Egotický saxofonista a mladá zpěvačka se setkávají v den Vítězství nad Japonskem a vydávají se na strastiplnou a nejistou cestu lásky, zatímco jejich kariéry začínají pomalu stoupat vzhůru.
To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát.
Film New York, New York (1977) je příběh z poválečné Ameriky, kde se žárlivý saxofonista Jimmy Doyle (Robert De Niro) zamiluje do zpěvačky Francis Evansové (Liza Minelli). Asi nejotřesnější Scorseseho propadák, který se mě osobně vždy velmi líbil je v prvé řadě další poctou slavné hodině americké kinematografie, tedy klasickým muzikálům. Diváci i kritici však nevěří hlavním postavám a ani Robert De Niro zde pro většinu diváků ztrácí osobní kouzlo. Na druhou stranu, i na první pohled jasná prohra je ve Scorseseho tvorbě dalším důležitým krokem k jeho pozici legendy.
Píseň 'New York, New York', kterou ve filmu zpívá Liza Minnelli, se stala jednou z nejznámějších písní o New Yorku a později ji proslavil Frank Sinatra.
Film 'New York, New York' je známý svým experimentálním přístupem, který kombinuje muzikálové prvky s dramatem, což bylo pro Scorseseho netypické.
Píseň "New York, New York", kterou zpívá Liza Minnelli v závěru, byla napsána speciálně pro tento film. Teprve rok po jeho uvedení ji celosvětově proslavil Frank Sinatra.