Akční filmy existují od raných let kinematografie, velkými pionýry kaskadérských šíleností byli mistři němé grotesky. Od úsvitu širokoformátových blockbusterů v padesátých letech se filmové atrakce stříbrného plátna předháněly v tom, jaké vykutálenější popření bezrizikové inscenace nabídnou. Všichni Bondové, Jackie Chanové či Cruiseové dodávají anonymnímu řemeslu prestižní tvář, kterou ale léta bez ovací tvarují stateční kaskadéři, smělí komparzisté a samozřejmě tvůrci, chrlící ikonické momenty, s nimiž brnkají na nervy pojišťovnám. Deník The Sun zveřejnil průzkum firmy Samsung, v němž dva tisíce respondentů pátralo po dvacítce největších kaskadérských kousků kinematografie. Vítěz nepřekvapí stejně jako spousta dalších zmíněných veličin. Přece se však najde minimálně jedno neprávem zaprášené jméno, jež hlasující opomněli navzdory jeho nadčasovému a racionalitu dodnes zpochybňujícímu přínosu.
Články 49
O Keanu Charlesi Reevesovi se už mnoho let říká, že na place Draculy nejspíš pochytil od transylvánského knížete pár triků a přestal stárnout. Dnes nám však nezbývá než se vetřít s možná nečekanou zprávou, že v Libanonu narozený herec slaví 60. narozeniny. Syn anglické matky a amerického otce podědil evropské, havajské a asijské předky. Od nějakých šesti let vyrůstal ve Spojených státech a Kanadě, velký vliv však na něj měla osoba čínské babičky, jejíž étos ve velké míře přijal za vlastní. Jeho dospívání poznamenala četná matčina manželství (s otcem se přestal stýkat ve svých třinácti, což už bylo mnoho let po rozchodu rodičů). Není divu, že v důsledku nestálosti a nejistoty okolo sebe se Reeves stal problémovým dítětem, vyloučený byl ze čtyř středních škol. Jedním z mála světlých bodů jeho mládí byl zájem o dráhu profesionálního hokejisty. Nakonec se jím nestal, dnes ho známe jako jednoho z nejmilovanějších hollywoodských herců. Během jeho hvězdné kariéry ho pronásledovaly nedůvěra veřejnosti v jeho talent i osobní tragédie, všechny překážky ale překonal a dnes platí za milovanou ikonu. Připomeňme si 8 z jeho nejlepších rolí.
Jedna z nejpopulárnějších hereček (nejen) své generace slaví významné jubileum. Sandra Bullock se za poslední tři dekády stala osobností, o jejíž velikosti nejde pochybovat. A to nejen kvůli jejímu statusu celebrity a pohledné hvězdy, ale také coby herečky, co zanechala stopu v několika žánrech.
Když se filmových fanoušků zeptáte na nejlepší a nejnapínavější akčňáky 90. let, řada z nich vám jako první řekne druhou Smrtonosnou Past, Skálu, nebo Pravdivé lži. První místo se bude u každého lišit, snad nikdo ale v tomto výčtu nezapomene na Nebezpečnou rychlost (Speed). Tento film není dokonalý a při své produkci spoléhal až na nečekané množství riskantních jmen, z hlediska budování napětí a příběhu ale většinu žánrové konkurence přesto hravě převyšuje. Dnes slaví nezastavitelný autobus 30 let od vyjetí z depa.
Nebezpečná rychlost (Speed) se v roce 1994 stala nečekaným hitem. V pokladnách dokázala více než zdesetinásobit svůj třicetimilionový rozpočet a byla jedním z mála předmatrixovských zářezů Keanu Reevese, kde se hercovo specifické charisma dočkalo adekvátního docenění. Druhý díl se však stal jedním z nejpověstnějších propadáků devadesátek a série skončila u ledu. Jak Reeves, tak Sandra Bullock se ale nechávají slyšet, že jsou připravení na oblevu.
Ve světě, kde se lidem občas rozšklebí hlava a jejich největší zbraní přestává být mozek, o nějž je připraví parazitující mimozemská entita, zaujímají soucit a emoce obecně trochu složitější postavení. Na Netflixu premiérově uvedená jihokorejská minisérie Gisaengsu: Deo Geurei (Parasyte: The Grey) od režiséra a scenáristy kultovního zombie filmu Vlak do Pusanu (Busanhaeng) transformuje přímočarou sci-fi premisu z Invaze lupičů těl (Invasion of the Body Snatchers) do pestré palety nálad a motivů, jejichž částečná roztěkanost nikdy zcela nenaruší přehlednost, zběsilé tempo i překvapivé využívání hollywoodských tradic.
Někdy se zdá, že herec či herečka má pro určitou úlohu až přehnaně vysokou kvalifikaci. I ti nejslavnější lidé z oboru si často rádi odskočí k takřka komiksovému padoušství, kdy jejich zloduši vedou excentrické řeči o dominanci, podrobování či vsazení svých nemesis do věčných okovů. Někdy je k účasti na těchto projektech vedou silné osobní motivace, jindy peníze, důvěra ve scénář nebo i jejich umělecká vize, která daný film přímo utváří. V následujících případech se skvělí a renomovaní herci chopili záporáků v dílech, která u mainstreamového publika a kritiky pohořela. Často hlavně díky nim však posléze načichla kultovním odérem a přestřelené nebo prostě neobvyklé herecké výkony jsou tím, co si na nich můžeme zaručeně užívat.
Třicetiletý nostalgický cyklus už vzal naplno do spárů devadesátá léta, takže je načase vytahovat díla popkultury, na něž se lidé doposud dívali často skrz prsty, a začít na ně hledět skrz růžové brýle. Můžeme to přijmout buď cynicky, nebo se upřímně pobavit a s lehkou hlavou docenit fláky, na než jsme dřív nadávali. Třeba Twister.
Je po Vánocích, všichni budeme následující dny ještě dojídat řízky, kapra a bramborový salát. A to by bylo, abychom si něco nového neřekli o největší vánoční akční klasice, v níž mají teroristé menší nohy než sestra hlavního hrdiny (která se mimochodem navzdory zmínce v sérii nikdy neobjevila).
O Jossovi Whedonovi jsme v posledních letech mnoho neslyšeli. V roce 2020 si na něj totiž začali stěžovat herci a herečky, s nimiž spolupracoval na přetáčkách komiksové Ligy spravedlnosti (2017). Následně se ozvaly i další hlasy z Whedonovy minulosti, které spolupráci s ním popisovaly jako toxickou, neprofesionální, překypující urážkami, výhrůžkami a obecně vytvářením nepřátelské atmosféry. Dlouhotrvající mediální přestřelka s hereckými hvězdami Whedonově kariéře rozhodně neprospěla, a tak v posledních letech o příliš zajímavou práci nezavadil.