Chrustyn
43 674 bodů •
4
Prostě Fellini, tak jak ho mají obdivovatelé rádi a konzumní, komerční diváci nenávidí. V tomto případě se přikláním ke komerci.
Komentáře a recenze 12
Dle počtu bodů
Pete69
32 609 bodů •
6.5
Film o krizi jednoho umělce. Film je zajímavý, ale chvílemi utahaný. Trošku mi film pokazily titulky, které se občas nedaly stihnout přečíst. Zkrátka mě osobně to na kolena nedostalo a spíše jsem film dokoukal z povinnosti. Zajímalo mě, proč má průměrné hodnocení 80% a.. nechápu to ani teď.
xxmartinxx
22 532 bodů •
6
Nebudu lhát... nebavilo mě to. Dokonce hodně. Natočené je to asi dobře a má to pár silných momentů, ale jako celek je to strašně zdlouhavé a utahané. Je zajímavé, že jednotlivé záběry mají (asi i díky italštině samotné) úžasnou energii, ale (záměrně) rozervaný celek nutí nudit. Fellini a já jsme se nakonec skamarádili (dokonce jsem už jeho filmografii zkompletoval a celkový dojem je víc než kladný), ale 8 1/2 mi stále nesedí.
kunafix
20 062 bodů •
2
Režisér Guido je v lázních, má tvůrčí krizi a každej ho furt s něčím otravuje, má tam milenku, pak tam přijede manželka, staví raketu do filmu a furt má vzpomínky a různý představy. Jako a co na tom? Sorry, ale je to celkem k zesrání nudou. Ani nevím, proč dávám hvězdičku... ale úplně žádnou zase dát nechcu.
Sheldon
16 079 bodů •
10
Když jsem se dozvěděl, že bratři Weinsteini financují částečný remake Felliniho mistrovského filmu 8 a půl, byl jsem upřímně zděšen. Výsledek nakonec dopadl, tak jak se dalo očekávat, tedy nevalně. Nevyrovnaný film, pozlátko s nádhernými kostýmy a překrásnými ženskými ani zdaleka nemohlo vystihnout Felliniho podstatu a Daniel Day Lewis (Gangy New Yorku, Až na krev) byl při vší úctě k jeho schopnostem úplně mimo.
Pokud jste film 8 a půl dosud neviděli, tak to urychleně napravte. V Levných knihách snímek vyšel za pár korun a je v pěkném balení, které vám mezi krabičkami ostudu rozhodně neudělá. Zde si dovolím částečně citovat děj z programu pražského kina Aero. Režisér Guido (Marcello Mastroianni jako režisérovo alter ego) ve složitém vrstveném ději rozevírá své nitro v průhledech do dětských vzpomínek, fantaskních výjevů, znovu se vrací do obtížné přítomnosti, z níž se opět dočasně osvobozuje únikem do útěšných snů. Když nakonec Guido dospěje k usmíření sama se sebou, ve velkolepé scéně v manéži, na níž režíruje v magickém kruhu všechny osoby, s nimiž se v životě setkal, je tato jedinečná katarze výsostným gestem filmaře, který se překonal a našel se jako člověk.
lamps
15 317 bodů •
8
Čirá radost z vyprávění přetavená do nejkreativnějšího zobrazení tvůrčí krize, kde je čas i prostor hypotetický a zdánlivě nahodilé řazení scén evokuje ztracenost umělecké a romantické duše ve sterilním hierarchickém prostředí. Chtělo by to trochu prostříhat (Fellini až moc často variuje totožné myšlenky v různých situacích a v poslední třetině už střílí tak nějak do tmy), ale kvůli geniálně zakomponované hudbě, krásným herečkám, energicky pulzujícímu tempu a nádherné práci s mimoobrazovým prostorem a pohybem kamery po mizanscéně z toho nelze odtrhnout oči. Nejvíc cool Fellini.
