Články o Vymítač ďábla

Carrie je literární dílo zásadní pro historii hororu a především Stephena Kinga, jednalo se ostatně o první román „krále hororu“, na jehož úspěchu vystavěl své nebývalé impérium. K věhlasu jistě přispěla i filmová adaptace režiséra Briana de Palmy, v níž se sprchy prasečí krve dočkala Sissy Spacek. Jak to tak u hororů bývá, snímek se promptně dočkal pokračování, televizního remaku a nakonec i další velké kinoprodukce, ke kvalitě a úspěchu původního filmu se však tvůrci nepřiblížili. Od posledního selhání uplynulo 11 let, co tomu dát novou šanci?

Do nikdy nekončící a vždy subjektivní debaty o nejlepších hororových filmech historie vstoupil věhlasný magazín Variety, který vybral hned stovku pilířů oblíbeného žánru, u něhož strach, bezmoc a někdy i čiré znechucení zastupují kýžené reakce publika. V první desítce komplexního žebříčku, jenž zohledňuje různorodé žánrové odrůdy vzhledem k jejich přetrvávajícímu efektu i obecnému vlivu na vývoj média, najdeme několik notoricky známých a také poměrně překvapivých titulů. Horor není jen o krvavé hrozbě zabijáků a hysterickém úprku obětí, což tato mnohovýznamová topka dokládá.

Netflix má nové číslo jedna mezi filmy, které je samé překvapení. Hororovou a sociálně angažovanou novinku Spasení (Deliverance) natočil režisér oceňovaného afroamerického dramatu Precious Lee Daniels a do role babičky Morgan, která bojuje s rakovinou po boku napružené dcery samoživitelky, obsadil osminásobnou držitelku oscarové nominace Glenn Close. Matka s dcerou, jejichž vzájemná minulost nese šrámy na těle i na duši, spolu vychovávají tři děti v chudinských poměrech, se sociálkou v zádech a v novém domě, který ovládá jakási démonická bytost. Neúprosné komunitní drama s nuzným sociálním statusem postav zapojuje hororové prvky zpočátku působivě, ale nakonec si s nimi neví rady a ztratí svou subkulturní i multižánrovou osobitost.

Být ženou v branži, kde se chlapi s žílami na bicepsech ohání velkými kvéry a cedí drsné hlášky směrem k protivníkům, jež se chystají oddělat, není jednoduché. Maskulinní osmdesátá léta, kdy kinematografie jako čelní hvězdy uznala Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho, přesto otevřela prostor také hrdinkám, které nemohou čekat na pomocnou ruku. Silné ženy v akčních filmech, ať už těch dobrodružných, hororových či komediálně laděných, v některých případech ještě nesetřásly sexuální objektivizaci, ale mužům to dokázaly nandat a obstarat i lidštější, empatický přístup.

Už nějakou dobu víme, že režisér David Gordon Green dostal od Universalu vyhazov za to, jak moc zpatlal Vymítače ďábla: Znamení víry (The Exorcist: Believer). Nemusí vám ho ale být zase tak líto, Green měl po svém poměrně dobře přijatém Halloweenu z roku 2018 (jehož úspěch živila hlavně nostalgie, ruku na srdce) příležitost dokončit celou trilogii a každý další díl byl horší než ten předchozí. Když sestupná tendence neskončila ani se změnou franšízy, bylo jen na místě ho pokropit svěcenou vodou a ve jménu Krista poslat do pekel. Jenže co teď?

Aktuální týdny jsou v televizi ve znamení hokeje, jimž žije většina republiky. Pokud ale nepatříte mezi sportovní příznivce nebo si chcete čas mezi jednotlivými zápasy zkrátka jen zpříjemnit, nabídka streamovacích služeb nabízí solidní alternativy. Obzvláště Netflix se tentokrát v rámci novinek činil a servíruje nám dokonce třetí řadu jednoho ze svých největších hitů.

Nazývat se žijící legendou může málokdo a vedle Chucka Norrise na to má nezpochybnitelný nárok herec, režisér, scenárista a hudební skladatel Clint Eastwood. Možná nejslavnější kovboj stříbrného plátna z filmů Sergia Leoneho přesedlal před víc jak půlstoletím také k režii a tehdy započal svou ještě úspěšnější tvůrčí epochu. Držitel čtyř Oscarů za dramata Nesmiřitelní (Unforgiven) a Million Dollar Baby má na kontě přes čtyřicet režijních zářezů, v nichž se často zařezával pohledem do svých soků také před kamerami. Ve třiadevadesáti letech Eastwood dotočil soudní drama Juror #2 s Nicholasem Houltem (Menu) a Toni Collette (Děsivé dědictví) a na zákulisní fotografii má z velitelské sesle stále přehled, i když podle všeho už píše svou labutí píseň.

Existují bezchybné filmové tituly, na které se prostě nesahá. Mzda strachu (The Wages of Fear) z roku 1953, v níž Yves Montand převáží kamión plný výbušného nitroglycerinu k hořícímu naftovému vrtu, je ovšem příliš neodolatelným soustem. V sedmdesátých letech se ji na vrcholu své arogantní slávy znovu chopil režisér Vymítače ďábla William Friedkin, jehož projekt, v originále nazvaný Sorcerer, dostal požehnání od francouzského tvůrce originálu Henriho-Georgese Clouzota. Byl z toho obdivuhodný finanční propadák, na který sami Francouzi po takřka půl století navazují moderním a akčnějším zpracováním Mzda za strach (Le Salaire de la peur). Nebezpečnou zásilku nyní převáží rozhádaní bratři přes nepřátelské separatistické území kdesi uprostřed pouště a jejich mise bohužel vůbec není o tom, co učinilo předchozí verze tak ikonickými.

Jen rok poté, co se do kin neúspěšně vrátil Vymítač ďábla (The Exorcist) s novým snímkem s podtitulem Znamení víry (The Exorcist: Believer), na scénu přichází další legenda žánru. Přichází Satan! (The Omen) patří i po téměř 50 letech mezi nejděsivější počiny žánru, jeho pokračování i remake ovšem nikdy neuspěly a vždy se navíc jednalo o velký kvalitativní sešup. Prolomí toto prokletí prequel První znamení: Přichází satan! (The First Omen), nebo se bude jednat o další zbytečné ždímání ikonické značky? Nový trailer na to příliš neodpoví.

Kariéru Nicolase Cage obestírají legendy, memy a do jisté míry i posměšky nad výběrem některých rolí. Jestliže jeho profesní dráhu postihl symbolický i praktický bod obratu, muselo k tomu dojít roku 2006 po uvedení nechvalně proslulého Rituálu (The Wicker Man). Skvěle obsazený remake klasického stejnojmenného hororu z roku 1973 pomyslně zradil temnou a šokující auru originálu, když zapojil bizarní černohumorné prvky a Nicolase Cage nechal přehrávat stylem, jehož se v následné dekádě zbavoval horko těžko. Režisér Neil LaBute po letech zavzpomínal, že teatrálnost filmu vycházela zejména z kolize několika zamýšlených přístupů.