„Každý člověk je někdy vtipný, někdy dojemný a někdy směšný.“ Ve věku 82 let zemřel herec Josef Abrhám

Josef Abrhám se narodil 14. prosince roku 1939 ve Zlíně. Nejprve studoval v Bratislavě herectví na VŠMU, následně přešel na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1962. Tři sezóny strávil v Divadle československé armády (dnešní Divadlo na Vinohradech). Jeho divadelní kariéra byla nicméně celoživotně spjatá s Činoherním klubem, kde vystupoval až do roku 1992 a získal si mimořádnou pozornost diváků i kritiky.

V Činoherním klubu se setkal s partou talentovaných herců a přátel, o čemž Abrhámův syn Josef natočil dokumentární snímek Hoteliér (2013), v němž vystupují například Jan Kačer, Pavel Landovský, Vladimír Pucholt, Abrhámova milovaná žena Libuše Šafránková nebo Nina Divíšková. Josef Abrhám krátce účinkoval též v Národním divadle, po dvou letech, roku 1994, angažmá nicméně ukončil.

Abrhámova první filmová role byla v černobílém snímku Strop, kterým v roce 1961 absolvovala Věra Chytilová FAMU. Velké role na sebe nenechaly dlouho čekat, Abrhám si zahrál například ve válečném dramatu Zdeňka Brynycha Transport z ráje (1962), dramatu Křik (1963) Jaromila Jireše či v psychologickém snímku Dita Saxová (1967) režiséra Antonína Moskalyka.

Následovala komedie Jiřího Krejčíka Pension pro svobodné pány (1967), kriminálně laděná komedie Partie krásného dragouna (1970) nebo Holka na zabití (1975), kde si zahrál po boku Dagmar Veškrnové.

Ke komediálnějším a diváky vzpomínaným rolím Abrháma přivedla spolupráce s duem Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, s nimiž debutoval ve snímku Marečku, podejte mi pero! (1976). Nezapomenutelné jsou Abrhámovy postavy v Kulovém blesku (1978) a komedii Vrchní, prchni! (1981). Josef Abrhám si zahrál též v kultovním muzikálu Trhák (1980), který s Ladislavem Smoljakem režíroval Zdeněk Podskalský.

Na sklonku 80. let ztvárnil spisovatele Karla Čapka ve snímku Člověk proti zkáze (1989). Svým způsobem symbolicky vyzněla jeho role falešného knížete v komedii Jiřího Menzela Konec starých časů (1989), která přišla do kin těsně před pádem reálného socialismu, ač sama pojednávala o změně staršího režimu.

S Jiřím Menzelem pokračovala spolupráce i na Žebrácké opeře (1991) podle divadelní hry Václava Havla, kde si zahrál asi svou nejzápornější roli v kariéře. Zároveň byl Abrhám i představitelem Ferdinanda Vaňka v Havlově autobiografické hře Audience (1990).

Roku 1994 obdržel Českého lva za úlohu policisty v muzikálu Jana Hřebejka Šakalí léta (1993). Později zaujal ve válečném dramatu Všichni moji blízcí (1998) či v Krásce v nesnázích (2006), kterou navázal další spolupráci s Janem Hřebejkem. Televizní diváci a divačky na Josefa Abrháma vzpomenou především jako na primáře Arnošta Blažeje ze seriálu Nemocnice na kraji města.

V Odcházení (2011) Václava Havla ztvárnil Josef Abrhám jeho alter ego. Rozhovory dával výjimečně, na natáčení s Havlem nicméně vzpomněl pro Prachatický Deník roku 2011. „Každý člověk je někdy vtipný, někdy dojemný a někdy směšný. Takový je život a tak jsem chtěl svou roli hrát. Bez těchto poloh by byla pouhou karikaturou,“ pronesl na adresu své filmové postavy z Odcházení. „Herec je zranitelný uzlíček nervů, atakovaný padesáti lidmi za kamerou, světlem a ještě vás u toho zvedají na laně. Jen velikou kázní se to dá vydržet. Jednu takovou tirádu jsem sjel a on (Havel, pozn. redakce) říká: ‚Výborně, řekl jsi to úplně přesně celé.‘ Já na to: ‚Taky jsem se to rok učil.‘ To se nedá naučit za týden, to si musíte natlouct do hlavy, abych vám to mohl říct ještě teď. Je to jako když Shakespeare mluví.“

Publicista Petr Fischer, který na svém facebookovém profilu pravidelně zveřejňuje citáty a výroky slavných osobností, Josefa Abrháma připomenul následovně: „Tím, že se umím vžít do situace druhých lidí, dokážu ustát i hodně vyhrocené situace a mívám pochopení pro různé lidské výkyvy. Pokud se ale překročí rozumná mez a mě daná věc zasáhne, pak je zle.“

Abrhámův výrok platí do puntíku. Často ztvárňoval muže s problémy, kteří se musí kontrolovat a držet na uzdě, vystupují s grácií, ale ve vyhrocených situacích u nich dochází k explozi a všemožným výbuchům, ať už hněvu, roztomilé opilosti, neurvalosti či křiklounství. Abrhámovy výstupy však nikdy nepůsobily humpolácky, byl to muž sebejistých gest, člověk s jeho postavami často soucítil. Možná právě proto, že podobně empatický a citlivý byl i sám jejich herecký představitel.

Abrhámovou manželkou byla od roku 1976 herečka Libuše Šafránková, která zemřela loni v červnu. Citlivého Josefa tato ztráta mimořádně ranila a jistě má svůj podíl na jeho letošním odchodu.

Josef Abrhám a Libuše Šafránková měli mimořádný vztah, neboť jako manželé a herci vyžadovali, aby je režiséři společně obsazovali do filmových rolí. Mezi vrcholy jejich času stráveného na place patří výše zmiňovaná komedie Vrchní, prchni!, Svatební cesta do Jiljí (1983) a válečné drama Všichni moji blízcí připomínající osobnost Nicolase Wintona, který zachránil před hrůzami druhé světové války několik set tuzemských židovských dětí.

Ve filmu se Josef Abrhám naposledy objevil v pohádce Anděl Páně 2 (2016) jako svatý Josef.

Roku 2020 byla Josefu Abrhámovi udělena divadelní Cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohry.

Josef Abrhám byl též mistrným vypravěčem. Zaujaly jeho vnitřní monology, když šel po stopách českého génia ve snímku Jára Cimrman ležící, spící (1983). Načetl též řadu audioknih, například Tracyho tygra, Perličky Bohumila Hrabala a další. Namluvil rovněž večerníček O zvířátkách pana Krbce.