Asi nejlepší Lynchův film. Naprosto výborný a depresivní snímek s výbornými herci, perfektní černobílou kamerou a hutnou atmosférou. A navíc jako jeden z mála Lynchových filmů je snadno pochopitelný.
Příběh znetvořeného muže, ke kterému se zdalaka ne všichni chovali v rukavičkách. V příběhu můžete vidět, jak se ještě pred nedávnem dokázali lidé chovat. To že je film natočený na základě skutečných událostí je vždy veliký + . Fil je ale bohužel z poloviny nudný, takže nemohu dát více než 65% .
A hele, Lynch umí natočit i smysluplnej film se souvislým dějem. Ale to by nebyl pan režisér, kdyby si pro nás nenachystal něco speciálního. Krutý postižený osud si o to černobílé provedení vyloženě řekl (i když Lynch by natočil černobíle i bollywoodský dokument o výbuchu ohňostroje v továrně na barvy). Jedno je ale jasné - člověku bylo toho člověka strašně líto, o to víc, že to bylo dle pravdy. Kvalitní filmařina. Johna Hurta by nepoznala ani vlastní mama a i když skutečný Joseph (ano, ve skutečnosti to nebyl John) Merrick byl přece jen víc "přírodní", maska byla parádní. Nesmím opomenout ani solidního Tondu Hopkinsovic nebo parádní dobové vyobrazení. Paradoxně, i když je tento Lynchův film normálně pochopitelný, nejde mi zařadit ho mezi špičku jeho tvorby.
Lynch vypráví krásný a lidský příběh okouzlujícím a působivým způsobem a především práce s kamerou je naprosto dokonalá. Zaujetí veřejnosti vůči znetvořenému a těžce zkoušenému člověku asi nemohlo být znázorněno lépe a skvěle zahraná postava "sloního muže" prostě musí vzbuzovat v divákovi pocity soucitu a politování, o které se celá atmosféra snímku výrazně opírá. Prostě nádherný příběh a nevím, co bych měl ještě vyzdvihovat.
Nádherný film o hledání krásy zdeformovaného člověka uvnitř jeho čisté duše. Naprosto fungující přes negativní emoce a dost možná jeden z nejdepresivnějších filmů, které jsem kdy viděl. Na druhou stranu jsem možná čekal k Lynchově možnosti něco trochu jiného, na druhou stranu jsem rád, že se Lynch neodvázal tak jak je prej u něj zvykem a natočil prostě smutný příběh, který napsala sama historie. Skutečně super film, který si ale už jen kvůli aktuálním negativním myšlenkám nebudu pouštět nějak opakovaně.....
Z tvorby Davida Lynche mám občas velmi rozporuplné pocity, ale u Elephant Man jsem si jistý - mistrné dílo. Za pomoci klasických vyprávěcích a řemeslných prostředků se mu zde podařilo vytvořit dílo plné emocí (občas až svírá srdce), poselství a hlavně s krásným příběhem. Atmosféra špinavého Londýna vás doslova rozkašle, John Hurt je neuvěřitelně lidský a Hopkins se pro podobné humanistické role prostě narodil. Černobíle sametová kamera vykresluje každý charakter a každý obraz tak symbolicky a působivě, že ve vás budou její výtvory ještě dlouho rezonovat. Pro mě osobně velké a velmi příjemné překvapení. Humanistický film, jehož sdělení/poselství se dotkne každého a jenž svým průběhem obnaží nejen duši hlavního hrdiny, ale i divákovu... 100%
Dokonalý film který nemá obdoby. Smutný příběh muže který se narodil zdeformovaný a jehož zjevu využil senzacechtivý muž za vidinou velkých peněz. Pěkný a dojemný příběh.
