Mezi kulty jako "Halloween" a "Pátek třináctého" nevýrazná vyvražďovačka o zabijáckém Santa Clausovi. Obdivuhodné, že i něco takového může mít několik pokračování.
Osmdesátá léta byla v oblasti hororů ve znamení vzniku několika slasherů, ze kterých vznikly úspěšné i zapomenutelné filmové série a tak by byl div, kdyby se námět také neodehrával v období vánoc. A jedná se o tzv. vykořisťovatelský slasher, který nepřináší iluze o velkoleposti. Motiv je značně jednoduchý, avšak postačil. Vlastně ani není divu, neboť se jedná o nízkorozpočtový filmový projekt, takže po vizuální stránce podle toho vypadá. Pokud je malé dítě, těšící se na dárky od Santa Clause, svědkem vraždy svých rodičů právě někým takovým, není divu, že se u něj projeví trauma z vánoc a strach ze Santy. A když je navíc jeho výchova v katolickém sirotčinci vedena osobně Matkou představenou v přísném režimu, není divu, že mu jednoho dne v hlavě přeskočí a vydá se na krvavou cestu plnou obětí. A stačí k tomu málo. Na požádání se v době štědrého dne převléknout za Santu Clause a přijímat děti. To už je samozřejmě v dospívajícím věku, ale na jeho psychice se nic nezměnilo. Zápletka jasná, překvapení žádné, ale film ve své době šokoval natolik, že došlo k protestům před americkými kiny právě kvůli zobrazování Santa Clause v pozici masového vraha se zakrvácenou sekerou v ruce. Filmová pecka to rozhodně není a zub času na kvalitě také udělal své, takže obzvlášť dnes nijak zvlášť neohromí, Shlédnutí je tedy možné snad už jen z nostalgie.
Možná zásadní slasher osmdesátek, který zajeté schéma obrací naruby a triumfuje zvláštním vytěžením brakové psychologie. Už od druhé scény s dědou film nabere zneklidňující ráz a následky i kypření dětského traumatu zobrazuje možná vyumělkovaně s ohledem na subžánr, ale zato s až překvapivou účinností. Dobré dvě třetiny pak veškeré dusno překlápí v klasický béčkový cynismus, což je naštěstí dost zábava se sebejistou režií a kupou skvělých nápadů. Zářný důkaz, proč jsou tyhle 80s horory pro tolik lidí kultovní a pro řadu špičkových filmařů tak formativní. A navrch ještě černohumorné ambivalentní zakončení.