Recenze filmu Zlo mezi námi

Komentáře a recenze 20

Chrustyn

44 045 bodů •15. 1. 2009

8

Zajímavý a poměrně drsný film o šikaně probíhající na jedné internátní škole. Sem se jednoho dne dostane Erik, který měl ve své předchozí škole problémy s chováním a zbývá mu poslední ročník školy. I když si zde nenechá nic líbit je proti šikaně bezmocný, jelikož šikanující studenti jsou nedotknutelní a mohou si dělat co chtějí. Nic se však nedá vydržet věčně a později Erik ukáže proč ho z předchozí školy museli vyhodit. Film je velice dobře natočen a hl. hrdina působí přesvědčivě stejně jako ostatní. Je to nenápadný, ale o to působivější snímek a vy si budete po celou dobu přát aby Erik všem konečně všechno vrátil, i když není jasné jestli se to stane.

Pete69

32 979 bodů •12. 8. 2017

7

Zle mezi námi je pěkný severský snímek, ale mám ze Skandinávie kvalitnější favority. Téma šikany je aktuální vždy a všude... zde je to hodně drsné a autentické. Příběh nenechá člověka vydechnout, ale je to prostě jednoduché, na pár metrech čtverečních a bez vedlejších dějových linií.

kunafix

20 062 bodů •28. 3. 2009

10

Tak tohle je film, kterej si zaslouží pozornost. Nedivil bych se, kdyby američani brzo udělali remake. Gustaf Skarsgård s jeho vzhledem fašistického velitele, Andreas Wilson v roli utlačovaného studenta vzdorujícího systému i ostatní postavy jsou věrohodné a skvěle zahrané a švédský jazyk a lokality dělají příběh ještě zajímavější a opravdovější. Po filmu ve mě zůstal dojem, to je jedno jakej, ale hlavní je, že zůstal a nevypařil se jako v 95% případů.

hanys_

18 781 bodů •24. 6. 2009

8

Kvalitně natočené a hlavně výborně zahrané (nejen úžasný Andreas Wilson) švédské drama, ale vzhledem k tomu, že film trůní v top 200, jsem čekal něco víc, než jen hodně dobrý snímek.. 7.5/10

