Jako každý rok se velký statek chystá na vzácnou návštěvu. Král a jeho družina se tudy budou vracet na svůj královský zámek. Přestože se majitelka statku se svou dcerou Dorou nedočkají prince, který se svými přáteli Kamilem a Vítkem utekli lovit do lesů, dokáže se ctižádostivá žena i s Dorou pozvat na královský ples. Jejich nevlastní dcera, které nikdo neřekne jinak než Popelka má sice zakázáno se přivítání krále zúčastnit, vůbec jí to však nevadí. Raději se vypraví na projížďku lesem na svém koni Juráškovi. V lese se střetne s princem, kterému překazí lov a poté mu hravě uteče na jeho vlastním koni. Macecha s Dorou se chystají na ples a pošlou čeledína Vincka na nákupy do města, ten slíbí Popelce, že jí přiveze to, co mu cestou zavadí o klobouk. Jsou to tři oříšky, které ukrývají nečekané tajemství. V prvním najde Popelka myslivecký oblek i s kuší. Vydá se do lesa, kde opět narazí na prince. Tentokrát mu předvede své střelecké umění a získá prsten určený pro krále lovu. Než však princ stačí zjistit, kdo je tím mladým čarostřelcem, Popelka se vytratí. Ve druhém oříšku najde Popelka plesové šaty a může se tak navzdory zákazu vypravit na ples. Tam okouzlí prince, který ji požádá o ruku. Popelka však jeho nabídku přijme pouze pod podmínkou, že princ uhodne její hádanku, potom z plesu uteče. Princ se ji s Vítkem a Kamilem vydá hledat a cesta ho dovede až na statek. Tady však opět narazí na vypočítavou macechu, která chce princi lstí vnutit svou dceru Doru...
Tuto pohádku mi televize doslova zprotivila. Každý štědrý večer to byla jasná volba v naší rodině. Od té doby, co si mohu vybrat sám, tak raději přepnu na Pelíšky a Popelka je už pro mě už nezajímavá.. vracím se k ní pouze mimo štědrý večer a maximálně jednou za 3 roky.
Jedno z vrcholných děl režiséra Václava Vorlíčka, které s odstupem bezmála půlstoletí neztratilo nic ze svého půvabu.
Všechno stojí na klasickém popelkovském příběhu - mimořádnost tohoto zpracování je v logickém (plesová sezóna je přece v zimě!) posunu do zasněžených exteriérů. Popelka Libušky Šafránkové je osiřelá dcera bohatého statkáře, po kterém zůstala na hospodářství jako paní její nevlastní matka (německá herečka Carola Braunbock) se svou vlastní dcerou Dorou (mladší z obou sester Hlaváčových Dana). Popelka je vychovaná jako syn - zvládá střelbu z kuše i jízdu na koni - přesto je pod ušpiněnou tvářičkou jemná pleť a pohled laně a pod hadry dobré srdce. Popelku mají na statku všichni rádi (kromě macechy a nevlastní sestry) a přejí jí štěstí. I princ si drobnou něžnou dívku s malou nožkou zamiluje na první tanec - netuší ovšem, že pod krásnými šaty se skrývá divoženka s rychlýma nohama i střelec se zázračnou muškou, kterému daroval prsten pro krále honu ...
vynikající obsazení (kromě Pavla Trávníčka a Libuše Šafránkové např. Vladimír Menšík jako Vincek, neodolatelná Helena Růžičková jako Droběna, Jan Libíček jako preceptor)
povedené kostýmy (zejména klobouky paní macechy nebo kreace obou statkářek, jakož i šaty pro Popelku krása a nádhera)
Popelka žije s macechou a nevlastní sestrou Dorou na otcově statku, kam pravidelně každý rok přijíždí na přepřahání koní a osvěžení královská rodina vracející se na zámek. Macecha doufá, že by si Dora mohla získat princovou srdce a pozvání na každoroční bál. Princ se ale k velké nelibosti po cestě vytratil do lesů, ale macecha svou podlézavostí stejně pozvání na ples pro svou dceru získá. Popelka se nesmí ani ukázat, což dívka vítá a utíká za svým koněm Juráškem, aby se spolu projeli. V lese ale náhodou potká prince s jeho pobočníky a překazím jim lov, což mladíci nesou velmi nelibě a chtějí dívku vyválet ve sněhu, Popelka to ale v lese zná jako své boty a podaří se jim zmizet a vrátit se domů.
