Píše se rok 1927 a největšími hvězdami hollywoodského filmového studia Monumental Pictures jsou Lina Lamont a Don Lockwood, oblíbený herecký pár, který kvůli své slávě předstírá romanci i mimo plátna. Danou situaci, ale záhy změní příchod zvukového filmu. Prezident studia Monumental si je vědom, že musí rychle zareagovat a najme nového ředitele zvuku – Donova nejlepšího kamaráda a hudebníka Cosma Browna. Ten je odhodlaný udělat vše pro to, aby příteli přechod od němého ke zvukovému filmu co nejvíce ulehčil, stejně jako komparzistka Kathy, do které se Don mezitím zamiloval. Nakonec se ale ukazuje, že největším problémem pro všechny bude Lina...
Recenze viz lamps. Jeho recenze obsahuje téměř vše, co jsem chtěl napsat i já. Tak jen drobně doplním. Muzikál málokdy dokážu dokoukat, ale tohle má prostě něco navíc. Skěvlá hudba, tanec i příběh. To co předvádí Gene Kelly a Donald O'Connor je dechberoucí. Donaldovo sólo v první třetině filmu je něco neuvěřitelného.
Muže, který od Gena Kellyho na konci slavné scény zpívání v dešti převezme deštník, hraje Harry 'Snub' Pollard, kdysi poměrně slavný komik němých grotesek, známý např. z krátkých filmů Harolda Lloyda.
Film je sice o "nadabování" Liny a fikci filmu v přidělování hlasu někomu jinému, ve skutečnosti při natáčení filmu herečka Debbie Reynoldsová (představitelka Katy) byla kvůli dojmu dokonalého hlasu dabována několika herečkami a dokonce jednou i samotnou Jean Hagenovou (představitelkou Liny).
Donald O´Connor byl Kellym požádán, zda by nemohl předvést číslo, které dělal jako mladý chlapec, že vyskočí na zeď a skončí kotrmelcem. O´Connor tehdy kouřil čtyři krabičky denně a toto číslo pro něj skončilo tragicky, byl fyzicky vyčerpán a odkázán na lůžko. Bohužel nehoda způsobila, že všechen natočený materiál byl znehodnocen a tak O´Connor jako pravý profesionál točil obtížné číslo znovu.