Druhé setkání s Davidem Lynchem a tentokrát jasně cenějšího rázu. Skvělý příběh o kráse a lidskosti, který táhnou dvě herecké osobnosti. Ano, nechybí režisérovo až typické vyžívání se v nechutnostech a jejich detailní záběrování, ale v tak vyspělém díle se pár nedokonalostí hladce schová. Velmi pozvolný příběh, který čerpá z reálných zážitků lidí s onou nemocí a současně se jasně inspiruje starými hororovými klasikami v hlavní roli s legendárními monstry. Podobných snímků najdete na kila a jsou tu s pravidelností snad každý rok. Možná právě proto není nejlehčí odlišit "sloníka" od stáda. Oproti Lynchové prvotině sice jasně přijatelnější snímek, za to ale ovšem o tolik méně originálnější. Na nějakou symboliku nebo dalekosáhlejší přemýšlení zapoměňte. Ve všech ohledech přímočarý snímek, který rubem času až moc zkultovněl, že především skryl svoji neoriginalitu. Aspoň ať vidí, že on krásné příběhy točit umí, jenže zrovna s tímhle materiálem dosáhne podobného výsledku kdekdo. 75%
Ačkoliv jsem si z filmu udělal několik screenshotů, protože nabízí mnoho fotograficky atraktivních obrazů, tak celkový dojem zůstal spíše negativní. Byl to pro mě lehce frustrující zážitek, protože mi tento příběh s humanistickým přesahem o deformovaném muži s chmurným osudem přišel poněkud vyumělkovaný, s čímž souvísí i to (a je to taky hlavní problém, který s filmem mám), že ve mně naprosto nevyvolal žádnou lístost, ačkoliv je to jeho primární snahou a je tomu poměrně dost podmíněn; Lynch zde netlačil moc na pilu a apel na lidskost si docela odpustil svou fascinaci bizarnostmi. Film rovněž není příliš dramaticky orientovaný a má pomalejší tempo. Zkrátka - to, jak si divák film užije (jak se ho dotkne/jak na něj bude fungovat), záleží dost na tom, jak snadné je u něj vyvolat lítost. U mě to snadné není. Nehodlám totiž litovat každého ubožáka jen proto, že trpí. Jestliže si někdo nechá srát na hlavu, není schopen žádného vzdoru a nevidím v něm ani žádný potenciál, tak ve mně lítost nevzbudí, protože mi přijde, že si o svůj bídný osud říká. Zní to cynicky, co? Dovolte mi to ještě rozvést: Není to totiž tak abnormální, jak se maloměšťákovi může zdát. Upálit psa je samozřejmě svinstvo, ale u rozplácnutí komára nebo posolení slimáka v lidech příliš lítosti ani pohoršení nevzbudí, protože tyto formy života jsou příliš jednoduché (nemají žádný vyšší potenciál) a o svůj bídný osud si řekli tím, že nám sáli krev nebo žrali úrodu. Já to ovšem přenáším i na lidi, protože mezi lidmi (nikoli ve smyslu filosofické antropologie) a zvířaty nedělám takový rozdíl. Lidi se ze zvířat vyvinuli a stále jimi do značné míry jsou. V kontextu Sloního Muže můžeme namítat, že o ten vyšší potenciál má, protože pod tím ohavným vzhledem je dobrá, laskavá a kultivovaná lidská bytost. Ve filmu se dokonce věnuje tvůrčí činnosti! Zde se dostáváme k té vyumělkovanosti, o níž jsem již mluvil: Nějak se mi nedaří uvěřiti tomu, jak si Sloní Muž mohl udržet tak čistý charakter, když prožil život ve svrabu - kord když chátra je ve filmu prezentovaná jako hanebná, necitlivá, hrubá a bezohledná a lidé vyšší společnosti se ve filmu naopak vyznačíjí opačnou charakteristikou, což mi taky přijde poměrně debilní, když víme, jak smetánka/boháči hledí s despektem na chudinu všude po světě. Je sice hezké, že se nám scénář snaží ukázat, že nějaký potenciál má, protože je tvůrčí osobou a umí hezky kreslit, ale nelze nijak vysledovat, kde se to v něm vzalo. Ano, fikční příběhy jsou konstrukce cílící vzbudit předurčené emoce. Divák je jimi vždy manipulován. Ta manipulace ale nesmí být příliš levná a průhledná - tedy vyumělkovaná. Jakmile to snadno prohlédnu, celá imerze se zhroutí. Věřím, že bych si ten film oblíbil, kdyby měl propracovanější scénář, který by poselství o lidstkosti předával zdařileji a nebyl tak "černobílý". Některé vedlejší motivy a psychologické roviny byly taky nedovařené - kupříkladu otázka toho, jestli Hopkinsův doktor chce Slonímu Muži pomoci anebo si na něm chce rovněž přihřát polívčičku. Výsledek si mě tedy nijak nezískal. Dílo je sice vizuálně působivé svou ponurou atmosférou, ale obsahově se mu předsevzaný cíl naplnit nepodařilo. Já bych se to nebál označit za tvůrčí selhání.