Vydělat desítky milionů dolarů a shrábnout pár prestižních ocenění bývá ve filmové branži měřítkem úspěchu, ale jak jsme už mnohokrát poznali, ty zásadnější a srdci publika bližší hodnotící parametry občas vězí v neomylném testu časem. Vykoupení z věznice Shawshank (The Shawshank Redemption) o premiéře před třiceti lety zaujalo kritiky, ale do kin se chodilo spíš na Forresta Gumpa a Pulp Fiction, jimž rozdávala pozlacený obdiv také oscarová Akademie. Nenápadný příběh o vězeňském vykoupení a spasení z pera Stephena Kinga ovšem v maratónském běhu přes kinosály, domácí nosiče, kabelové reprízy a internetovou chválu prokázalo takovou nadčasovost, že i neúnavně pobíhající Forrest a Tarantinův popkulturní kaleidoskop mohou závidět.
Články 16
Osmdesát pět. Tolik filmových a televizních děl od roku 1976 vzniklo na motivy fantazie Stephena Kinga, jenž své morbidní, fantaskní i nostalgické vize otiskuje do desítek tisíc knižních stránek. Nejprodávanější autor své doby si v podstatě vyčlenil samostatné zábavní impérium a vedle hororů stojí také za oceňovanými dramaty s mnoha oscarovými nominacemi. Věřte tomu, nebo ne, zlatou sošku však libovolný snímek podle Stephena Kinga získal jednou jedinkrát.
Myslet na život, nebo na umírání? Stephen King zasadil svou nenápadnou povídku Rita Hayworth a vykoupení z věznice Shawshank do chladného institučního sevření vězeňských zdí, kde si doživotní trest odpykává také nevinný mladý bankéř Andy Dufresne (Tim Robbins). Díky nezlomné vůli a přesvědčení o vlastním právu na život se vysmekne z pařátů zkorumpovaného ředitele Nortona (Bob Gunton) a jeho strhující lidskou odyseu v závěru emotivně zpečetí propuštěný kamarád Red (Morgan Freeman), „jedinej vinnej chlápek ze Shawshanku.“ Legendární konec třicet let staré klasiky Vykoupení z věznice Shawshank (Shawshank Redemption) měl přitom vypadat trochu jinak, scénářem nadšený Freeman se naštěstí ozval a režiséra Franka Darabonta vyvedl z omylu.
Hudební dokument Hraje skupina Spinal Tap (This Is Spinal Tap) v roce 1984 přinesl nejen výbornou zábavu, ale v podstatě stál za rozkvětem žánru „mockumentary“ – tedy filmů tvářících se jako dokumenty, které jsou ale ve skutečnosti hrané. Tvůrčí tým pod vedením režiséra Roba Reinera, pro něhož se jednalo o odstartování veleúspěšné kariéry hlavně v 80. letech, si utahoval z móresů leckterých rockových kapel a koneckonců i filmařů, jež tyto hudebníky často přehnaně adorovali. A nyní se k tématu filmem Spinal Tap II vrátí.
Princezna nevěsta je pro Američany tím, čím jsou pro Čechy Tři oříšky pro Popelku, Byl jednou jeden král... či Dívka na koštěti. Národní kult, který zná doslova každý nazpaměť. Jak ve velkém sále Thermalu neváhala připomenout Robin Wright, představitelka titulní role, jedná se o základní dílo kánonu Spojených států a pro mnoho diváků a divaček jde o iniciační filmový zážitek. Proč kouzelný snímek z roku 1987 nikdy nezískal stejné postavení v Česku?
Na HBO Max skončila první řada seriálu The Last of Us, což se projevilo i na vašich komentářích. Vrátili jste se také k reflexi snímků oceněných Českým lvem jako například Arvéd, Buko nebo Il Boemo. Zasloužili si dle vás křišťálové sošky? Jsou tu další Komentáře týdne. Inspirujte se. Vaše texty uvádíme bez redakčních úprav.
Nejprodávanější autor současnosti se náklonností ke kinematografii nikdy netajil. Na motivy jeho děl vznikají filmy či seriály takřka každý rok, přičemž k několika z nich sám obstaral scénář nebo si v nich zahrál. Především k televizním novinkám se často pochvalně vyjadřuje na Twitteru a práci druhých umí ocenit. Platí to hlavně o následujících třinácti titulech, které řadí mezi nejoblíbenější.
Skončila čtvrtá řada seriálu Stranger Things, který má na Netlixu rekordní sledovanost v USA a u nás se také dostal na vrcholek desítky nejlepších pořadů. Na tento seriál se dá dívat z různých úhlů pohledu, co vlastně znamená. Která linka pro vás byla důležitá a která ne?
Jsou dva důvody, proč se můžeme rozhodnout opustit sál před závěrečnými titulky. Buď je na nás dané téma příliš intenzivní, ať už psychologicky, či jen pro vyobrazené násilí, nebo je zkrátka snímek natolik příšerný, že mu nehodláme nadále věnovat svůj čas.
Důmyslná hudební komedie o fiktivní kapele Spinal Tap, s níž roku 1984 ve velkém stylu prorazil slavný režisér Rob Reiner, dostane po čtyřiceti letech pokračování. Ironické vyobrazení tehdejší heavymetalové éry, které paroduje snímky o slavných kapelách a jímž provází novinář Marty DiBergi, se stalo kultovním titulem a řada špičkových muzikantů se shoduje, že jde o nejpovedenější vhled do rockového zákulisí.