoční nuance. Stejně jako Hepburn, jež byla Traceymu dlouholetou přítelkyní a partnerkou, zvládá najít přesný balanc mezi šokem, který nový nápadník oběma navodí, a rostoucím okouzlením znalostmi a vzděláním nenadálého hosta.Pokud se někdy jakýkoli úspěšný a plodný herec rozloučil opravdu ve velkém stylu, pak to byl právě sedmašedesátiletý Spencer Tracy. Ten po šedesátce doplácel na život plný alkoholu a cigaret a Hádej, kdo přijde na večeři už natáčel těžce zesláblý. Zemřel sedmnáct dní po ukončení produkce na infarkt a Katherine Hepburn se nechala slyšet, že se na jejich poslední společný film nikdy nepodívá, jelikož by to pro ni bylo jako sledovat umírání milovaného přítele a kolegy.

Představitel Black Panthera ze čtyř filmů Marvel Cinematic Universe byl herec, jenž se nebál žádné výzvy a který svým rolím odevzdával maximum. To platilo dvojnásob od roku 2016, kdy mu byla diagnostikována rakovina tlustého střeva, s níž se potýkal celé čtyři roky, během nichž dosáhl vrcholu popularity. Filmový Black Panther nejenže vydělal obrovské peníze, ale stal se okamžitým fenoménem afroamerické kultury. Bosemanův stav se bohužel zhoršoval a poslední roli si herec připsal v retro dramatu od Netflixu s názvem Ma Rainey – matka blues. Pojednává o černošské bluesové kapele, která se roku 1927 chystá na vystoupení v „bílém“ nahrávacím studiu.

Skvělý výkon předvádí také Viola Davis coby zpěvačka Ma Rainey, ale je to Boseman, jenž si krade nejvíce pozornosti coby mladý muzikant s vlastními sny, nad nímž se stahují temná mračna. Jeho naivní idealistické postoje vedou k šarvátkám s ostatními staršími aktéry a herec, jenž nemoci podlehl ve třiačtyřiceti letech v srpnu 2020, svou roli prožívá s vědomím, že bude jeho poslední. Jde o špičkové divadelní herectví, po zásluze odměněné nominací na Oscara in memoriam. Nominací, jejíž proměnění všichni automaticky očekávali a jejíž vyhlášení se záměrně posunulo na závěr loňského ceremoniálu. Přesto zvítězil Anthony Hopkins za snímek Otec, jenž během vyhlašování spal ve svém domě ve Walesu.

Na závěr musíme vzpomenout také na tragicky zesnulého Heatha Ladgera, jehož výkon v Temném rytíři patří ke klenotům světové kinematografie. Jenže nebyl jeho posledním – osmadvacetiletý herec stačil natočit ještě několik scén pro snímek Imaginárium Dr. Parnasse, než se předávkoval léky v hotelovém pokoji. Právě fantasy Terryho Gilliama, v němž jeho úlohu na Ledgerovu počest převzali Johnny Depp, Colin Farrell a Jude Law, ostatně bylo poslední premiérou, v níž byl Heath Ledger k vidění.

Chybí vám v článku nějaké další slavné jméno? Jaký je váš milovaný „poslední herecký výkon“?