27 filmů, které vás zaručeně vytrhnou z pocitu izolace

Hned na úvod se sluší použít žánrové zaškatulkování 'road-movie', tedy snímky, jejichž příběhovou kostrou je cestování skupinky postav či jediného protagonisty za určitým cílem, za láskou, divočinou či jen za tím nenahraditelným pocitem svobody. Takové filmy budou pochopitelně tvořit velkou část seznamu, který ale zahrne také příběhy, jež motiv silnice zcela či většinově vynechávají - útěkem z izolace ostatně může být i putování divočinou či hledání klidu a míru v místech, kde lidská společnost, momentálně zahalená do roušek a obav, nevrhá na jednotlivce takřka žádný fyzický či psychický útlak. V této části si představíme dalších 9 snímků, při jejichž sledování zaručeně uniknete z osidel svých monotónních domácích aktivit. Základním motivem bude každopádně putování a zůstaneme výlučně u pozitivněji pojatých příběhů, byť i některé výjimky (bez nichž by tento článek zkrátka nemohl existovat) potvrzují pravidlo.

Jeden z vůbec nejoceňovanějších zástupců road-movie je navzdory spíše hořkému vyznění bezesporu duševně osvobozujícím snímkem, který by měl před smrtí zakusit každý divák. Za doprovodu hezké hudby Hanse Zimmera a v přesné režii Barryho Levinsona se vydáváme na nezapomenutelnou projížďku s dvojicí skvěle napsaných i zahraných postav, jejichž rozdílné životní potřeby splývají do emocionálně i myšlenkově výrazné rodinné zpovědi. Každý v prvé řadě vyzdvihuje fenomenální výkon Dustina Hoffmana, což je pochopitelné a zasloužené, ale Rain Man je silný i v celkovém uspořádání a citlivém vyprávění a představuje ideální možnost ke vkusnému odreagování a přilnutí k postavám, které divák se zájmem následuje.

Přestože už ani nedokážu přesně určit, kdy jsem Šťastlivce viděl naposledy, stále k nim chovám vřelé a relativně živé vzpomínky. Možná to bude z velké části způsobeno mou platonickou láskou k Rachel McAdams, která zde opět naplno prodává své vrozené sympatie a krásu (a talent!), ale mimořádně se povedl také příběh, spojující tři válkou poznamenané charaktery na jejich cestě za různými cíli, během níž zažívají neočekávaná setkání a vytváří se mezi nimi silné vazby. Film zvládá dobře skloubit drama s pozitivním nádechem a sarkasmem, dialogy se hezky poslouchají, a jelikož Rachel doplňují protřelí sympaťáci Michael Peña a Tim Robbins, není důvod k obavám, že by příběh nedostál svému názvu a neudělal z diváků alespoň na chvíli šťastné a spokojené lidi.

Nepočítáme-li televizní Duel, který rovněž splňuje parametry road-movie, ovšem pro jeho hororový charakter se do seznamu nehodí, Sugarlandský expres je prvním celovečerním počinem Stevena Spielberga a zároveň posledním malým filmem před Čelistmi, které z něj udělaly režisérskou megastar. Jde o příběh mladého páru, který ujíždí Amerikou za účelem osvobodit vlastní dítě od pěstounů, přičemž nedopatřením unese mladého policistu a v patách mu je čím dál početnější zástup policejních vozů. Více než dobrodružstvím o osvobozující cestě je snímek přeci jen generačním dramatem o svých postavách, jejichž putování je zkoumáno z různých úhlů, takže se divák může pouštět do vlastních interpretací. I tak ale pojem 'dobrodružný' nelze v souvislosti s filmem vyškrtnout, neboť Spielberg za kamerou už tehdy čaroval a zasloužil se o to, že si lze celý příběh jako neotřelé dobrodružství skutečně užít.

V minulé části jsme zmínili sibiřského lovce, tentokrát bude vyslancem v divoké a nelítostné divočině americký Jeremiah Johnson v nezapomenutelném ztvárnění Roberta Redforda. Snímek Redfordova dvorního režiséra Sydneyho Pollacka nás zavádí do druhé poloviny 19. století do čarokrásného prostředí, v němž si stále drží hlavní slovo indiánské kmeny a tradice a přežijí jen ti, kdo se jim umí přizpůsobit, stejně jako náročnému klimatu a nebezpečné zvěři. Zatímco první polovina je věnována převážně onomu poznávání místních poměrů a způsobů, jimiž se lze udržet naživu, v druhé půlce se rozvíjí osobní příběh o pomstě. A byť je film plný sugestivních výjevů a líčí nemožné soužití původních obyvatel s bílými osadníky, každý divák jistě při jeho sledování zatouží alespoň na chvíli po tom, aby si sbalil svých pět švestek a šel si postavit srub do majestátních zalesněných kopců.

