Chrustyn
43 674 bodů •
10
Legendární muzikál s propracovanou choreografií tanečních čísel, výbornými písněmi a perfektním výkonem Gena Kellyho.
Komentáře a recenze 19
Dle počtu bodů
10
Pete69
32 609 bodů •
8.5
Recenze viz lamps. Jeho recenze obsahuje téměř vše, co jsem chtěl napsat i já. Tak jen drobně doplním. Muzikál málokdy dokážu dokoukat, ale tohle má prostě něco navíc. Skěvlá hudba, tanec i příběh. To co předvádí Gene Kelly a Donald O'Connor je dechberoucí. Donaldovo sólo v první třetině filmu je něco neuvěřitelného.
xxmartinxx
22 532 bodů •
10
Čistá radost a okouzlení. Sleduju vždy se zatajeným dechem.
Spooner
15 878 bodů •
10
Nestárnoucí klasika se pozná tak, že vás dokáže nadchnout a rozveselit v každé době a za každé situace. Zpívání v dešti mezi tyto jedinečné filmy stoprocentně patří. Tu nápaditou choreografii může většina současných tvůrců filmu jen tiše závidět.
lamps
15 320 bodů •
9
Jak nemám rád muzikály (což tady zmiňuji poměrně často), tak tohle je další vítaná výjimka, ovšem tentokrát opravdu výrazná a tučná. Základ každého muzikálu, tedy krásný hudební doprovod a taneční choreografie, je tu splněn na sto procent, a navíc podpořený sympatickými herci a tak energickým a veselým příběhem, za který by se nemusel stydět ani Charlie Chaplin v nejlepších letech. Každopádně jsem rád, že jsem našel špičku žánru, kterému nijak neholduji - obdiv směrem k tvůrcům a hereckým výkonům je speciálně v tomto případě oprávněný jako málokde.
hrumsrt
10 681 bodů •
10
Nejsem skoro vůbec fanoušek muzikálů, anebo jsem si to aspoň myslel. I do Zpívání v dešti jsem šel s pocitem, že to nějak přetrpím a kdo ví, třeba to nakonec nebude tak zlé... A to bylo možná to nejlepší, co jsem mohl udělat! Jelikož s žádnými očekáváními mě pověst filmu nijak nesvazovala a já si mohl užívat, jak moc mě Zpívání v dešti překvapuje a převrací prvotní mínění.. Podobně jako nedávný Babylon je i Zpívání v dešti o době kdy končí starý Hollywood, díky největšímu milníku v historii filmu, tedy přechodu od němého filmu na ten mluvený a začíná tak nová éra tohoto umění, kterou už dnes vnímám jako samozřejmost.. První co si lidé se zvukem spojí je překvapivě hudba, protože ať si každý říká, co chce, není lepší zachycení a následné vyjádření emocí. A i když už dneska jsme obrazem schopni zachytit kde co, pořád platí, že není-li pod tím vším ještě správný hudební doprovod nedá se do toho plně ponořit.. A proto i ve filmu, když se objevil zvuk první, co filmaři udělali bylo přenesení hudebních čísel či kapelových vystoupení na plátna, aby si je mohl užít každý a nejen zrovna ten, kdo sedí v sále.. Jde o čiré přenesení emoce a o jeden z nejkrásnějších filmů, co jsme kdy vymysleli.. Kde uvidíte takovou ochutnávku filmařiny v tak romantické podobě. Skutečné řešení problémů s mikrofony, záznamem zvukové stopy, s tím vším si příběh vyhrává s humorem. Kombinace hereckého obsazení je možná jedna v nejlepších vůbec a to říkám i s tím, že vlastně kromě jmen mně toho moc neříkají.. Vrcholem je Donald O'Connor, který prodává svůj komediální talent s podobnou energií jako třeba Charlie Chaplin a v případě toho svého sólo tanečního čísla mě zvedá ze židle. A jen krůček za ním pak nápad okolo Jean Hagenové a jejího hlasu, který i na posté nutil k úsměvným reakcím. Navíc kromě toho všeho se celým filmem line překrásná romantická linka, která vrcholí nádhernou katarzí a jedním z nejdojemnějších finále v rámci historie filmu vůbec.. Každý zná písně z Zpívání v dešti i když si to vnitřně neuvědomuje, ale slyšet je znovu v partech kam patří, je ještě pozvedává.. Viděl jsem hodně filmů, ale žádný nebyl poctou filmařině a současně exceloval na tolika různých žánrových rovinách (snad kromě loňského Babylonu, který se zdejšími tématy inspiroval).. Nakonec i s českým dabingem neztrácí nic na svém pozitivním kouzlu a faktu, že ani po 70ti letech jde o jeden z nejsympatičtějších filmů všech dob! Pohádková radost, kterou nejde nemít rád. 100%
M3lios
9 141 bodů •
10
"I SINGING IN THE RAIN!..."
