Spasení je hororové chudinské porno Netflixu. Podivný žánrový mix diváka mate

Sedmasedmdesátiletá Glenn Close je letitou oscarovou smolařkou, jejíž herecký výraz nejlépe pasuje k rolím zároveň svůdných i nebezpečných femme fatale v erotických thrillerech typu Nebezpečné známosti nebo Osudová přitažlivost. Před čtyřmi lety nicméně přijala nabídku Rona Howarda na jeho adaptaci chudinského bestselleru Americká elegie a pod ošklivým make-upem předvedla výkon, jehož přijetí mělo poněkud husarské parametry – nejenže opět neproměnila oscarovou nominaci, ale na svou ironickou nominační listinu ji zařadilo také antiocenění Zlaté maliny.

Také ve Spasení, jímž slavný thriller Vysvobození (Deliverance) obdržel svého anglického jmenovce, herečku vidíme v poloze, na jakou u ní nejsme zvyklí. Když po nějaké chvíli odloží paruku, odhalí se nám práce maskérů simulující skoro úplnou plešatost, již má na svědomí nákladná chemoterapie. Žena se slabostí pro afroamerické muže přesto chodí vyzývavě oblékaná a s cigaretou snáší sprosté výčitky životem unavené dcery ve středním věku Ebony (Andra Day), jejíž dětství s impulzivní matkou nebylo dvakrát růžové. Traumata, nedostatek financí a absenci manžela bojujícího v Iráku Ebony tlumila návykovými látkami a její tři děti vyrůstají v bezútěšném prostředí, které s perspektivní budoucností moc nesouzní. A navrch je ovládané pekelnou entitou, jež se na slabých jedincích vyživuje a má očividný metaforický základ.

V depresivním vztahovém příběhu, který první hodinu není hororem dle očekávaných měřítek, všichni před něčím utíkají, něco kompenzují a nový domov se pokouší zbavit ďábelského otisku minulosti. To se ale chudým Afroameričanům a především živitelce, která i pro abstinenční příznaky nejde pro ránu daleko, moc nedaří. Díky přesvědčivému výkonu zoufalé Andry Day a přítomnosti Close, která se vpila do inkoustově černé beznaděje sociálně-kritické roviny a její image současně kypří zlověstné následky bídných životních voleb, se lze se situací postav snadno ztotožnit.

Ostrá protagonistka a její odměřený přístup k dětem, který bedlivě pozoruje pracovnice sociální služby Cynthia (Mo'Nique), jihnou a podstupují těžkou zkoušku v momentech, kdy se u ratolestí projevují známky nepřirozeného chování. Do transu uváděné děti ubližují samy sobě i svým sourozencům a před státním dozorem jako bývalá alkoholička se slovníkem ostravského dlaždice těžko vysvětlíte, že modřiny na jejich těle nemáte na svědomí.

Prolínání „chudinského porna“, tedy velmi intenzivní prezentace rodinné bídy a vícegenerační bezvýchodnosti, s hororem ze strašidelného domu probíhá dobrou polovinu ze 112minutové stopáže velmi nezištně a symbioticky. Nevadí, že obě linie samy o sobě nenabízí nic převratného, neboť zvědavost plynoucí z poměrně ojedinělé žánrové sloučeniny dlouho pracuje v režisérův prospěch. Přesně do momentu, kdy se nadpřirozené hororové projevy musí rozvést a připravit půda pro jejich potlačení, respektive pro rehabilitaci Eboniných vztahů s dětmi prostřednictvím tzv. spasení, tedy odlišného výrazu pro staré dobré vymítání.

Člověk musí přijmout vlastní hříchy, aby se jich mohl zbavit, a také Ebony čeká nepříjemný akt vymanění se ze škatulky společenské a rodinné oběti. Pomáhá jí v tom další žena, která vedle Cynthie pravidelně z auta pozoruje jejich domov a která se kolem poloviny filmu konečně představí jako apoštolka a evangelistka. Sama sice vyvrátí, že by tahle situace byla totéž co Vymítač ďábla, jenže pak vytasí svěcenou vodu a duchovní štít v podobě Ježíše Krista a jde se na věc. Je přitom zarážející, že Ebony nevarovala mnohem dřív, když má tragické zkušenosti s rodinou, co v daném domě žila naposledy.

Padlo už, že Spasení vychází ze skutečných událostí? Ovšemže – ta lepší dramatická část smutně reflektuje živoření mnoha rodin na předměstích, kde vám nikdo skutečně nepodá pomocnou ruku. Hororové motivy v čele s čistým, myšleno tentokrát rutinním a nudným žánrovým finále, ovšem podkopávají výpovědní relevanci a z jinak odvážně koncipovaného filmu dělají produkt, který bude kriticky posuzovaný jen jako další žánrovka. A to velmi podprůměrná pro hororové fanoušky a matoucí pro všechny, kteří si u Netflixu chtějí odpočinout nebo se zabavit troškou strašení.

Podívejte se na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.