Dr. Henry Jekyll je inteligentní a pracovitý, ale zároveň upjatý a své práci oddaný vědec. Když ho jeho přítel sir George Carew vezme na představení, kde vystupuje smyslná slečna Gina, rozhodne se oblouzněný Jekyll, že od sebe oddělí dobré a špatné stránky člověka. Jeho snahy jsou úspěšné, a tak vzniká jeho zlé alter ego – pan Hyde. Když se doktor nekontrolovatelně mění z Jekylla na Hydea, hrozí nebezpečí. Snímek Dr. Jekyll a pan Hyde Johna S. Robertsona, který mnozí považují za první velký americký horor, umožnil divadelní legendě Johnu Barrymoreovi předvést svůj první virtuózní výkon na filmovém plátně. Tato verze dr. Jekylla a pana Hydea, v níž se mísí kouzlo dávné kinematografie s ponurým naturalismem, je jednou z nejvěrnějších adaptací slavného Stevensonova příběhu, který vypráví o neúspěšných snahách vizionářského vědce odhalit lidská tajemství, jež se skrývají pod slupkou našich civilizovaných duší. (Film Europe)
Němé filmy mohou být stejně plnohodnotné jako ty zvukové, to ale neznamená, že se mohou navzájem ve všech ohledech nahradit. Dr. Jekyll and Mr. Hyde ukazuje, jak to dopadlo, když si filmaři vybrali naprosto nevhodný námět. Je to moc složitý příběh a nelze ho vyprávět pouze obrazy. Takže tu máme první polovinu plnou zbytečných pokojových scén, které nedokáží připravit atmosféru pro proměnu v horor. Vlastně to stojí na častých mezititulcích, což je rozhodně chyba. Jistě, najdeme několik působivých scén, celkově jde ale o film, který si ukousl přílišné sousto.
Týmto si podľa mňa tvorcovia ukrojili až moc veľké sústo. Podobne ako pri iných filmoch z daného obdobia posúvam mieru tolerancie ale teraz ma to fakt nebavilo. Hlavne prvá polovica skáče z jednej scény na druhú zbytočne rychlo. Do toho neustále vyrušuje množstvo doprovodnych titulkov ale jednu vec musím uznať. Pár momentov keď sledujeme Mr. Hydea je naozaj pôsobivých.