hrumsrt

10 870 bodů •14. 1. 2024

6

Švédské drama o zlém chlapci, který se dostane do ještě zlejšího kolektivu. Erik je kluk, kterého doma soustavně trýzní otec, což má dát nějaký základ a asi i ospravedlnění toho, proč se pak ve školním prostředí chová k ostatním, jak se chová.. Je to jedním z těch sráčů, na které by si jednoho krásného dne měli všichni ti jím šikanované normální děti počkat a hezky v kroužku mu dát jednou pro vždy za vyučenou. Ale Erik vytrestají jeho samotné činy, a když ho už ze školy konečně vyhodí, rodiče ho pošlou mimo domov na internátní chlapeckou elitářskou školu. Erik si nejen takové jednání nezaslouží a co by pro někoho mohlo být i odměnou je pro něho trestem, a naopak.. Ale jakoby platilo, že karma je věčná a na každou svini se vaří voda.. Obratem sledujeme opačnou situaci, kdy se Erik rozhodne z nuly na sto jet podle pravidel a v nové škole kvůli drsnému systému je rázem on tím utlačovaným, který kdyby zasáhl přijde o tu poslední šanci na nějaké slušné vzdělání.. Tohle není normální škola, nýbrž jakási parodie na tu nejhorší možnou školu, která místy tak moc připomíná zfanatizované německé děti za třicátých let.. Znovu se ptám, to že najednou stojí někdo na druhé straně barikády, maže všechno co vykonal předtím na první straně.. Nemám potřebu sympatizovat s takovou postavou, které možná opravdu stojí proti bezpráví a systému, který by i v samotné věznici dostal spravedlivějších obrysů. Mazáci proti nováčkům za použití tolika hnusáren, kdy jste docela rádi za prosté rvačky na pěsti. Neříkám, že tohle je spravedlnost, ale Erik za celou dobu neprojevil jedinou emoci, pro níž bych nesobecky uznal, že je v něm více než prospěchářské dobro. Může někoho těžké domácí zázemí omilostnit v krocích, které dělá? Copak svým způsobem nemáme všichni odlišné domácí zázemí, které ale pak venku ve společnosti všichni obrousíme do kompromisně nastavených konvencí? Mimořádně chladná podívaná, která dává hloubku partičce rozmazleným chlapečkům. Dobově neurčitá cesta k poznání vlastního dobra a milosti, kdy stejně jsme možná všichni jen zvířata. Místo, kde platí řád a pravidla, které si žádají krev a slzy zúčastněných. Studenti nepotřebují autority, oni si je vytvoří sami.. Možná moc úvah a málo rozhřešení. Ale přesně takhle opouštím internátní školu Stjärnsberg. Knižní zpověď komunistické udavačské krisy, pro kterou byly podobně nacistické představy nejnižším dnem, jen aby představil obraz něčeho takhle společensky nepřijatelného. Nejhorší na tom je, že si někdo myslí, že vyjmeme-li z podobné představy dobové zasazení je to rázem osvícený pohled na chod společnosti, ke kterému se vždy snížíme ať už jsme se posunuli jako celek kamkoli. Není to něco, co bych chtěl snímku tak vyčítat, jen jde o takový příbalový leták, že není všechno tak chytré jak se tváří. Prošel jsem si to citově odtažitý, abych po dvou hodinách skoro explodoval. Opatrně! 65%

Klajnik

9 194 bodů •9. 7. 2021

10

Je to funkční film, protože příběh je vystavěn tak, aby divák s protagonistou sympatizoval, soucítil, fandil mu, litoval ho i obdivoval. Na druhou stranu je to docela typické. Znevýhodněný jedinec se staví na odpor surové většině, kterou chrání zle nastavený systém. Tyto příběhy má rád. Dokáží být silné. Zlo Mezi Námi je nepochybně mravní film. Člověk, který je vnímavý ku nespravedlnosti bude občas cítit horko. Dramaticky to funguje, ale silnější zážitek by byl, kdyby se šlo více do hloubky i do šířky. Klidně by to mohlo mít o 30 minut více. Jistě tu byl prostor a potenciál pro hlubší vykreslení psychologie (Ambivalentní vztah k matce: zprvu zlost, protože synovo bití jen přihlíží a následní smíření, odpuštění a pochopení, protože nést si v sobě zahořklost nepřináší nic dobrého. Přátelství se spolubydlícím: Učení se jeden od druhého. Morální dilemata. Osamělost...) Takto by myšlenka příběhu (překonání zla) silněji rezonovala. Film by se však možná stal pro některé tupější příliš náročným (jak už to bývá) a kladl by i větší nároky na tvůrce. Taky bych ocenil větší důraz na estetiku. Filmová řeč ničím nepřekvapí ani nenadchne. Pro mě je obsah superiorní, ale chci, aby mě bavila i formální stránka. Krom toho však slouží i k vykreslení obsahu, a tak mu může jak pomoci (když je precizní), tak i uškodit (pokud je špatná). Já se u tohoto švédského filmu po celou dobu bavil i byl jsem zainteresován. Takže je to minimálně dobrý film. Přesto musím vyjádřit trochu rozmrzelosti nad tím, že je vše podřízeno jisté srozumitelnosti a jednoduchosti. Obsah je naštěstí dost dobrý na to, aby děj nešlo označit za příliš povrchní - to by bylo příliš přísné vzhledem k tomu, jaká je většina jiných filmů, ale potenciál jít do hloubky byl zajisté větší.

jay.lee

7 487 bodů •1. 6. 2009

8

Šikana...mezi námi!