Klajnik
8 955 bodů •
8
Trochu jsem se dalšího Felliniho po Satyrikonu bál, ale dopadlo to dobře. 8½ je velmi nápaditý film, který má potenciál inspirovat aspirující filmaře. Dokážu si představit, že na někoho ten film může působit rušivě, ale já se těšil z toho nápaditého zmatku, z toho přeskládávání scén přes sebe, z toho jak je divák přenášen z jedné scény do jiné... Film dokonce nabízí poměrně zřetelná vodítka k tomu, jak ho interpetovat. Protagonista je režisér a když mu jednotlivý postavy dávají reflexi jeho nápadů, mluví tím spíše sám Fellini k nám divákům, protože o chystaném filmu ve filmu se stejně moc nedozvíme a zdá se, že protagonistu-režiséra beztak nic nezajímá méně než jeho vlastní film. Divák však může být zmaten a může se ptát, na co že to vlastně kouká, protože nemusí být schopen nalézt záchytné body (a ono to chvilku trvá, než mu je film/Fellini dá). O příběh v klasickém slova smyslu toliko nejde. Film hlavně rozebírá protagonistovo duševní rozpoložení s tím, že styl filmu odráží jeho nitro. Co že se v tom filmu ale vlastně děje na té jasně zřetelné rovině?: Protagonista je slavný italský režisér, který má natočit film, ale nachází se v krizi, která ho (nejen) po tvůrčí stránce paralyzuje. Hroutí se mu manželství, neví moc co se sebou, natož aby věděl, co s filmem. Neustále kolem něj běhají lidé od štábu a prosí ho, aby jim řekl něco o filmu nebo koho že to vlastně mají hrát. Nikomu z nich ale není schopen dát uspokojivou odpověď a z každé konverzace je vysvobozen tím, že ho přeruší někdo jiný, kdo rovněž něco potřebuje vědět nebo vyřešit... Funguje to i humoristicky, ale v tomto smyslu to nejspíš lépe sepne až na druhé shlédnutí. Postsynchronní nahrávání zvuku (typické pro italské filmy té doby) filmu ale poněkud škodí, protože jde slyšet, že to není autentický, že je to dabing, že je to trochu off, což je prostě estetickou vadou. Přiznávám, že mi to tolik nevadí u spaghetti westernů, ale zrovna u takového chaotického filmu, jakým 8½ je, by se mi líbilo, kdyby se mě tvůrci snažili více ukotvit v měnícím se (časo)prostoru právě tím zvukem. Na té tematické rovině tedy film vypráví o zmatku v lidském nitru, o krizi středního věku o nepořádku v životě, který způsobuje, že člověk neví, kde stojí a je důsledkem jeho jisté strnulosti. Styl filmu tomuto vyprávění velmi odpovídá, ale nedostatkem díla je, že toto chaotické pojetí vedlo k příliš nedůslednému odvyprávění na to, aby to u diváka citově seplo. Jistá odtažitost je filmu vlastní, což je asi důsledkem zaměření se na jiné aspekty díla. Protagonista je příliš pasivní (všichni po něm něco chtěj, ale jemu je to fuk, protože sám neví, co chce) a množina vedlejších postav se střídá moc rychle na to, aby se člověku zaryla pod kůži - přesto se ale Fellinimu podařilo dát jim nějaký portrét. Mou pointou však je, že je to příliš odměřené, úcečné a narativně rozdrolené i nedostatečně vystavěné na to, aby to s divákem citově pohnulo, což je blbý, když se ten film ve velké míře zaměřuje právě na duševní rozpoložení svého protagonisty. Jak už jsem psal, styl zde podléhá vyprávění, takže nedochází k nesouladu v tomto ohledu. Spíš se mi zdá, že Fellini nenechal odvyprávět dost klíčových momentů na to, aby se divák vezl spolu s postavami. Divák pochopí, ale neveze se. Ač tedy Fellini natočil inspirativní, výjimečný a originální film, tak to podle mě nevybalancoval tak dobře, jak by mohl. To mi říká intuice, ale abych to dokázal, musel bych dílo podrobit důslednější analýze, což by byla práce na mnoho hodin. Myslím si však, že by šlo onen nedostatek napravit, aniž by dílo přišlo o svou originalitu a autorské pojetí a pokusím se to dokázat jen zběžně: Fellini příliš nevěděl, co musí ukázat, aby diváka citově zainteresoval (je v tom hodně psychologie) a v závěru mu poskytl emocionální pay-off v podobě protagonistovo vykoupení. Divák musí pochopit, co se protagonistovi děje, jak blbě řeší, co se mu děje a jak tím ubližuje svým bližním. Jakmile by divák byl celý napnutý z toho, jak své bližní vytrápil svou vyjebaností (ale současně si ho pro ni musí oblíbit, což je delikátní hranice, kterou není snadné vychytat), tak by ho z toho napětí vysvobodil protagonistovo prozřením a poskytl mu ideálně i nějaké praktické vědění v oblasti vysekání se z krize. Fungovalo by to však pouze tehdy, když si divák oblíbí jak protagonistu tak i jeho bližní (navzdory tomu, že by mezi nimi po většinu filmu byl konflikt). Scénárista by musel zmanipulovat diváka k tomu, aby postavám přál usmíření a pohodové soužití. Divák musí protagonistu kritizovat i omlouvat zároveň. Toho by bylo nepochybně těžké docílit, protože divák by mohl snadno opovrhovat protagonistou pro jeho vyjebanost, jenž ubližuje ostatním anebo by mohl chovat odpor k vedlejším postavám, jenž dělají dusno poněkud šarmantně směšnému protagonistovi, díky němuž divák má všechny tu zábavu. Klíčové by však bylo to vyvážit, což je zkrátka vypravěčsky a psychologicky náročné. Většina lidí pro to nemá natolik vybroušený cit jako já. ____Je ovšem zajímavé sledovat spolupráci režiséra Felliniho s hercem Marcellem Mastroianni ve třech filmech, kde hrál hlavní roli. Ve všech třech filmech hraje smilníka. Ve Sladkém Životě však není příliš zábavnou postavou. V nápaditějším 8½ je už humoristicky pojatý a některé postavy protagonistovi přezdívají Snaporaz, což je jméno postavy, kterou hraje ve Městu Žen (což je jediný Felliniho film, který jsem si velmi užil), kde hraje již plně humornou postavu, která se neustále dostává do humorných situací, jejichž předmětem je feminismus a vztah mužů a žen, který byl již předestřen v jedné pasáži 8½, kde bylo vyobrazeno protagonistovo idealizované soužití s jeho ženou i jeho milenkami.
bidlobox
3 802 bodů •
8
Chápu, o co režisérovi šlo, ale celkově je to zbytečně moc utahané.
mgss.
3 441 bodů •
4
40%
batal
893 bodů •
10
báječný, nadčasový film, nelze pokazit ani nekvalitním remakem