Články o Paříž, Texas

Máme ikonickým filmům propadat, nebo bychom měli spíš hledat nové kvality a (pop)kulturní kanonizaci nepodléhat? To je otázka, se kterou se pere každý cinefil. Karlovy Vary navíc nejdou natáhnout do nekonečna, člověk tedy i čistě prakticky stojí před otázkou, jestli upřednostnit osvědčenou klasiku, jež je takřka zárukou podnětného zážitku, ale hypoteticky ji lze zhléhnout kdykoliv, nebo píchnout prstem do programu a vyrazit na neznámé lotyšské drama, které po skončení festivalu navěky zmizí z našeho dosahu. Ideální je asi jít v tomhle případě zlatou střední cestou a náhodná setkání namíchat s těmi osvědčenými. I letos na nás z programu KVIFF vyskakuje hned několik ikonických filmů, podívejme se na ty hlavní.

Američané už dávno vstoupili do volební sezóny, jež se nese jednak v duchu obecné frustrace nad oběma kandidáty, jednak nejistoty ohledně toho, jestli vítězství kteréhokoliv z opotřebovaných seniorů vyřeší ostrý politický a ideologický rozkol v zemi. Ta po minulých volbách zažila poněkud amatérský a k neúspěchu předem odsouzený pokus o převrat a britský režisér a scenárista Alex Garland nyní nabízí spekulativní situaci, kdy agrese neskončí u několika zmatených konspirátorů bloudících Kapitolem, ale promění se v plnohodnotnou Občanskou válku (Civil War). Co tento film říká o Američanech a co si z něj můžeme vzít my?

Po uvedení na festivalu v Karlových Varech zamířil do české distribuce vítěz letošního Berlinale, dokument Na lodi Adamant. Dvaasedmdesátiletý francouzský režisér Nicolas Philibert v něm sleduje klienty denního stacionáře pro lidi s duševními problémy kotvícího na řece Seině uprostřed Paříže. Výsledný tvar, který představuje publiku, lze nejen velebit jako originální pohledy na svět kupící poctu jinakosti, ale i kritizovat pro dramaturgickou neukotvenost a eticky sporné zacházení se záběry pacientek a pacientů.

2. část - Ukončení nouzového stavu je v České republice stále v nedohlednu a lidé jsou tedy nuceni trávit veškerý volný čas ve svých domácnostech. Patříte-li k těm, pro něž je tento scénář den ode dne více a více nesnesitelný, možná se rádi odreagujete u následujících filmových děl, jejichž protagonisté jsou doslova na cestách.

Ve čtvrtek 25. října byl v Jihlavě zahájen 22. ročník Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Kromě jiných lákadel se mohou diváci těšit na vůbec první snímek v dějinách, kdy představitelé Vatikánu s papežem Františkem v čele otevřeli "dveře" filmařům.

Novinka Wima Wenderse (Paříž, Texas; Nebe nad Berlínem, Pina) je snímkem, který má na jednu stranu velké plusy: za kamerou oceňovaný zkušený režisér a před kamerou velmi charismatický hlavní herec, James McAvoy. Ale na druhou stranu má i spoustu slabin: podivný scénář od Erin Dignam, příliš snahy o hlubinné filosofování a Alicii Vikander v roli sebevědomé, až nepříjemně macho profesorky "matematické biologie", která jí prostě nesedí.