Macecha a Dora se již připravují na ples, nakupují, plánují a vysílají služebnictvo nakupovat do města. S vozem na nákupy jede Vincek, který má Popelku rád a slíbí jí, že jí z města přiveze to, co se mu cestou zachytí za klobouk. Princ a jeho pobočníci Vinckovi sestřelí na hlavu ptačí hnízdo, ve kterém Vincek najde při lískové oříšky a doma je Popelce předá. Dívka má z dárku radost a odnese si je do své skrýše u sovy Rozárky, která jí poradí, aby rozlouskla první oříšek. Popelka v něm najde myslivecké šaty a jako švarný myslivec se vydá do lesa, kde opět narazí na prince. Ten dívku v mužském převleku nepozná a Popelka nad ním zvítězí v lovu dravého ptáka a připadne jí prsten pro krále honu. Když pak později vyráží macecha s Dorou na zámek, musí Popelka zůstat doma a opět běží za Rozárkou, aby rozlouskla druhý oříšek, tentokrát jsou to plesové šaty a dívka schovaná pod maskou na plese okouzlí samotného prince. S nabídkou sňatku ale nesouhlasí, nejdřív musí prince najít odpověď na její hádanku: Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. Kdo je to? Následně dívka z pesu uteče, ztratí střevíček a princ ji sleduje až na statek, kde už čeká macecha s Dorou a jejich plánem, jak prince obelhat a donutit ho vzít si Doru…
Kolik bylo Libuši Šafránkové v Popelce let?
Natáčení pohádky Tři oříšky pro Popelku začalo v roce 1972 a v této době bylo Libuši Šafránkové devatenáct let.
Na jakém hradě se natáčela Popelka?
Oblíbená pohádka Václava Vorlíčka se natáčela v Čechách a v Německu. Statek, na kterém žije Popelka, je vodní hrad Švihov ze 14. století a nedaleko Švihova se nachází i Popelčina stodola a rybník, kam její macecha se sestrou spadnou. Obojí naleznete v obci Mezihoří. Za princovým hradem pak budete muset až do německého Moritzburgu. Na schodišti před dveřmi je tu na památku natáčení umístěn i kovový střevíček, který si mohou turisté obout.
Zasněžené lesy, ve kterých se prohání princ i Popelka byste našli v Javorné na Šumavě.
Kdo měl původně hrát Popelku?
Pro roli Popelky měl režisér Vorlíček původně vybranou Janu Preissovou, když jí ale sdělil termín natáčení, musela to odmítnout, neboť byla v té době těhotná a bylo by to příliš vidět.
Kdo namluvil prince v Popelce?
A ani Pavel Trávníček nebyl první volbou na roli prince. Původně měl prince hrál Jan Hrušínský nebo Jaroslav Drbohlav, ale roli získal nakonec Pavel Trávníček, kterého nadaboval Petr Svojtka, údajně kvůli příliš silnému moravskému přízvuku, který Pavel Trávníček měl.
Tři oříšky pro Popelku dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější české pohádky a pravidelně ji každý rok na Vánoce sledují miliony diváků. V žebříčku nejlepších vánočních filmů tak nemůže chybět.
Tři oříšky pro Popelku jsou asi nejsledovanější českou pohádkou ve světě. Ohromné oblibě se totiž těší i v Německu, Švýcarsku, Španělsku, Švédsku, Norsku a dokonce i na Filipínách a ve Spojených arabských emirátech. V Norsku dokonce její obliba dosáhla takové úrovně, že si Norové natočili vlastní remake s názvem Tři přání pro Popelku (2021).
V roce 1973 převzal režisér Vorlíček cenu diváků - Křišťálový pohár na páté přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří. Hlavní cenu Zlatého dudka za nejlepší dívčí respektive chlapecký herecký výkon získali i herci Libuše Šafránková a Pavel Trávníček. Zvláštní cenu poroty snímek vyhrál na 7. ročníku Festivalu českých a slovenských filmů v Nitře. Tři oříšky pro Popelku byly dále zvoleny na 40. ročníku Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně “Nejoblíbenější pohádkou století“. Na 14. ročníku film získal cenu - čestné uznání dětské poroty.
Červánkové šaty se šily minimálně ve dvou provedeních. Jedny šaty ve velikosti pro Libušku Šafránkovou, ve druhých hrála tehdy těhotná Dana Hlaváčová. Pro hlavní postavy byla na Barrandově vyrobena krejčovská torza, na kterých se kostýmy připravovaly bez přítomnosti samotných herců.