Na dva tulácké smolaře (Humphrey Bogart a Tim Holt) a mrzutého zlatokopa (Walter Huston) se usměje štěstí a objeví zlato. Ovládne je chamtivost, která zcela pomate jejich mysl. Film získal dva Oscary, za režii a scénář. Bogart sice nedostal žádnou cenu, ale jeho výkon ve filmu je oceňován dodnes. Film neztratil nic ze své působivosti a o půl století později byl Americkým filmovým institutem vybrán mezi 100 nejlepších amerických filmů všech dob.
Krásný film o zlatokopech.. krásně zpracovaná změna charakteru jednotlivých postav při bohatnutí. Líbil se mi i "žebrácký" začátek. Horší už to potom bylo s mexických bandity a akčními pasážemi. Celkově je to moc pěkně dobrodružné drama, nemohu však dát více, než 70%.
Abych řekl pravdu, docela mě zklamalo, jak předvídatelný a místy toporný ten film je. A rok 1948 není středověk, takže nějaká doba vzniku mě neoblafne. Ano, má to povětšinou atmosféru, ale postavy jsou hrozně jednorozměrné, děj je málo zábavný, málo chytrý i originální. Většina motivů je naprosto ponechána ladem. Veškerá síla stojí na námětu, což filmu jako adaptaci knihy nemůžu moc přičítat. Slušná žánrovka - toť vše.
John Huston si vystřelil z Bruce Bennetta: nechal ho stále dokola opakovat scénu, ve které zhltne jídlo - byl přitom spokojený už s prvním záběrem, kamera neběžela, chtěl jenom vidět, kolik jídla je schopen do sebe Bruce nacpat. Když se fórek provalil, tak mu dal Huston korunu vyhlášením přestávky na oběd.
Ihned po rozběhnutí natáčení v mexickém Tampicu byla produkce napadena místní vládou za to, že se film vyjadřuje nelichotivě o Mexiku (příčinou byl lživý článek v jedněch mexických novinách). Dva z Hustonových spolupracovníků zaintervenovali u mexického prezidenta a obvinění bylo staženo.
V roce 1947 začal Humphrey Bogart ztrácet vlasy. Dílem kvůli hormonální kúře (toužili s Lauren Bacallovou po dítěti), dílem kvůli nemírnému pití a špatné životosprávě. V době natáčení měl už pleš a ve filmu nosí umně zhotovenou paruku.