Režijní debut a herecké začátky Rona Howarda v jednoduché báchorce o útěku dvou milenců a spoustě automobilových honiček. Celé je to jednoduché ale překvapivě efektní a zábavné.
V 70. letech subžánr carsploitation nepotřeboval okázalý a složitý příběh a zápletku. Stačila jednoduchá záminka k tomu, aby se rozjela dechberoucí automobilová honička podpořená efektními bouračkami, což pro fanoušky znamenalo ambiciózní kaskadérské kousky. Vrcholu v tomto ohledu dosáhl kaskadér H. B. Halicki s filmem „Gone in 60 Seconds“ (1974). Herec a režisér Ron Howard na to šel ve svém režijním debutu podobně, i když ne tak okázale. Napsal scénář a na svá bedra si vzal hlavní roli, což na druhou stranu není překvapivé, neboť obdobnou pozici si zahrál už ve svém předchozím filmu „Eat My Dust“ (1976), který byl diváky dobře přijat. Tento následující nízkorozpočtový snímek je tedy jen další v řadě honičkového spektáklu, který se v oblasti kaskadérských scén spíše drží při zemi, bouračky jinak samozřejmě jsou, a jen udržuje danou zábavnost, která má v mnohých scénách co do činění až s burleskou. Každopádně i tak nastalo spíše divácké zklamání, což bylo právě po předchozím úspěšném filmu docela překvapivé. Inu, Howard neměl vstupovat do stejných žánrových vod. Film se tedy nestal klasikou, ale stále má svou energii vůně benzínu, všudypřítomného prachu, naivního chování a jistého výsměchu.