Bez okolků

Stejně napovídající jako titul filmu je i název jeho knižní předlohy. Děj románu Richarda Starka Lovec vypráví o gangsterovi, podvedeném svými partnery, který pátrá po ukradených penězích. Nezbývá mu nic jiného, než se v metropolitní džungli stát lovcem s maximálně vyostřenými instinkty sebezáchovy, neboť stojí proti zákeřně anonymnímu, smrtelně nebezpečnému protivníkovi - zločinné organizaci s nejasnou hierarchií. Kriminální thriller Bez okolků je považován za první skutečně neonoirový film 60. let. Černému stylu přidal barvu a kompozici širokého plátna a také, obrazně řečeno, jak přidal na jasu denního světla, tak potemněl. Relikvie klasického noiru posunul k novým významům. Walker se sice podobá svým předchůdcům, individualistickým detektivům, protože také na vlastní pěst pátrá po řešení kriminální hádanky, ale ne z principu vyšší spravedlnosti, nýbrž z potřeby vlastního práva a vlastní msty. Byl totiž opakovaně zrazen: vůdcem, partnerem i manželkou. Takto mnohonásobně zbaven své maskulinní podstaty je zoufale zběsilým individuem bez lidského etosu, jedincem bez schopnosti citové sounáležitosti. Stejně tak ve srovnání s klasickými noirovými melodramaty je v Boormanově filmu posunut charakter zločinu. Neodehrává se někde v obskurním ústraní a tmě jako dříve, nýbrž na jasném světle, vysoko nad zemí v chladně elegantních mrakodrapech, sídlech velkých korporací. Zločin se stává byznysem realizovaným v pracovní době.