Devadesátková klasika, která odstartovala subžánr dramat z drsných amerických škol. Finančně jeden z nejúspěšnějších filmů všech dob, legendární song od Coolia ale jinak spíše průměr.
O level horší, než legendární Panu učiteli s láskou, přesto i toto je dobré. Zajímavý výkon Michelle Pfeiffer, která zvládla roli tak, jak si tvrdohlavou neústupnou učitelku představuji. Nechybí ani klišé a předvídatelné scény, ale celkově mě film prostě bavil.
Důležitý film, který odstartoval vlnu podobně laděných filmů. Nebezpečné myšlenky vychází z reálného příběhu a možná dost dobře hodně lidem otevřely oči. Tohle je dost drsná kritika školského systému a nebavíme se jen o tom americkém, ale zajisté i o tom českém.
Já fakt nevím, jestli učitelka s tváří a vystupováním Michelle Pfeiffer dokáže zaujmout třídu děcek z ulice tím, že budou rozebírat texty od Boba Dylana, něco se dokonce naučí a možná i získají nějaký životní cíl, ale myšlenka, že existují učitelé, kterým nejsou jedno děcka určená na odpis, a že existují děcka, která by v dané situaci ještě byla ochotná vnímat snahu jim pomoci, to je myšlenka fakt pěkná a záslužná, byť nejspíš naivní.
Na tento film jsem narazil naprostou náhodou (přes jeho soundtrack - legendární píseň Gangsta's Paradise) a byl jsem velmi příjemně překvapen. Celý příběh (i když to může znít trochu stereotypně: učitelka dostane třídu plnou neukázněných a problematických žáků - to jsou ještě mírná slova a film končí tím, že mají učitelku natolik rádi a bojují za to, aby ji měli i další rok) je ve výsledku velmi originálně zpracované a film má po celou dobu své stopáže skvělé tempo.
Ať už to byl záměr či ne, tak věřím, že u mnohých scén se člověk může i zamyslet a třeba jen si uvědomit, jak je momentálně (samozřejmě v rámci možností) školství u nás vlastně skvělé, i když to pochopitelně přímo srovnávat nelze. Snímek tedy mohu jedině doporučit, velmi příjemé překvapení.
Takových filmů o tom, jak jeden učitel napraví třídu černochů už jsem pár viděla. Děj je jasně předvídatelný od začátku až do konce, avšak i tak to celkem příjemně funguje.
Film s velmi špatnou pověstí coby povrchní white savior báchorka. Po letech se snad dá udržet odstup a přistoupit k tomu jako k historickému kusu popkultury, který ve svých záměrech, chybách i dobře míněných, ale poněkud jalových gestech reprezentuje Ameriku 90. let.