Chvílemi opravdu strhující a mrazivý snímek, který ukazuje jaké následky by měl atomový výbuch ve Velké Británii. Škoda přílišné zdlouhavosti filmu. Ale i tak se jedná o snímek na který jen tak nezapomenete.
Šokující, naprosto reálný a ve svém jádru hodně varující snímek, tentokrát od britských tvůrců televize BBC. Tentokrát proto, že pouhý rok předtím byl na stejné téma v USA uveden snímek ´Den poté´ (1983). Ano, oba tyto snímky mají jedno společné. Vyhrocení konfliktu mezi USA a SSSR do takové míry, že dojde k odpálení jaderných hlavic a jak si lidstvo počíná po jaderných výbuších. Byť celý koncept Britové v podstatě pojali stejně, pro alespoň nějakou odlišnost vsadili více na dokumentární dojem, při kterém pro reálnější dokreslení použili skutečné hrůzné záběry. A můžeme jen hádat odkud. Rozdíl je také důvod vzrůstajícího konfliktu. Zatímco v ´Den poté´ bylo použito fiktivní obsazení Západního Německa armádou Sovětského svazu, v tomto snímku je reálný konflikt v Íránu a vize, kam by to mohlo až dojít. Takže opět byl zmáčknut červený knoflík, jen se nedozvíme kým. Konflikty mezi Amerikou a Ruskem zřejmě nikdy neskončí, takže nelze jinak, než dát zákonem, jak ´Den poté´, tak i tento snímek, všem politikům světa povinnost sledovat každý rok pro poučení, co mohou způsobit. Děj příběhu se veze ve vyprávění obyčejného života nejrůznějších lidí, které jsou doplňovány zpravodajskými informacemi politického vývoje vztahů mezi USA a SSSR. Děj je tak rozdělen na dvě poloviny. Na život před výbuchem a na život po výbuchu. A vize je to opět hrozivá. Polodokumentární styl vyprávění je nemalým přínosem k autentičnosti daných skutků, které nestárne a co si budeme povídat, je plně platný i v dnešní době. Jen se postupně mění místo politického konfliktu mezi USA a Ruskem, k čemuž se nově přidává EU. Jestli je snímek lepší tento nebo ´Den poté´ je otázkou. Každý má sice své, ale oba budí hrůzu stejně dokonale.
Mnozí asi řeknou, že Vlákna jsou amatérský brak. Nemohou být dále od pravdy. Spojením naturalistického obrazu, dokumentaristických prvků, komplexní struktury a záměrné emocionální odtažitosti vzniklo hodnotné mistrovské dílo, které bolí sledovat, ale zároveň od něj nelze odvrátit zrak. Film se staví k obávané problematice neutrálně a postavy využívá jako nástroj k manipulaci s divákem, jako styčný bod v rekapitulaci "skutečných událostí". Dějovost je jen záminkou k výpovědi, výpověď je prostředkem k formální sebeuvědomělosti (komentář a mezititulky s daty, časovými údaji a statistikami) a vyvolání divácké odezvy skrze všední realistické motivace (úvodní informování o rostoucím konfliktu skrze televizní zprávy a rádio). Tím, jak absentuje nepřítel i možnost spásné záchrany a kterak se do popředí dostává soužené lidstvo a zdevastované životní prostředí, se zároveň jedná o dílo silně nadčasové a stále aktuální. A sekvence samotného jaderného útoku je hrozně chytře a efektivně inscenovaná. Ztuhne vám krev v žilách.
