Bouřlivá dvacátá léta

77%
Bouřlivá dvacátá léta
Plakát traileru

Tři kamarádi z první světové války se opět setkají díky pašeráckému kšeftu. Natočeno podle příběhu Marka Hellingera.




Klajnik
Klajnik
9 246 bodů
1
Vím dobře, co od klasickýho Hollywoodu očekávat. Vím, že mi to nesedí, ale přesto tomu sem tam šanci dávám, protože si rád rozšiřuju obzory a nakoukávám i to, od čeho neočekávám mnoho. Občas mě něco starého překvapí (jedná se o filmy, které zachycují kouzlo doby, ale současně ji překonávají, protože její limitace a normy nejsou ani po dekádách rušivě zřetelné - někdy tvůrci tato omezení překročili a jindy nabídli kadenci kvality v aspektech, které ony omezení zastírají; takto můžeme mluvit o filmech jako Zpívání v Dešti nebo Velká Země).

Roaring Twenties ale nejsou ten případ. Konceptuálně je to ale suprové, protože je to zasazeno do doby, která píše příběh skoro sama; Voják se z první světový vrátí domů, ale nenachází uplatnění na trhu práce. Začne prohibice, což otevře jisté dveře, protože po chlastu je stále poptávka. Od toho se pak odvíjí gangsterký příběh. Problémem je, že tento příběh je příliš zaprcanej nadbytečnou milostnou linkou, která mě nezajímala ještě více než ten zbytek. Po 40 minutách filmu jsem si stále nenašel dobrý důvod, proč postavám fandit nebo se zajímat o jejich problémy... To však trvalo až do samotného konce.

