Český psychologický film se odehrává v roce 1960 na infekčním oddělení jedné nemocnice, kde je jako bacilonosič břišního tyfu izolován starý Prepsl, tulák bez rodiny, světoběžník s osobitou etikou a pojetím svobody. Právě on je středem veškerého dění, dominantní postavou příběhu. Zpočátku odmítá přizpůsobit se situaci a žít v izolaci od světa za nemocniční zdí, několikrát se pokusí o útěk, ale časem začne navazovat přátelské vztahy nejen s personálem nemocnice, zejména dezinfektorem Kafkou a uklízečkou Katkou, ale také se stejně postiženými pacienty, svým spolubydlícím dědou Bartůňkem a mladičkou Mankou, vychovanou v dětském domově. Začíná se smiřovat s osudem a nalézá nový smysl života.
Ukázka umění a herecký koncert Rudolfa Hrušínského v plné parádě. Příběh je to vlastně smutný, ale hlavní postava je natolik nakažená životem, že je to nakonec smutně veselé. Hodně dobře zahrála i Veronika Jeníková, skvělý je doplňovali mimo jiných Josef Somr a Bořivoj Navrátil. Tento film mám prostě hodně rád.
Hrušínského koncert v lehce depresivní komedii, která je sice 30 let stará a odehrává se před 50 lety, ale je tak trefná a aktuální, že nemám strach, že by se dnes na nemocničních pokojích nenašli další Prepslové a Bartůňkové a jejich potomci hyeny. 8.5/10
Veronice Jeníkové se tenkrát nechtělo točit scénu, kde musí být nahá a tak předstírala nemoc. Nakonec jí to stejně neminulo a natočilo se to až na konci natáčení.