Když velitelé koncentračního tábora Osvětim sestavili speciální komando z židovských vězňů, slíbili jeho členům několik měsíců života navíc za spolupráci při bestiálním vyhlazování ostatních Židů. Členům komanda se podařilo zorganizovat ozbrojenou vzpouru, jedinou, ke které v tomto vyhlazovacím táboře došlo. Na samém jejím začátku objevila skupina čtrnáctiletou dívku, která zázrakem přežila hromadnou popravu v plynové komoře. A tak záchrana jediného lidského života ohrozila akci, která mohla zachránit tisíce jiných
Nudný film se špatnými herci a nulovou atmosférou. Film nemá vůbec co nabídnout a po celou dobu spíše nudí a když skončí, hodně rychle se na něj zapomene. A to by se u tohohle druhu filmů stávat nemělo.
Dnes už málokdo ví, co to bylo za 2. světové války za lidi z tzv. Sonderkommanders. Tento snímek se to snaží názorně přiblížit za použití skutečných historických výpovědí přeživších. Drsné realistické scény z koncentračního vyhlazovacího tábora neskonale vyobrazují onu hrůzu a hlavně práci onoho komanda. Plynová komora, krematorium s několika rozžhavenými peci, jeden transport za druhým. Práce komanda byla plná hnusu a nevděku a aby se ta hrůza přeci jen krapet umírnila, vsadili tvůrci tak trochu na poetiku. Nic naplat. Závěrečný posmrtný monolog dívky, kolem které se to dějově točí, vytváří doslova husí kůži. Silný film se silným příběhem o nejčernějších událostech období 20. století.
Film s naprosto depresivní atmosférou z prostředí koncentračního tábora, navíc poměrně dobře obsazený a s docela nečekanou zápletkou a krutým koncem...8/10.
Název filmu je inspirován druhou kapitolou sbírky esejů „Utopení a zachránění“ od Primo Leviho, který přežil holocaust a který byl poprvé vydán v roce 1986. Druhá kapitola se jmenuje „Šedí“ (pravopisně správně) a analyticky se zabývá tématem „Sonderkommandos“. Protože Levi nikdy nebyl členem „sonderkomanda“ v Osvětimi a nikdy se s žádným nesetkal, jeho poznatky vycházejí především z kritického popisu Miklose Nyiszliho v knize „Osvětim: A Doctor's Eyewitness Account“. Tato kniha je také hlavním historickým pramenem filmu Šedá zóna (2001).
Odborník Andreas Kilian ve svém článku z roku 2014 „Zum 70“ kritizoval líčení vzpoury Sonderkommanda ve filmu Šedá zóna (2001) jako „přehnané“. Jahrestag eines Symbols des Widerstands“. Také dřívější zobrazení vzpoury ve filmech Pasážerka (1963) a Triumf ducha (1989) by bylo zavádějící, protože např. vězni Sonderkommanda neměli k obraně zbraně a granáty, v krematoriu nedošlo k výbuchu, ale pouze k požáru, a poškozeno bylo pouze jedno krematorium. Filmové ztvárnění ve filmu Saulův syn (2015) je zatím nejpřesnější.
Jako skladatel je uveden Jeff Danna, ale ve filmu není žádná hudba. Napsal pouze hudbu k titulkům a závěrečným titulkům. Aranžoval také klasickou skladbu použitou jako zdrojová hudba.