Nebezpečná rychlost slaví 30 let. Smrtící autobus měl jet pomaleji, Reevesovi nikdo nevěřil

Byl to zprvu nenápadný projekt s nehvězdnými jmény, u něhož by status kultovního akčňáku předpovídal asi málokdo. Odstupem času se však jedná o jeden z titulů, u kterého se všechno hezky sešlo a časem jeho prvotřídní akční řemeslo ještě více dozrálo. Za vznik ikonické žánrovky, která dokázala budovat napětí na velmi malém prostoru, pak můžeme vděčit prověřenému scenáristovi Grahamu Yostovi, respektive jeho otci.

Právě ten svému synovi, jenž později stál např. za úspěšnými seriály jako Bratrstvo neohrožených či Strážce pořádku, vyprávěl o thrilleru Splašený vlak s Jonem Voightem, v němž se titulní dopravní prostředek tak trochu utrhne ze řetězu. Co naplat, že tatínek mluvil mylně i o bombě, a tak trochu si spletl film. Výbušnina se totiž nacházela na palubě vlaku japonského filmu Odsouzená střela ze 70. letech. Důležité je, že Yost junior dostal nápad na film o autobusu, který pod hrozbou výbuchu nesmí zpomalit, a brzy s ním dobyl Hollywood.

Je paradox, že i přes český název Nebezpečná rychlost nebyla ona rychlost na první pohled tak hrůzostrašná a nebezpečná. Původní scénář totiž pracoval s nápadem, že autobus nesmí kvůli bombě klesnout pod rychlost 20 mil za hodinu (cca 30 km/h). Což by byla přeci jen dosti pomalá jízda, která by Keanu Reevesovi možná nezpůsobila takové vrásky a na silnici nezanechala tolik dopravních nehod. Na radu kamaráda proto rychlost upravil na 50 mil (80 km/h) a dal adrenalinové jízdě správné základy. Tomu jistě pomohl také fakt, že upustil od původního názvu Minimum Speed (Minimální rychlost), což zkrátka nezní tak napínavě a akčně.

Po těchto úpravách se scénář studiím líbil a brzy se ho ujal Paramount, který chtěl z akčňáku v autobuse udělat menší klon Smrtonosné pasti. Ve scénáři byl totiž hlavní hrdina charakterově dosti podobný Johnu McClaneovi, neustále hláškoval a studio navíc toužilo, aby film natočil režisér první Smrtonosné pasti John McTiernan. Tehdejší guru akčních filmů ale nabídku odmítl právě kvůli příliš velké podobnosti s předešlým počinem a dohodil na režii svého věrného parťáka Jana de Bonta, jenž je mnohými v branži považován za jednoho z nejlepších kameramanů všech dob. Měl na svém kontě jak Smrtonosnou past, tak Základní instinkt či Hon na ponorku, v režii se však jednalo o jeho debut. První riskantní jméno bylo na palubě.

Tím druhým bylo angažování Keanu Reevese do hlavní role, jenž v té době rozhodně nebyl považován za akčního hrdinu. Naopak, tehdy neměl ani renomé příliš dobrého herce a mnozí ještě nedokázali rozdýchat jeho účast v Drákulovi od Coppoly. Jeho jméno tedy bylo velkou sázkou na nejistotu. Právě on se ovšem zasadil o to, že hlavní hrdina Jack Traven nebyl jen béčkovou kopií Bruce Willise a jeho charakter se zcela pozměnil. Z Jacka se stal uvěřitelný hrdina, který se nesnaží lacině hláškovat, ale naopak je citlivý a chce zachránit lidi za každé situace. V této poloze Reeves obstál dokonale a po letech lze Jacka považovat za jednu z jeho nejlepších a nejsuverénněji zahraných postav.

Za riziko pak mohlo být považováno i obsazení Sandry Bullock v jedné z jejích prvních velkých rolí. Chemie s Reevesem i její nasazení do akčnějších pasáží však producenty brzy přesvědčily o správné volbě. Poslední riskantní kartou pak byl jistě Dennis Hopper. Herec s velmi problematickou pověstí, co měl ta nejlepší léta zdánlivě za sebou a na place dokázal štábu přivodit horké chvilky, se ovšem chytrého záporáka, jenž je vždy o krok napřed, ujal famózně a jeho pověstné maniakální pojetí sem dokonale sedlo.

Všechny tyto nejisté volby ovšem musel scénář správně namixovat, což přeci jen chvilku trvalo. Paramount nakonec projekt předal 20th Century Fox, kde s natáčením souhlasili pouze pod podmínkou, že se přepracuje do podoby, v níž se děj nebude odehrávat pouze v autobuse. Yost souhlasil, přidal výtečnou úvodní pasáž ve výtahu a závěrečnou destrukci ve vlaku. S autobusem pak tyto scény výtečně propojil motivem uzavřeného prostoru a smrtící rychlosti, u vlaku pak fungoval také efekt překvapivého finále mimo hlavní prostředí filmu.

Zároveň se scénář postupně zbavoval onoho smrtonosného prokletí a získával na údernosti a propracovanosti. Za to může Yost vděčit také svému „pomocníkovi“ v podobě tehdy začínajícího Josse Whedona. Budoucí tvůrce Buffy, přemožitelky upírů či prvních Avengers sice není uveden coby scenárista v titulcích, Yost se ovšem netají tím, že stojí za více než 90 % dialogů a má na finální podobu snímku zásadní vliv.

Jak moc jeho scenáristická výpomoc prospěla, už asi víte sami. Nebezpečná rychlost se může pyšnit jedním z nejpropracovanějších žánrových scénářů devadesátek. Na první pohled se může zdát jednoduchý, když se ovšem divák pečlivě podívá, jak šikovně se tu pracuje s jednotlivými motivy, jak plynule tvůrci i hrdinové přechází od jedné překážky ke druhé, jak se smrtící nebezpečí zvyšuje a příběh dokáže mistrně gradovat, musí uznale pokývat snad i člověk, jemuž akční filmy tolik neříkají.

Svůj podíl na tom mají samozřejmě i herci v čele s podceňovaným Reevesem, ale zejména Jan de Bont, který prokázal nejen pochopitelný talent pro vizuál, ale také pro střih a práci s napětím. Nebezpečná rychlost je v jeho režii opravdu čirým adrenalinem, v němž se jednotlivé divácké atrakce chytře dávkují a tempo je stejně nezastavitelné jako samotný autobus. Škoda, že Bontovi cit pro práci s herci, příběhem a audiovizuálem vydržel už pouze jeden film a po úspěšném Twisteru začal padat do béčkových vod.

V případě Nebezpečné rychlosti se mu však povedl majstrštyk a naprostá trefa do černého, na kterou diváci slyšeli. V kinech snímek utržil 350 milionů dolarů a stal se pátým nejnavštěvovanějším filmem roku. Koncept „komorního“ akčňáku v nezastavitelném vozidle pak samozřejmě převzali i jiní, nikomu se jej už ovšem nepovedlo převést do tak žánrově chytré, chytlavé a perfektně vystavěné jízdy. A to ani samotnému Bontovi, jehož druhá Nebezpečná rychlost patří mezi největší omyly kinematografie. Ale to už je o něco smutnější příběh.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů podle Kinoboxu.

Zdroj: Collider, Entertainment Weekly, Wikipedia