Působivý, přesvědčivý a takřka dokumentární snímek, který i přes svůj poměrně pokročilejší věk neztrácí nic ze svého poselství či chcete-li: varovný prst, jenž tímto filmem Mick Jackson hrozivě vztyčil, zůstává stále ve vzduchu. V naprosto realistickém až pedantickém zpracování je zobrazen stav společnosti v době vážné krize, jež předchází atomové válce, její vlastní průběh a následná léta po ní, která jsou doprovázena tragickým úpadkem společnosti ve všech myslitelných významech. Počínaje národním hospodářstvím a vzděláním (důležitým pro rozvoj jakékoli společnosti) konče. Nedostatkem napětí film rozhodně netrpí. Především díky všudypřítomné televizi a novinovým titulkům je divák vtažen do atmosféry celosvětové krize, která je zde sice vyvrcholením studené války, ale lze ji chápat univerzálně a zasadit si ji klidně do současného geopolitického kontextu. Ostatně v tomto snímku je jádrem sporu Irán, který dnes hraje též nezanedbatelnou roli v tvorbě mezinárodního napětí... Co bych osobně filmu vytknul, je (když odhlédnu od pochopitelných úskalí televizního zpracování) jeho občasná přehnaná doslovnost. Komentátorův hlas nás s pomocí psaného titulku informuje o účincích atomového výbuchu, které jsou vzápětí polopatisticky dokumentovány detailními záběry, čímž se sdělení zdvojuje a alespon na mě to místy působilo dojmem amatérské režie. Kromě toho mi tam chyběl pokus o zobrazení (případně jen letmé zmínce) o mezinárodní pomoci, která by jistě v následujících letech po vlastím útoku následovala a katastrofu alespon trochu zmírnila. Nechce se mi věřit, že by v tom mezinárodní společenství Anglii nechalo samotnou (pokud by samo nebylo terčem podobného útoku). Přesto jsou Vlákna výborným příspěvkem k protiválečným filmům, kterých není nikdy dost, třebaže (bohužel) jejich dopad na zabránění dalším a dalším konfliktům je nulový...
Ta sedmička je jen abych měl odškrtnuto hodnocení. Ale je to ten typ filmu, u kterého se mi těžko určuje hodnocení... Je to tísnivé, syrové, drsné.... na druhou stranu, pojetí polodokumentu a časté neemotivní komentáře tomu dávali takový, pro mě odtísnující pocit... Koukalo se na to těžko, obvzlášť v teď v době, kdy rusák zase vystrkuje růžky a jen bůh asi ví, co se tomu kreténovi honí v palici... Mám aktuálně dočtenou Farmu zvířat, 1984 a teď konečně shlédnuté i Vlákna (souvislost čistě v tom, že jsem vše odkládal...).
Tenhle film by měl vidět úplně každý. Neskutečně natočený. Nejlepší je, že v tom jsou nehlavnější linie. Dění před válkou, při válce a po válce. Tohle je konečně válečný snímek, který má koule a jsou v něm vidět mrtvé děti, zvířata, brutalismus a další. Atmosféru to má tak parádní, že celé jsem to prožíval tak, jako kdyby se to opravdu zrovna teď dělo. Doteď ani nechci věřit, co jsem to vlastně viděl. Přesně takhle si představuji, kdyby se to opravdu stalo. Klidně bych to bral i jako celovečerák, ale bez popcornu! Jednu věc na snímku musím bohužel přece jen vytknout. Když si všichni stěžují na jídlo, co takhle kanibalismus? Nepadne tam o tom ani slůvku, to mě trochu zamrzelo. Sice jsou všichni ozářený, ale maso ze zvířete to jim nevadí. Každopádně i tak maximálně doporučuji. Přál bych si to vidět v kině v době kdy to vyšlo, to musel být nepředstavitelný šok.
Původně jsem chtěl dát 4* ale na to, jak mě film jako celek v závěru šokoval není jiné cesty než plný počet. Další antimilitaristický snímek, po Hrobu světlušek, který mi zůstal pod kůží hodně dlouho.
Skvěle realistické a hodně beznadějné. Vlastně nejpozitivnější momenty v tomhle filmu byly ty, jak se na začátku dali dohromady, začli čekat dítě, budovat hnízdečko.... :) BBC je na tyhle rekostrukce bezkonkurenční. Kdyby tu nebylo napsáno (TV film), ani by mě nenapadlo, že to nešlo do kin.