Klajnik
8 955 bodů •
9
Kouzelný film. Snad ani neznám nikoho, kdo by ho viděl - ostatně proč by někdo koukal na sedmdesát let starej muzikál? Dnes nenarazíte na mladého člověka, který by zbožňoval muzikály. Ta taneční čísla nebývají dost dobrá na to, aby strhla, míra jejich kýče a načančanosti je možná až odpudivá a ještě ubírají čas stopáže, který by mohl být věnován příběhu, vývoji charakterů... Já sám nejsem jejich fanouškem, ale pár kousků mám rád. Většinou se ale jedná o muzikály toho typum, kde postavy nezačnou zpívat uprostřed ulice, ale vzejdou jaksi z nutnosti obsahu (např. All That Jazz, kde je protagonistou baletní choreograf, který zápolí se svým dílem. Přirozeně ho dává dohromady a hudební čísla jsou takto taktněji vsazena do zbytku díla.) Klasické muzikály jako tento nebo La La Land přepínají mezi dvěma realitami, což nemusí být vždy nemusí být zrovna taktní. Ideálně by však ona hudební čísla měla být barvitým rozšířením reality. Problém je, když tato muzikálová čísla diváka nebaví, protože se to míjí jeho hudebnímu vkusu, přijde mu to natahované, zbytečné či otravné... Sám jsem si přišel jako blbec, když jsem koukal na nějakou utahané číslo nějakého papundelkového panáka, jež vlastně ani nemusela být. Příběhu to nedodává - jen to od něj zdržuje. Singin' in the Rain je však kouzelný. Hudební čísla první hodiny filmu dovedou strhnout, protože hlavní hvězdy jsou nesmírně hudebně i tanečně nadány a to, co předvádí, srší optimismem. Současně dokážou i rozesmát, protože herci vyloženě předvádí psí kusy a ještě se u toho tváří nadšeně jak dvorní šašci. Je to celé náramné. Teda... - celé možná ne. První hodina je opravdu strhující hned od začátku a pojímá docela dost děje (obzvlášť na muzikál). Obsahově má co říct a současný Babylon z něj po této stránce dost vychází. Skrze Babylon jsem se k tomuhle starému muzikálu i dostal. Oba nastiňují poměry tehdejšího Hollywoodu a úskalí přechodu na zvukový film. Babylon je však sdílnější, intelektuálně bohatší - také má ale 180 minut stopáže. U La La Landu se mi líbilo, že druhá půlka se více věnuje příběhu než tanečkám, ale Singin' in the Rain v tomto ohledu neubere. Behěm první půlky jsou taneční čísla krátká a úderná. V druhé půlce bývají delší a méně úderná. Film jsem tak sice neopouštěl celý nadšený, ale z hlavy ho nikdy nedostanu a rád se k němu budu vracet. Ve své době to muselo být neskutečný a ani dnes to neztrací mnoho ze své působivosti. Jedná se o typ filmu, který obstál zkouškou času. Nadchne i dnes a současně v sobě nese kouzlo své vlastní doby.
Milandob
8 900 bodů •
10
muzikály nie sú mojou šálkou kávy. jednu z mála výnimiek tvorí táto klasika. film má skvelý dej, ktorý si tak trochu uťahuje z hollywoodu (keď kelly prvý raz nakrúca zvukový film tak sa na nás valí smršť gagov), skvelé piesne (môj favorit je good morning), a vynikajúce tanečné čísla (ešte lepšie ako titulné tancovanie v daždi, je exhibícia donalda o´connora pri make ´em laugh). jednoducho klasika, ktorá neomrzí.
cerfik
7 933 bodů •
8
Tož nebylo to špatné a na rok 1952 jistě pecka, ale že bych si to měl náladu pustit znovu, tak to zas ne. Oproti jiným slavným muzikálů je to na mě příliš estrádní a děje zde také není po mnohu. Ale jako parodie na hollywood je to skvělé a tenhle muzikál si ani na nic jiného nehraje, než že je tu od toho aby pobavil a to se mu daří i po letech.