Nostalgie

76%
Nostalgie
Spisovatel Andrej Gorčakov, jenž je v Itálii ponořen do studia života a díla ruského skladatele Sosnovského, je stižen návalem stejné choroby, jež rozdírala již hudebníkovu duši - nostalgií, typicky ruským steskem po rodné zemi, z níž se lze vyléčit jedině návratem. Vize domova, probíhající před Andrejovým vnitřním zrakem, dokumentují stav jeho nitra, jež najde spirituální protějšek v postavě italského podivína Doménica. Ten v přesvědčení o hrozící zkáze světa naléhá na Andreje, a přiměje ho k symbolickému rituálu v lázeňském bazénu, po jehož vykonání údajně bude svět spasen. Andrej po obětování klesne k zemi ve chvíli, kdy Doménico před zraky duševně postižených diváků na římském náměstí páchá autodafé. V Tarkovského příběhu dojde Andrej Gorčakov k vnitřnímu smíru až v závěrečném imponujícím obraze, v němž se završuje mystická linie živlů ohně a vody, procházející Nostalgií.



Chrustyn
Chrustyn
44 045 bodů
4
Tarkovskij a jeho italská, intelektuální poezie, ve které bych možná i našel nějaké poselství, pravdu nebo pohled na život ale to bych se nesměl tak nudit. Na druhou stranu je zde řada úžasných a neskutečně atmosferických obrazů, které mě donutily film dokoukat.
kunafix
kunafix
20 062 bodů
0
Jako vždy. Zdlouhavej "děj" o ničem, takže to vlastně ani děj nemá. Akorát, že tentokrát je to v italštině. Ta ženská byla dokonalá pi*a, ale v jednom měla pravdu. Že ten chlap ze sebe dělá intelektuála. A pokud jsem dobře pochopil to, že když se jmenoval Andrej, tak měl představovat režiséra, tak ten si taky hraje na intelektuála. Možná taky je, ale mě se jeho filmy nelíbí. Jestli se někdy nějaká skupina lidí shodla, že je umělec, tak to neznamená, že ho budu uctívat jako ten, kdo to vymyslel. Pro mě je to jenom podivín a ztracenec, co chce být zajímavej tím, že dělá takový natáhlý filmy s dlouhejma záběrama a i když si hezky hraje se světlem a pohybem kamery jakoby vchází do děje, tak mě to neoslovuje. Pro mě je totiž hlavní děj, stravitelnost filmu a smysluplnost. A to mi u všech jeho filmů chybí. A taky to není skutečné. Všichni se vždy chovají uměle. Takže není divu, že hodnotím jako odpad a v tomto případě ne jako obyčejný odpad, ale jako odpad největší.
Smazaný uživatel
0 bodů
8
Na Tarkovském mám rád všechno to, co tak nesnáším na psané poezii. Ta je (zbytečně) komplikovaná, vyžívá se v přehnaných emocích, není jí pokaždé rozumět a vždy by šla (minimálně) o polovinu zkrátit. Takové jsou i Tarkovského filmy a překvapivě mi to nevadí. Spíš ale, než že by se mi jeho filmy líbily, jsem jimi tak trochu fascinovaný. Hodnocení je zcela mimo mísu, i když na rozdíl od Zrcadla nebudu takový zbabělec a nějaké přiřadím.

Dodatečné informace

Původní název:
Ностальгия (více)
  • Itálie Nostalgie
  • Itálie Ностальгия
  • Itálie Nostalghia
  • Itálie Nostalghiya
  • Itálie Nostalgia
  • Itálie Nostalgija
  • Itálie Nosztalgia
  • Itálie Viaggio in Italia
  • Itálie Νοσταλγία
  • Itálie Носталгия
Premiéra v ČR:
22. 1. 1998
Země původu:
Itálie, Sovětský svaz
Přístupnost:
15+
Rozpočet:
0,88 mil. USD
Tržby:
0,31 mil. USD (celosvětově)

Podobné


  • Odkaz na tento film najdeme mimojiné i v britsko-německém dramatu S tebou i bez tebe (2001), kde je zmíněn během konverzace o Tarkovském.