Poutavé rodinné drama se špetkou romantiky a skvělou hudbou, která zaujme stejnou měrou jako velice dobré herecké výkony. Nijak výrazný nebo objevný ale přesto povedený snímek.
Zvláštní film o hudbě i rodinné drama v jednom. Film je zvláštně natočený a popravdě se u mě střídaly chvíle se zaujetím s chvílemi s nudou. Film bych si asi znovu pouštět nemusel, ale je to za mě nadprůměrná záležitost, závěr je očekávaný, ale povedený. Celkově je to u mě někde mezi 60% a 70%.
Trochu sladkobolná hudební romance o dvanáctiletém hudebním géniovi, který po úprku ze sirotčince hledá v New Yorku své rodiče. Když se shodou šťastných okolností vymaní z vlivu pasáka pouličních muzikantů Wizarda (výborný Robin Williams - v českém překladu bůhvíproč Šaman), s pomocí kamarádky Hope a reverenda Jamese se stane stipendistou prestižní hudební akademie Juilliard School a vzápětí vytvoří monumentální orchestrální skladbu Rhapsody. Je přesvědčen, že prostřednictvím hudby dokáže oslovit své rodiče a přimět je, aby ho našli. Neví, že o jeho existenci neměli až donedávna tušení a že zištný Wizard ještě neřekl poslední slovo ...
Mimochodem, talentovaný Freddie Highmore o šest let později zazářil jako mladý Norman Bates v noir seriálu Batesův motel. V roli irského písničkáře Louise Conellyho, nevědomého Evanova/Augustova otce, zazářil charismatický Ir Jonathan Rhys Meyers (podědil hudební talent po svém otci hudebníkovi Johnu O´Keefeovi), jenž kromě herecké úlohy vytvořil pro filmový soundtrack čtyři výborné původní skladby - "Break", "Moondance", "Something Inside" a "This Time" - z nichž první a poslední byly považovány za nejlepší původní filmové písně osmdesátých Oscarů v roce 2008, přestože nominaci neproměnily. Rhys Meyers opravdu příležitostně vystupuje s kapelou svých bratrů.
výborný casting (skvělý Jonathan Rhys-Meyers, výborní Freddie Highmore a Robin Williams, éterická Keri Russel)
poněkud plytký příběh s těžko uvěřitelným koncem o nekonečné moci Lásky a Osudu (ale budiž, funguje to :-)
Tak nevím, co je na tomhle filmu tak úžasnýho. Zpěv a hudba interpretovaná Jonathanem Rhysem Meyersem byla kýčovitá, umrčená, kňourající hňudba. Dítě sirota bylo ze začátka hrozně filozofický a mělo kecy, jak kdyby chrápalo v knihovně. Přitom obyčejnej capart. S talentem. Ale nejhorší je to, že celou dobu je vám jasný, jakým směrem se bude děj ubírat a jak to nakonec dopadne. Mezitím se vás tvůrci budou snažit ohromit tím, že geniální skladatel vymýšlí hudbu ze všeho a je geniální. Mě to zas až tak geniální nepřišlo. Snažím se hledat nějaké klady, ale je jich hrozně málo. A hudba to určitě není. Leda tak pro zamilovanej páreček nebo jinej páreček, pro něž je tento film jak dělanej. No... hlavně pro tu holku. PS: a pohádky já nemusím.
Několikrát jsem si v průběhu filmu říkal, jak je to vše krásně a očekávaně načrtnuté a násilně tlačené vstříc finálnímu setkání, jenže pak se náhle událo ono přenádherné romantické vyvrcholení a já všechnu tu lásku, pozitivní náladu i dobré filmařské úmysly nasál do takové míry, že stejný příval opačných emocí by mi zcela jistě způsobil smrtelnou depresi. Milý malý příběh, vhodný nejen pro lidi posedlé hudbou v jakékoli podobě, ale také pro nás zaryté idealisty, kterým originální znázornění neporazitelné lásky nepřestane v hollywoodských filmech nikdy dělat radost. A v neposlední řadě více než vhodné pro obdivovatele andělské Keri Russell, v jejíchž očích jsem se za celou dobu utopil aspoň dvanáctkrát..