Ani bláznivá cestovatelská komedie nemůže chybět. A ačkoli je kandidátů samozřejmě více, já osobně si v prvé řadě vždy vzpomenu na Vinnieho Jonese coby šíleného fanouška Manchesteru United, popřípadě na slovenského hoteliéra Miroslava Táborského, pro něhož představuje americký čtvrťák fantastické bohatství. Asi bychom měli být na Spojené státy uražení za to, jak buransky nahlíží na především východní část Evropy, ale když Eurotrip je natolik nápaditou, dynamickou a upřímně naivní zábavou, že se prostě zlobit nelze. Kdo neviděl a chce se jen bez přemýšlení pobavit, tomu nemohu než doporučit - tohle je ten typ komedie, kde mnozí u dvou vtipů během dvaceti vteřin jen nadzvednou obočí, ale ten třetí fór už skoro zaručeně způsobí záchvat smíchu. Humor je přeci lék, a že je občas trochu pokleslejšího rázu, to se dá snadno odpustit. Vše horší zde navíc vynahrazují perfektní a nečekaná camea známých tváří, která vás prostě musí bavit odkrývat.

Poslední dvě generace si možná při vyslovení názvu slavného románu Julese Verna vybaví filmovou verzi s Jackie Chanem, která jistě má své specifické kouzlo, ale přeci jen se ani zdaleka nechytá na velkou klasiku z roku 1956, v níž si Philease Fogga s elegancí jemu vlastní vystřihl David Niven. Jde o typicky velikášský projekt padesátých let, v němž se na ničem nešetřilo, lokace jsou nádherné a různorodé, camea slavných tváří jsou samozřejmostí (nejvíce potěší určitě legenda němé grotesky Buster Keaton) a délka se šplhá ke třem hodinám - snímek se tak bohužel nevyhne několika hluchým a protahovaným pasážím, ovšem jeho vizuální stránka je stále nádherná, a chcete-li filmový program na celé odpoledne, těžko budete shánět lepšího kandidáta. A když u televize stihnete ještě vyžehlit prádlo, nebude to v tomto případě zase tolik vadit.

Nebývale přemýšlivý a rozměrný snímek natočil podle scénáře Sama Sheparda německý režisér Wim Wenders, který se skrze něj mohl vyjádřit ke stavu americké společnosti. Sledujeme postavu Travise Hendersona (životní role Harryho Deana Stantona), jenž se po čtyřech letech náhle vynoří z pouště a musí znovu najít cestu ke společnosti i ke svým nejbližším. Tentokrát nesmí divák očekávat dynamickou jízdu rozpálenou texaskou přírodou, nýbrž pomalejší rozjímání nad rodinnými hodnotami a hledání především sebe sama a své minulosti. Jako oplátka za trochu trpělivosti však následuje nevšední a silný divácký zážitek, korunovaný krásným a hluboce lidským zakončením. A ta příroda je koneckonců také moc hezká.

Novozélandský režisér Taika Waititi je poslední dobou v Hollywoodu na roztrhání a platí za možná nejcennější komediální zboží. Než se ale vrhl na třetího Thora, vypustil do světa rozpustilou dobrodružnou rozprávku o sirotkovi, který společně s jeho nevrlým pěstounem uniká bujným pralesem před sociálkou a strážci zákona. A jak je u Waititiho zvykem, neobejde se to bez ztřeštěného humoru, roztomile natvrdlých a stylizovaných postaviček, nadějeplného poselství a odkazů na domácí i světovou kulturu. Hon na pačlověky je ideálním relaxem a dobrodružstvím na zahnání nudy či špatné nálady a svým formálním uchopením představuje celkem ojedinělý tvůrčí úkaz, který by neměl být ve světě přehlížen (a také nebyl). Hlavní role si navíc užívají prostořeký mladík Julian Denninson (jehož jsme mohli spatřit i ve dvojce Deadpoola) a veterán Sam Neill, kterého představovat netřeba.

Těžko najít příhodnější dobu na projekci filmu, jehož náplní je takzvaný 'wish-list', tedy seznam nejvytouženějších či nejšílenějších aktivit, které by řada lidí chtěla před smrtí vyzkoušet. A byť celým snímkem v režii spolehlivého Roba Reinera prochází melancholický a nezvratný pocit blížícího se konce, diváka přeci jen v prvé řadě převálcuje vypravěčský elán, radost ze života, objevování nových míst a činností a samozřejmě také silný vztah dvou ústředních postav s tvářemi Jacka Nicholsona (v jeho poslední velké roli) a Morgana Freemana. Čekáte-li obyčejnou bláznivou komedii, jste vedle - jak už ostatně značí i luxusní tvůrčí zázemí, tenhle osudový trip je mnohem komplexnějším a inteligentnějším zamyšlením nad životem a smrtí, i když zábavu a nějaké to ryzí filmové dobrodružství si u něj také rozhodně užijete.

Doufám, že jste nalezli nějakou inspiraci. Posledních devět 'únikových' kandidátů si představíme zanedlouho ve třetí a finální části.

Poznáte nejslavnější filmy Harrisona Forda?