Krásný film o zlatokopech.. krásně zpracovaná změna charakteru jednotlivých postav při bohatnutí. Líbil se mi i "žebrácký" začátek. Horší už to potom bylo s mexických bandity a akčními pasážemi. Celkově je to moc pěkně dobrodružné drama, nemohu však dát více, než 70%.
Abych řekl pravdu, docela mě zklamalo, jak předvídatelný a místy toporný ten film je. A rok 1948 není středověk, takže nějaká doba vzniku mě neoblafne. Ano, má to povětšinou atmosféru, ale postavy jsou hrozně jednorozměrné, děj je málo zábavný, málo chytrý i originální. Většina motivů je naprosto ponechána ladem. Veškerá síla stojí na námětu, což filmu jako adaptaci knihy nemůžu moc přičítat. Slušná žánrovka - toť vše.
Producent filmu Jack Warner poté, co film viděl, řekl, že je hnusný. Ukázalo se, jak hluboce se mýlil. Film se stal kasovním trhákem a uspěl i na Oskarech. Hustonovi si odnesli hned 3 Oskary – John za režii a scénář a Walter za herecký výkon ve vedlejší roli. Bylo to poprvé, co Oskary získal otec se synem. Po tomto fenomenálním úspěchu se Jack Warner nechal slyšet, že je to jeden z nejlepších filmů, který udělal. Film je také mimořádně citovaným dílem a Paul Thomas Anderson řekl, že při režírování Až na krev si tento snímek pouštěl každou noc před spaním a upřímně z jeho filmu je to vidět.
Poklad na Sierra Madre je přesně ten vzácný typ snímku, na kterém se shodnou jak kritici, tak diváci, že patří mezi nejzajímavější filmy, které kdy byly natočeny.
Precizní studie charakterů obyčejných lidí v situaci, která by rozeštvala možná i Pata a Mata. Jedinečné herecké výkony veterána Waltera Hustona, jehož energický zlatokop dokonale ztělesňuje pocity propuknuvší zlaté horečky, a legendy Humphreyho Bogarta, který snad poprvé vyměnil švihácký oblek a uhrančivý pohled za ošuntělý kabát a hrůzu nahánějící škleb člověka, kterému nalezený poklad zatemnil mozek a probudil v něm číhající zlo. John Huston diriguje své vrcholné dílo s precizností sobě vlastní, přičemž neopomíná zdůraznit tehdejší filmový trend plný westernových přestřelek a nečitelných hrdinů, a současně se ponořit hluboko do lidské duše a zkoumat její nejzákladnější přirozené aspekty. Výjimečný snímek, pro který je jedna projekce málo a který lze jen stěží srovnat s něčím, co kdy americká kinematografie vyprodukovala.
Drama o třech zlatokopech, v nichž brzká vidina velkého bohatství dá narůst chamtivosti, která vede k podezíravosti, která zas znemožňuje postavám efektivně překonávat překážky nebo jim vyloženě klade klacky pod nohy... Protagonista (Bogart), na něhož to nejvíc doléhá, je docela dobře psychologicky uchopitelný, ač se to na první pohled nemusí zdát kvůli jisté zkratkovitosti a nedostatečné prokreslenosti. Poznáváme ho jako poflakujícího se tuláka přežívajícího z almužny. Když se mu pak naskytne příležitost těžit zlato, tak ho nejspíš tvrdá dřina frustruje, což vede výbuchů vzteku, které ve spojitosti s lakomstvím vzešlé z vidiny velkého bohatství vede k paranoie, které jeho dva kolegové toliko nepropadají. Takhle si vysvětluji, proč se děje, co se děje. Osobně bych ale ve scénáři více rozvinul postupné kažení charakteru, nárůst nedůvěry a rozpad společenství. Film by měl větší psychologickou hloubku, působil více uvěřitelněji a byl by více tematicky vtahující. Divák totiž nemusí příliš chápat, proč u protagonisty dochází k těm výbuchům vzteku, proč své kolegy tak agresivně obviňuje, když mu vlastně ani nedali důvod. Působí to poněkud zkratkovitě. Já bych citlivější built-up ocenil. Přesto se stále jedná o dobrý film. Dávám "jen" 3/5, protože nehodnotím podle doby vzniku a film stále má řadu nedostatků. Kupříkladu ta jedna přestřelka za nic nestojí, protože filmaři v těchto dobách neuměli točit akci (neberu teď v potaz fyzicky akční komedie němé éry). Výsledek tedy bývá slabý, ale zde to příliš nevadí, jelikož se nejedná o akční film. Ze třicátých, čtyřicátých a padesátých let jsem viděl jen pár filmů (nehrnu se do nich, protože mě většinou otráví), ale tenhle je jeden z těch lepších, jelikož je tematicky zajímavý - naopak není otravně melodramatickej, protože zde chybí romantická linka a film naštěstí nekončí trapným happy endem. Výsledkem je počin, který i po 75 letech utáhne diváka z generace Z.