Když Lou Anne Johnsonová (Michelle Pfeiffer) přijme místo učitelky na Parkmontské střední škole, ani jí nenapadne, že vstupuje do otevřené války se svými studenty. Třída, o jejíž angličtinářské vzdělání má pečovat, je totiž zvláštní třída: vesměs barevní žáci jsou sice inteligentní, ale naprosto neovladatelní. To, co sympatický kolega Hal Griffith jenom naznačuje, se vzápětí děsivě konkretizuje: všichni předchůdci mladé učitelky zatím skončili buď na psychiatrii, nebo dali okamžitou výpověď. Pro zkušenou a vzdělanou mladou ženu, která opravdu chce učit, se však její vzpurní, arogantní a vulgární žáci stanou výzvou. Aby je zaujala, uchýlí se k metodám, které nejsou zrovna v souladu se školními pravidly. Najednou proti ní stojí nejen její svěřenci, ale i komisní ředitel školy... Lou Anne se však nevzdává, a tak po roce stojí tváří v tvář docela jiným lidem, než první den. Vzdělání už pro ně není jen prázdným pojmem a přečíst si báseň je pro ně lákavější, než prolistovat comics. Změnila se však i sama Lou Anne...
Drama, navazující na dobrou tradici "školních" filmů, bylo natočeno na základě skutečného příběhu.
Devadesátková klasika, která odstartovala subžánr dramat z drsných amerických škol. Finančně jeden z nejúspěšnějších filmů všech dob, legendární song od Coolia ale jinak spíše průměr.
O level horší, než legendární Panu učiteli s láskou, přesto i toto je dobré. Zajímavý výkon Michelle Pfeiffer, která zvládla roli tak, jak si tvrdohlavou neústupnou učitelku představuji. Nechybí ani klišé a předvídatelné scény, ale celkově mě film prostě bavil.
Film s velmi špatnou pověstí coby povrchní white savior báchorka. Po letech se snad dá udržet odstup a přistoupit k tomu jako k historickému kusu popkultury, který ve svých záměrech, chybách i dobře míněných, ale poněkud jalových gestech reprezentuje Ameriku 90. let.