Do rukou se vám dostává vlajková loď všech kultovních úchyláren. Důkaz toho, že toxický odpad je věc vysoce pozitivní, přinášející lidstvu dobro a že z nás, malých lidiček bez šance, může udělat hrdiny bez bázně a hany. Stejně tak, jako pomohl Melvinovi - čističi z města Tromaville - rychle dospět v mocného Toxic Avengera, může určitě pomoci i nám.
Chch, takhle řitní horor jsem už dlouho neviděl. Jako že tam byla pořád hrozná řiť. Když se přenesete přes strašné herecké výkony a trapné triky, tak zjistíte, že právě tyhle trapárny z toho dělají ten pravej úlet.
Hodnotím pouze to, jak moc jsem se u toho pobavil - a co vám budu nalhávat, nasmál jsem se dost. Nespoutaný osmdesátkový feeling plný nahotinek, umělého gore a vlezlých disco songů je tu přítomen v takové míře, jakou nemá ani hrudník Pamely Anderson, a když na scénu konečně (po značně útrpné první čtvrthodince) nastoupí toxický superhrdina s mopem (Marvel v tomhle ohledu fakt těžce zaspal), započne hodně zábavný náhul. Je to samozřejmě za všech okolností dementní, herci jsou příšerní a logika jednání na bodu mrazu, jenže zároveň je to roztomile nadnesené a chvílemi až nebezpečně nahláškované a sebeparodické. Patříte-li mezi fanoušky podobně neseriózních zákoutí kinematografie, určitě jste vždycky snili o tom vidět monstrum z odpadků, jak si vesele poskakuje se sexy přítelkyní při západu slunce - tady to dostanete i s úroky...