Čekal jsem od jednoho z nejoceňovanějšího filmu ještě více oceňovaného režiséra o něco více. Problém je v průměrném, nebo mírně nadprůměrném scénáři, který není v žádném případě bombastický. Krásná je kamera, dobrá režie je znát, vytloukla z minima maximum. Je to příjemný a kvalitní detektivní Film Noir, ale u mě "jen" za 70%.
Dokonalá filmařina, jaké byl schopný jen Orson Welles. Už úvodní scéna natočená na jeden záběr naprosto vtahuje. Technická velikost spojená s perfektním noirovým příběhem, dravé tempo, drsné a přitom plné cynicky vtipných momentů.
Dotek zla nabízí všechny prvky populárního žánru, který ovšem Welles vylepšuje o nápadité střihy, snové sekvence a některé opravdu psychologicky hutné momenty. Černobílá kamera Russela Mettyho skvěle pracuje s hrou světla a stínu. Scény znásilnění a vraždy v hotelu jsou dodnes zneklidňující. Velmi zajímavé jsou scény únosu Susan, které posloužily pro současnou vlnu moderních horrorů. Zvláštní uznání si musí zasloužit Henry Mancini, jehož latinsko-americké rytmy k tématu velmi dobře pasují a rozhodně nejsou fádně samoúčelné.
Zklamání. Detektivní příběh mě nedokázal po celou dobu dostatečně vtáhnout a kromě nepřehlédnutelného Orsona Wellese jsem nezaznamenal skoro nic, co by nějak výrazněji utkvělo v paměti.
Viděl jsem verzi z devadesátek, která byla sestříhána podle poznámek Orsona Wellese, které sepsal po shlédnutí sestřihu, které udělalo studio poté, co mu film vzalo. Je zajímavý, že když Welles dostal kompletní volnost, tak natočil jeden z nejopěvovanějších filmů všech dob, ale studia mu v dalších projektech stejně furt házela klacky pod nohy. Tenhle film má atmosféru - ten noir z toho sálá. Film je to plnej živoucnosti > zajímavýho záběrování, kamerových nájezdů, střihu i blocking a Wellesův protagonista je skvěle zahranej - onen hereckej projev má prostě hloubku a vyčnívá. Zároveň mi ale bylo úplně jedno, co se ve filmu řešilo a jak to s postavami dopadne. Aby to na mě mělo dopad, potřeboval bych rozpracovanější příběh, motivy, postavy (jejich charisma i psychologii) i vztahy mezi nimi: Napsal bych lepší dynamiku manželskému páru, protože když mě postavy baví, když mě baví jejich vzájemné dialogy, tak mi na nich i záleží. Dále bych věnoval víc prostoru vztahu Wellesova policejního kapitána a jeho oddaného seržanta, protože kdybych do jejich vztahu měl větší vzhled, tak by na mě konec mohl i zapůsobit tragicky - takhle si sice racionálně uvědomuju, že tragický je, ale nic z toho... Built up a pay off, víme?
Dotek zla asi v TV hned tak neuvidíte, je to velmi stará noir klasika. Člověk, který film bude poměřovat pohledem dnešních moderních movies bude asi zklamán. Ovšem pokud se na něj zkusíte dívat očima té doby jistě vás zaujme. Temnost černobílého filmu správně doplňuje temnost a černobílost příběhu. Dávám 80%, scénář pro mě nebyl úplně vyladěný.