Nedokážu se do toho dostat, protože každá jedna scéna působí příliš uměle, hraně a strnule. Na začátku vidíme protagonistu vtipkovat během bitevní vřavy v zákopu, takže film diváka neponoří do toho, jaká válka musela být, což by mělo dramatické důsledky pro další body příběhu - nemožnost zapadnout po válce, najít si práci, pocity frustrace a nespravedlnosti... Do ničeho z toho jsem nebyl ponořen, protože film mi to svým vadným pojetím znemožňuje. Protagonista nedostane job ve své bývalé práci, ale rychle se s tím smíří. Přijde ke kámošovi taxikáři, který mu hned něco dohodí. Nejsme svědky toho, že by dřeli bídu s nouzí nebo byli nespokojení. Prostě dva sympaťáci, kteří to berou jak to je, protože film si z nějakého důvodu nemůže dovolit nebýt lehkým soustem. Nejde však jen o scénář a režii. Klasický Hollywood je spojen i s jistým typem herectví; Rychlé odříkávání naučených replik, teatrálnost a schématičnost.
Vím, že hereckou metodu začal výrazněji vnášet do Hollywoodu Marlon Brando, i že prvenství vskutnu nese John Garfield, ale realismus a autentičnost se do herectví začala výrazně dostávat v 60s. V 70s už byl starej hollywoodskej systém potopen a to, co předvádí třeba De Niro v Taxikáři je na hony vzdáleno tomu, co od herců vidíme zde. Některým se může nemístné vytýkat dílu vady spojené s dobou vzniku, ale mně přijde nemístné to naopak nečinit. Vím, že i dnes jsou herci, kteří napříč filmy hrají jednu a tu samou roli, v níž se cítí pohodlně, případně do svého výkonu nevnáší mnoho hloubky a prostě jen odehrají to, co od nich ta která scéna chce. Do některých filmů se to hodí, ale do tohoto ne. Tento totiž není dost zábavný a stylově výrazný na to, aby fungoval v té starostí nezatížené lehkosti, jenž rezignuje na hloubku.
junxi91
junxi91
6 913 bodů
8
Bouřlivá dvacátá léta v USA? To určitě byla, protože spousta vojáků se vracela z Evropy domů a často ani nevěděla, čím se bude po létech strávených v zákopech živit. Ovšem díky úžasnému nápadu jménem prohibice se jim způsob vydělávání hromady peněz přímo nabízel. Tři vojáci se setkávají na konci války v zákopu - jmenují se Eddie Bartlett, George Hally a Lloyd Hart. Chvíli poté válka skončí a každý se vydává svou cestou (zatím) - Eddie se stává taxikářem, Lloyd právníkem a George se věnuje pašování alkoholu. Eddie jednou nevědomky doručuje zásilku chlastu pro ženskou jménem Panama Smith, a je při tom chycen policisty a zatčen. Panama je zproštěna viny a společně s Eddiem se pouštějí naplno do pašování. Vše domlouvají a řeší v jejím klubu. Pro rozvoz likérů používá Eddie svou flotilu taxíků a Lloyda najímá jako svého právníka. Také se setká s mladou a krásnou Jean Shermanovou, se kterou si psal za války. Sežene jí práci zpěvačky v Panamině klubu, ta poté zpívá na pódiu sladké zamilované písničky pro něj. Eddie se chce s Jean vzít a dá jí snubák, který si má nechat, dokud Eddie nenašetří dost peněz. Eddie společně se svými parťáky v noci unese loď naloženou chlastem, který patří konkurentovi Nicku Brownovi. Loď měl na starosti starý známý George. Ti dva se stanou partnery a tak je naše "zákopová trojka" opět pohromadě. Eddie nahlásí na úřady jednu z Brownových zásilek, která je následně zabavena. Eddie a George v noci přepadnou sklad, kde je chlast uložen, a při té příležitosti zastřelí jednoho z hlídačů - seržanta, který ještě za války Eddieho buzeroval. Lloyd s vraždou nesouhlasí a přeruší spolupráci, a George mu vyhrožuje smrtí, pokud Lloyd něco prozradí. Byznysu se daří a tak se Eddie rozhodne poslat přítele Dannyho, aby vyjednal s Brownem příměří. To se však nepovede a Dannyho mrtvola je vyhozena před klubem. Eddie je nasraný a jde po Brownovi, ale George Browna upozorní a ušije na Eddieho past. Setkávají se v Panamině klubu, kde dojde uprostřed vystoupení k obrovské přestřelce, při které se povede Eddiemu zabít Browna. Partnerství mezi Eddiem a Georgem končí. Aby toho nebylo málo, tak Eddie zjistí, že Jean ve skutečnosti miluje pouze Lloyda. Eddie investuje na akciovém trhu, bohužel pro něj však 20. léta pomalu končí, a to krachem na burze v roce 1929. Eddie musí prodat svou taxislužbu Georgovi hluboko pod cenou, a může si nechat aspoň jeden taxík pro sebe. Z Eddieho se tedy opět stává taxikář, ošuntělý, chudý a zpustlý. Jednoho dne si jeho taxík objedná Jean a Eddie se ní, Lloydem a jejich synem sejde u nich doma a podle všeho se jim daří. Eddie je z toho zničený a jeho alkoholismus mu také nepomáhá. Lloyd pracuje na případu proti Georgeovi. Jean zjistí, že George chce nechat Lloyda zabít, a tak žádá Eddieho o pomoc. Eddie v sobě najde kus slitování a za Georgem se skutečně vydává, ten se mu však vysmívá za jeho ošuntělost, chudobu a zpustlost. Pak se rozhodne nechat Eddieho přímo u něj v pracovně zabít, ale Eddiemu se povedlo dovnitř propašovat revolver a zastřelit George a několik jeho mužů. Snaží se utéct, ale je zastřelen a zhroutí se na schodech u kostela. Vydává se za ním Panama a také policajt. Ten se ptá, kdo to byl, a Panama řekne slavnou větu "Kdysi býval někým velkým". Film byl v pohodě, nechybělo v něm jakési dobové zpravodajství z let 1918,1920,1924 a 1929, zahrnující všechny důležité události, které se v Americe tehdy děly. A také je zajímavé sledovat osud člověka, který se dostal na vrchol, po kterém musel následovat pád, alkoholismus a "hrdinská" smrt.

Dodatečné informace

Původní název:
The Roaring Twenties (více)
  • USA Bouřlivá dvacátá léta
  • USA The Roaring Twenties
  • USA Burne dvadesete
  • USA Då lagen var maktlös
  • USA De, der kom tilbage
  • USA Die stürmischen zwanziger Jahre
  • USA Die wilden Zwanziger
  • USA Heróis Esquecidos
  • USA I ruggenti anni venti
  • USA Kuohuva 20-luku
  • USA Les fantastiques années 20
  • USA Les Fantastiques Années 20
  • USA Los alegres 20
  • USA Los violentos años veinte
  • USA Roaring Twenties, The
  • USA The World Moves On
  • USA Zavijajuce dvadesete
Země původu:
USA
Ocenění:
Žádná ocenění

Podobné