Je to kýčovitá pohádka plná klišé s dickensovskou zápletkou i postavami a závěrem, jenž asi cukrovkáři neunesou:-) Jenže, tak nějak chytne v pravou chvíli za srdíčko. Hodně tomu pomáhá naivně nevinný ksichtík Freddieho, krásná maminka Keri, supersprávný tatík Jonathan a romantická hudba Marka Mancina. Tohle vše vás donutí odpustit všechno, co už jsme mnohokrát viděli, ale scény z kostela a "boží" projevy si mohli tvůrci nechat ujít, Robin taky nebyl zrovna ve formě a útěk před policií mohl být zvládnut inteligentněji. Máte chuť na něco sladkého a máte velkou chuť na něco sladkého, pak vám tento filmový dortík bude zajisté chutnat... 70%
Nebudu nijak zastírat, že mám slabost pro hudební filmové příběhy a mnoho z nich jakoby dokázalo naprosto jedinečným způsobem najít splynutí mezi hudbou a jinými emocemi, jako jsou nejčastěji láska, ale i deprese a smutek, ve kterých je, podle mě, tahle emocionální spolupráce ještě údernější. Musel jsem se tak těšit na film jako je tenhle.. Už od začátku jsem úplně nechápal, kam to chce scénář vést a proč sledujeme postavy Lyly a Louise, když víme, že klíčovým má být Freddie Highmore, který tady jen přidává jednu ze svých ikonických dětských rolí ze svého nejslavnějšího hereckého období.. Samotný příběh je nesmírně plytký a skoro po celou dobu, co se točí okolo Augusta je až zbytečně patetický. Ano, všechno si vykupuje nádherným závěrem, ale nestačí to.. August Rush není postava, s níž může divák cítit. Na co sáhne, tak umí (ani ta role génia tady není ideálně zobrazena), příležitosti mu padají do klína a po celou dobu jsem tak neměl nutkání s ním souznít. A bylo by snadné Melodii mého srdce odsoudit za to, že vlastně vůbec neví, co vypraví a jen diváka drtí po vzoru Olivera Twista v moderním hávu.. Ale v překrásném závěru jsem na to přišel! Jakoby Melodie mého srdce vyprávěla o spojení hudbou, o jedinečném kódu, který v ní každý slyšíme, anebo jak ji lze vyždímat z každodenních maličkostí, a to mi přijde jako docela šikovná myšlenka, jež skoro zachraňuje ten film.. On totiž jako celek moc neví, jak postupovat a solidní premisu ušlapává postáváním na místě. Není ani troufalé vnímat to jako pohádku, protože ne takhle křečovitě se normálně vyprávět nedá.. Když se něco jmenuje Melodie mého srdce, čekal jsem instantní útok na srdíčko prostřednictvím hudby, a to se neděje.. Proto skoro nemůžu jinak a uznávám, že v rámci hudebního žánru jde o jeden z nejslabších kousků, o nesmírně nevyužitý potenciál, který podráží rozložení celého filmu.. 60%
Nádherná, hudby plná pohádka, která vás dojme a pokud ne, tak jste divný :-) Příběh trošku zidealizovaný a plný náhodných setkání a činů, ale komu by to vadilo? Největší předností tohoto filmu je hudba. Uměl bych si představit, že ve filmu nezazní ani slovo jen hudba a přitom bych rozuměl a víc nepotřeboval. Navíc herecký výkon hlavního hrdiny v podání F. Highmora je excelentní a skvěle mu sekundují jeho 'rodiče' K. Russell a J. Rhys Meyers. Prostě suma sumárum koukněte na to a nebudete litovat.
Příjemná odychovka plná vesměs skvělou muzikou a příjemným hereckým obsazením. I když scénář sem tam ujede nikdy to není nic přehnaného a nepokazí to zážitek... Uvidíte jak se budete celý film tak trochu usmívat, je to nakažlivé...