Na anglické městečko Midwich zapůsobí tajemné silové pole, které způsobí, že všichni v dosahu jeho účinku usnou. Každá žena v produktivním věku poté otěhotní, včetně dospívajících dívek a žen, jejichž muži nebyli v té době přítomni. Všechny porodí blonďaté, mimořádně inteligentní děti, které ale trpí naprostým nedostatkem emocí. Když se pak vesničané ve strachu spojí, děti prokáží neobyčejnou schopnost kontrolovat jejich vědomí a semknou se proti všem, kdo by je chtěli ohrožovat.
V anglické vesničce Midwich se náhle začnou rodit světlovlasé děti s rozzářenýma očima a začnou se chovat podivně. Prostě neobvykle vůdcovsky a nadřazeně. Snímek načínající šedesátá léta pokračuje v řadě nejrůznějších sci-fi filmů padesátých let, který se i přes známou šablonu záhadologie přeci jen jedním odlišuje. V rámci hrozby nejsou použití žádní vědci, žádné mimozemské organismy, ani další monstra. Děti. Jen obyčejné děti plné roztomilosti a pro ně typické naivity, ve skrytu duše skrývající hrozbu, která by nikoho ani ve snu nenapadla. I když je fakt, že jedna hojně používaná schopnost je použita opět a je to síla mysli. Její ovládání a čtení myšlenek. Scénář napsaný na základě knihy ´Midwichské kukačky´ autora Johna Wyndhama, který byl ve své době něco jako v osmdesátkách Stephen King. Kniha samozřejmě vyšla i u nás. Takže jak je v příběhu ukázáno, pokud najednou celá vesnice ztratí vědomí, lze v následujících dnech čekat něco nekalého. Jen včas přijít na to, co. Zvláštní na celé události je už ten fakt, že dojde k početí několika žen, aniž by měly s někým sexuální styk. Avšak nejedná se ani o Boží zásah, ani o mimozemský. Tajuplnosti je tak učiněno za dost. Velmi znepokojující odvětví příběhu je postaveno na atmosféře své doby, která tak tomu dává svůj jedinečný dobový aspekt. O lecjaké násilnosti v podobě gore a jiné hrůzy se tu dočkat nelze. Vše je stavěno na poutavé inteligentnosti povznášející zajímavý až mrazivý thriller povznášející hrůzu daných skutků. Nejzajímavější je v zákrytu duše všeho dějství varující zpráva o hrozbě nacismu, který se také před válkou plížil nevinně. Jako ty děti, kteří vzhledově vypadají jako vytoužení Árijci a stejně jako nacisté se nemálo chladně chovající ke všemu a ke všem. Hodně se tu naznačuje ovládání člověka, což dle historických pramenů použil v nějakém projevu samotný Adolf Hitler. A když se vezme v potaz pomalé zničení vesnice, jakoby se jednalo o odkaz na Stalingrad již v probíhající druhé světové válce. Tady je zřetelně jasně poznat, že literární autor John Wyndham jakoby povznesl myšlenku Karla Čapka a pojal své varující příběhy stejně jako on. Pro porovnání Čapkovu Bílou nemoc, Krakatit či Válku s Mloky snad zná každý. Snímek má své přednosti a je to klasika s výpovědí, která ve své podstatě platí v každé době.
Námět dalece převyšuje provedení, které je poněkud toporné a neozvláštněné. Poplach, který ve mně vzbudil naprosto nezvládnutý začátek, se naštěstí časem uklidnil a ke konci už to bylo jen lepší a lepší. A vyšplhalo se to až k velmi slabým čtyřem hvězdám, protože ta myšlenka je zkrátka strašně chytlavá a starším filmům na to dokážu naletět. Po zhlédnutí Carpenterovy zpackané verze jsem tuto ještě o něco víc docenil.