liborek_

7 283 bodů •2. 10. 2008

8

"Drž tu vidličku pořádně, Eriku! Pojďme si po večeři promluvit. Jen my dva... " Tak tady to někde začalo, tady se z mladého sympatického chlapce postupně zrodilo monstrum, které ve škole brutálně tyranizovalo spolužáky, mlátilo je do krve a nenávistně vzdorovalo autoritám. Kvůli zlu, které Erik páchal, byl také nemilosrdně vyhozen ze školy a jen díky obětavé milující matce dostal poslední šanci: Elitní chlapeckou školu, ve které, jak posléze hlavní hrdina zjistí, vládnou podivné zákony a nepsaná pravidla, kde třídní příslušnost a bohatství hrají nezanedbatelnou roli ve hře o "přežití", kde důstojnost dostává na frak a brutalita nejstarších studentů, šikanujících mládence z nižších ročníků, zůstává kantory a ředitelem ústavu naprosto nepovšimnuta. V tomto okamžiku se ve filmu začíná docela jiskřit - je naprosto nevysvětlený přerod Erika - tyrana z počátečních minut filmu do nové podoby Erik - vzdorný ochránce morálky.... V tomto smyslu mi absolutně nevadí nereálnost prostředí školy, s její lhostejností kantorů, vyučováním eugeniky, absence práva apod.. Neznám do detailu společenské poměry Švédska padesátých let a netuším, do jaké míry je kniha, podle níž film vznikl, skutečně autobiografická, přesto je pro mě mnohem nepochopitelnější změna Erikovy osobnosti, než přehlížení "pepřenky" nebo "octového úderu" ze strany personálu školy. Takový model agresivního chování zřejmě opravdu nemá s realitou nic společného. Když si však odmyslím těch prvních pár minut, kdy Erik byl na té "špatné straně", je Ondskan strhující a skvěle natočené drama, které šlape ve vysokém tempu celou dobu bez slabších momentů až k závěru, kdy je vyvrcholení trochu pokaženo velmi efektním, přesto ale nevhodným způsobem. Ondskan je dráždivý film - nutí diváka přemýšlet s Erikem, jak čelit tyranii studentské rady, zejm. sadistickému Silverhielmovi, nutí diváka lačnit po pomstě. Erik však volí jinou taktiku: trošku nepochopitelně má naděláno do kalhot z případného vyloučení a hraje roli vzdorného avšak pasivního hrdiny ghandiova typu. (SPOILER!) Nejednoho diváka jistě napadne hned od začátku - zvlášť, když Erik touží být právníkem - řešit problém právní cestou, nebo aspoň minimálně přes ředitele školy. Pokud se s touto možností od začátku nepočítalo, proč se najednou v závěru filmu objeví jako deus ex machina?? Příchod rodinného právníka na scénu je velmi efektní, ale nesouvislý s dosavadním Erikovým přístupem. S už zmíněnou přeměnou Erikovy osobnosti pak také souvisí finální "Nejsem jako ty, Silverhielme" a pomsta nevlastnímu otci - nepochopil jsem tuto změnu charakteru... (KONEC SPOILERU!) Přes tyto vady na kráse je Ondskan příliš dobře natočený film, který nastoluje hodně otázek o šikaně a agresivitě vůbec. Podobně jako třeba ve filmu Kdyby.. lze uzavřený prostor elitní školy se svými vlastními zákony chápat jako symbol pro jednu celou skupinu problémů - šikanou počínaje a gleichschaltungem v čisté podobě, jak ho zavedli nacisté, konče (viz např. Napola). Strhující film, který jde sledovat jen se zatajeným dechem.

Rokle

6 520 bodů •26. 7. 2010

10

Vynikající švédské drama, které není nikterak složité, ale to mu absolutně neubírá na intenzitě prožitku. Drsné prostředí internátní školy a pečlivé charaktery jednotlivých postav (ať už kamarád Erika či všichni záporáci).